Článek
Vyzkoušel jsem dvě auta, která dnes nejčastěji vídám v diskuzích pod články o elektromobilitě – Teslu Model Y a Škodu Enyaq Coupé. Dva vozy, které jsou si cenově blízké, ale koncepčně jako by pocházely z úplně jiných planet. A po týdnu za jejich volantem už chápu, proč se jejich příznivci mezi sebou tak často neshodnou.
Počítač na kolech se snahou být autem
Tesla Model Y na mě hned na první pohled působila jako „počítač na kolech“. Tohle není auto v tradičním slova smyslu – spíš zařízení, které má čtyři kola a umí jezdit. Kabina je na můj vkus extrémně strohá, všechno se ovládá přes jeden velký tablet uprostřed palubní desky. Pro někoho vizionářské řešení, pro mě osobně to ale znamenalo zbytečně moc klikání i na triviální úkony. Třeba nastavení zrcátek přes dotykovou obrazovku ve mně vzbuzovalo víc frustrace než pocit modernosti. Úplně mi stačí klasický joystick.
Elektrokolo by možná bylo rychlejší
Zaujala mě nová páčka blinkrů, která se po delší pauze vrátila zpět – a upřímně, tohle vítám. Je to malé vítězství ergonomie nad přehnanou digitalizací. Tlačítka na volantu k ovládání blinkrů u předchozí generace byla opravdu šílená. Co se týče jízdy, Tesla působí lehce. Je to hbité a dynamické auto, s maximálkou 201 km/h a rychlou reakcí na plyn. Papírový dojezd je 550 kilometrů, ale v dubnovém počasí s teplotou kolem 10 °C jsem reálně ujel asi 390 kilometrů. Není to úplně špatné, ale ani žádný zázrak. Jezdil jsem ale stylem „co to dá“. V diskuzích se to často hemží komentáři, jak se dá s Teslou jezdit za 12 kWh na 100 km, atd… Asi ano, ale to už bych jel rychleji na elektrokole. Když už bych tedy chtěl být eko…
Obyčejný interiér se mi nelíbí
Co mi vadilo víc než samotné ovládání, byl interiér, který na mě působil lacině a neosobně. Příliš plastu, málo nápadu, minimum prvků, které by interiér dělaly příjemným pro trávení času. Myslím, že po pár letech používání bude interiér auta vypadat jako v nějakém levném taxíku. A taky si nejsem jistý, jak bych se cítil s vědomím, že nejbližší autorizovaný servis není zrovna za rohem. Tématem k diskuzi je také cenová politika Tesly. Zlevňování je fajn, ale propad ceny u ročních nebo dvouletých modelů je ohromný.
Enyaq cílí asi na jinou skupinu zákazníků
Pak jsem přesedl do modernizované Škody Enyaq Coupé. První dojem? Naprostý opak Tesly. Hodnotně působící interiér, měkké materiály, vše promyšlené do detailu. Posez byl příjemný, ovládací prvky intuitivní a infotainment mi připadal o něco přehlednější – byť i tady by se našly rezervy. Trochu mě rušila lesklá stínící lišta za volantem, která se nepříjemně odrážela v čelním skle. Místo ní by se mi líbil široký informační displej. krásně by s na něm daly zobrazovat třeba informace o spotřebě.
Enyaq je na pohodu, ale dynamiku má
Jízdně je Enyaq, v porovnání s Teslou, spíš komfortní koráb než sportovní dravec. Oproti Tesle je pomalejší, ale nabízí výborné odhlučnění a příjemný klid za volantem. Na jedno nabití jsem ujel zhruba 370 kilometrů. Rozdíl oproti Tesle není zásadní, ale je znát, že Škoda vyladila spotřebu spíš pro běžné každodenní ježdění než pro dynamickou jízdu. I s Enyaqem jsem ale jezdil způsobem co to šlo.
Široká servisní síť
Co jsem ale u Enyaqu ocenil nejvíc, byla rozsáhlá servisní síť. Prostě vím, že když se něco stane, nemusím řešit odtah přes půl republiky. A i když základní cena začíná podobně jako u Tesly – okolo 1.075.000 Kč – pocit z auta je úplně jiný. Pro mě jde o konzervativněji pojatý vůz, ale právě to mi vyhovuje.
Každému dle jeho gusta
Po týdnu s těmito dvěma elektromobily nemám jednoznačného favorita. Každý z nich osloví jiný typ řidiče. Tesla Model Y nadchne technologické nadšence a fanoušky jednoduchosti. Škoda Enyaq Coupé zase ocení ti, kteří hledají komfort, promyšlenost a domácí atmosféru. A oběma skupinám vlastně rozumím.
