Článek
Často se v komentářích zmiňuje zdravý selský rozum, rád bych svůj zdravý selský rozum v reakci na článek také využil, pokusím se být objektivní.
Nejprve bych chtěl na začátku upozornit, že se nechci vůbec dotýkat otázky, na co má či nemá škola nárok. Pravdou je, že tuto bitvu stejně nelze vyhrát a rodič si to vždy nějak zařídí a je to tak dobře.
To, co určitě smysl nedává, je reagovat na jednotlivé komentáře. Stále máme (a vždy mít budeme) mezi sebou mnoho rasistů, xenofobů, homofobů, antisemitů a dalších netolerantních lidí. Naopak jako většinová společnost bychom měli býti pevní v lidských morálních hodnotách mezi které patří i tolerance k jednotlivci a jistá míra empatie.
Jako společnost jsme heterogenní. Různorodost je normální. Je proto normální, že se v jedné třídě může sejít kromě většiny také Asiat, Ukrajinec, gay, autista nebo třeba člověk s fyzickým postižením. A zde je přesně odpověď na některé z komentářů, které u článku také zazněly. „Proč se tedy ve třídě neučí třeba o dvouhlavých telatech nebo o bílých lvech, ale LGBT probírat chtějí?“ No právě proto, že ze statistického pohledu se bude LGBT tématika minimálně jednoho dítěte ve třídě týkat, ale bojí se to přiznat. Anebo „Za našich dob před 50ti lety jsme se o tom také neučili“. Ano, protože byl hluboký komunismus a všechny „divné“ lidi zavírali do ústavů. Inkluze určitě v té době nebyla v kurzu. A jako společnost se stále vyvíjíme, což se starým generacím nikdy nelíbilo v jakékoliv době.
V komentářích také zaznělo, že je to úchylné a nechutné. Podle mě je základní kámen úrazu v tom, že u slov homosexualita a transsexualita je kořenem slova sex. Přitom hlavní dysforie je jinde. Homosexuálové se zamilovávají a přitahují je lidi stejného pohlaví a transsexuálové se cítí jako opačné pohlaví. A to malé procento týkající se sexu je jejich osobní soukromá věc, jako každého jiného člověka. A upřímně v tom, v čem si holdují někteří praví heterosexuální muži, je úchylek možná mnohem více, stačí se podívat na podobně zaměřené weby.
Budeme-li tedy společnost netolerantní, bude přibývat sebevražd a psychických problémů, a přitom stačí tak málo. Tito lidé nikomu neubližují, není to trestné, dokažme se tedy povznést nad to, když se budou dvě holky držet za ruce nebo uvidíme „pána“ v sukni. Ano, například u pedofilů je to jiné, a nelze jim pomoci jinak než medikací, ale pokud těmto lidem pomoct můžeme ke šťastnému, plnohodnotnému a důstojnému životu, proč je netolerovat?
A nyní k tématu, které asi nejvíce rezonuje. „LGBT je ideologie“ nebo „LGBT komunita se snaží indoktrinovat naše děti“. Ano, obecný problém je, když se začne menšina prosazovat nad většinou, tedy pozitivní diskriminace. Většina společnosti se shodne na základní myšlence typu „Ukrajincům a jiným válkou postiženým migrantům by se mělo pomoct, černoši by se neměli diskriminovat, homosexuály bychom měli tolerovat“. To, na čem se společnost rozhodně neshodne je míra, s jakou se těmto menšinám pomáhá. Jako příklad můžeme jmenovat přístup k nelegální migraci, bezplatná přeprava ukrajinských válečných uprchlíků v MHD, hrazené operace transsexuálních osob, manželství pro stejnopohlavní páry. Tato míra vyvolává kontroverzi.
Pak se ale také stává přímo do očí bijící nespravedlnost. Často se tak děje u různých spolků, organizací či jedinců, kteří se chtějí „svézt na vlně nálady ve společnosti“ a díky tomu se zviditelnit. Jsou za tím různé politické a mocenské cíle, avšak někdy i nepovedený dobrý úmysl. Můžeme jako příklad jmenovat přejmenovávání černých děr a „na černo“ jezdících pasažérů v MHD, zvaní ekonomických migrantů, zahájení Olympijských her v Paříži s queer tématikou nebo prosazování transžen do ženských sportů. A tyto nespravedlnosti rozhodně menšinám nepomáhají, tedy dělají tzv. medvědí službu.
Tyto nespravedlnosti poté způsobují to, že lidé jsou na menšinu naštvaní a rázně odsuzují, cokoliv se této menšiny týká. Myslím si, že stejný případ je nyní u škol. Cílem školy je vyvolat pochopení, toleranci a inkluzi této menšiny a zařadit LGBT téma naprosto přirozeně do jedné z hodin. Homosexualita ani transsexualita není nakažlivá, je od narození. Pokud to v sobě člověk nemá, ani to tam nenajde. Ano, někdy jsou děti zmatené a hledají se. A pokud opravdu budou tápat, nakonec to stejně zkusí a je úplně jedno, zda o tom uslyší ve škole nebo si to najdou na internetu. A upřímně na internetu je takových blábolů, že bych se toho bál mnohem více než školy.
Za sebe tedy mohu říci, že mi naprosto nevadí, a naopak to vítám, aby se o tomto tématu ve škole mluvilo. A pokud to jen jednomu dítěti zachrání život, nebo se díky tomu odhodlá někomu svěřit anebo se díky tomu nepotká se šikanou, má to obrovský smysl!
Ať žije zdravý selský rozum.
PS: nicméně stejně intenzivně by se školy měly zabývat i ostatními tématy jako je dětský grooming, bezpečnost na internetu, youtubeři, finanční gramotnost, šikana, závislosti a jiné fenomény dneška.
