Článek
Využívání rodičů
Tento příběh pojednává o životě dospělého syna (31), kterému není hanba si matce říkat stále o peníze. Jeho nerozvážné jednání skončilo insolvencí. Bohužel se táhne již několik let a ani jeden z jeho rodičů nebyl schopen zavčas zakročit. Oba přebírají neustále odpovědnost za jednání svého dospělého syna.
Dokud žil ještě jeho otec, dotoval syna. Tajně, aby o tom matka nevěděla. Časem ale na to přišla, ale bohužel jednání otci, tedy svému manželovi, nezabránila. Oba dva totiž měli svoji hlavu a mysleli si, že je to takhle normální. Bodejť by ne, když otec měl takto zažité vzorce i ze svého mládí a i jeho rodiče neustále dotovali, protože nebyl schopen vydělat dostatek financí, aby uživil bez problémů rodinu. Také v sobě měl jakési přesvědčení, že nevadí, když na něco nemá. Banka mu přeci na to může půjčit. Takže měl i dluhy, na věci, na které neměl, ale nutně je musel mít. A v těchto stopách pokračuje i jeho syn.
Když otec vážně onemocněl, synovi nebylo stydno se od otce nechat dále dotovat. Matka stále neměla silnou páku, aby syn s tím přestal. Ale ne nadarmo se říká „Jaký otec, takový syn“. Většinou to opravdu tak je, že se děti chovají stejně jako jejich rodiče a přebírají rodinné vzorce. Mnohdy si ani nejsou schopni uvědomit, že převzaté vzorce jsou špatné.
Syn tedy šel ve šlépějích otce, nebyl schopen po škole, kdy udělal maturitu na třetí pokus, s odřenýma ušima, nastoupit někam do zaměstnání, aby přispíval do rodinného rozpočtu. Celé dny trávil čas hraním na počítači a popíjení piva. Přišlo mu to normální, protože ho otec nebyl schopen donutit, aby šel pracovat. Matka nadávala, ale to šlo jedním uchem tam a druhým ven.
Když někam nastoupil do práce, nevydržel tam dlouho. Vymlouval se, jak ho bolí to a tamto. Takže byl raději doma u svého počítače, s plechovkami piv a rodiče ho obskakovali. Časem se od rodičů odstěhoval, kdy byste očekávali, že se konečně postaví zodpovědně ke svému životu, ale opak byl pravdou. Sice do zaměstnání chodil, ale mohl mít daleko lepší výplatu, kdyby využil potenciálu vystudovaného oboru. Lenost ho přemohla, takže se zaměstnal jako prodavač v obchodě. Takže věčně nevycházel s penězi. Ale to přeci nevadilo, když měl dotace od otce jisté.
Nemám na to, no a co?
Neměl na nájem, otec mu ochotně přidal. Neměl na cigarety, pivo, cokoliv dalšího, otec mu vždy ochotně přidal, ačkoliv sám měl pomalu hluboko do kapsy. Synovi už nestačily od otce dotace, tak se začal zadlužovat. U banky, využíval i nebankovních půjček. Najednou z menších částek byl milion.
Na to jeho otec říkával, že to přeci není tak moc. Ale syn žil v nájmu, před domem mu nestálo žádné auto, doma neměl žádný nový nábytek. Co všechno ty peníze zchlamstlo? Kdoví. Dopracoval to až tak, že ve svém mladém věku má insolvenci a nemá nic. I to ho ale nedonutilo se nad svým životem zamyslet. Stále jede ve svých zažitých kolejích a přijde mu to naprosto normální.
Otec zemřel a odpovědnost za dospělého syna aktuálně přebírá jeho matka. Stěžuje si na něj, jak ji to štve, že její syn jenom chlastá, využívá ji, ale stejně není schopna tvrdě zakročit a postavit syna před jeho vlastní odpovědnost za jeho vlastní život. Nosí mu jídlo, kupuje mu věci do bytu, oblečení a posílá mu peníze na účet. Ale jak se to říká „Kdo chce tam, pomozme mu tam“. Jak toto jednou dopadne, až matka nebude? Velice špatně, protože indicie zde tomu dávají jasný předpoklad.
Ale je to opravdu špatně, když dospělé děti využívají své rodiče a nejsou schopni nést odpovědnost za svůj život. To je jasná známka toho, že se stala někde chyba ve výchově. Proto si dávejte pozor na to, co jako rodiče děti učíte, jaké vzorce jim předáváte.
