Článek
Odloučení mi otevřelo oči
Na letošní dovolené jsem byla sama se svým dítětem z předchozího vztahu. Nic nám nechybělo, měli jsme se skvěle a hlavně jsme nemuseli poslouchat pořád nějaké řeči na naše osoby. Můj partner rád rýpe do ostatních, aniž by se podíval na sebe a zamyslel se nad sebou. On je totiž tak trochu narcista. Vyloženě „skvělá“ partie pro život. Ale o tom až později.
Se svým dítětem jsem byla u moře, kde jsme si užívali nejenom mořského vánku, teplého počasí, koupání v moři, ale také společnost osob ze zahraničí, kteří byli sportovně nastavení. Žádné cigarety, žádný alkohol a vstřícné chování. Nechci si stěžovat, ale doma každý večer vidím cigarety a alkohol u partnera. Podpora skoro také žádná.
Jelikož jsem na dovolené byla bez partnera, tak jsem měla čas a klid přemýšlet nad tím, co je v mém životě špatně. Jenom jsem si potvrdila to, co si vnitřně už delší dobu myslím. Vedle sebe si zasloužím někoho, kdo si mě bude vážit a nebude mě často slovně ponižovat. Ono totiž není příjemné, když skoro denně slyšíte, že jste špatně naskládali myčku, špatně utřeli smítko, když se váš partner naváží do dítěte z předchozího vztahu, a přitom věděl, že ho máte a do toho vztahu s tím také šel.
Řeknete si, proč tedy neodejdu. Mám to v plánu, ale v první řadě potřebuji ještě naspořit nějaké peníze a najít takové bydlení, které pro mě nebude finančně likvidační. Partnerovi jsem to oznámila, nicméně to nebere vážně, sliboval, že se změní. Nicméně, je pořád všechno na stejné vlně. Defacto vedle sebe jenom přežíváme.
Peklo na zemi
Když jsme s mým dítětem přišli po dovolené domů, nikdo doma nebyl. V klidu jsme si vybalili, umyli se po cestě, rovnou jsem hodila nějaké prádlo prát. Jak přišel partner od svých rodičů (je mamánek), tak hned zase bylo všechno špatně a dozvěděla jsem se, že mu rodiče říkali, ať mě rovnou s tím kufrem a mým děckem, vyhodí na ulici. Že jsem se určitě na tu dovolenou jela sexuálně kamarádit s jinými muži za peníze. Slušně řečeno.
Partner samozřejmě tvrdí, že se mě zastal, ale nevěřím mu. Je to mamánek, který neumí pořádně ani vařit a pořád chodí za maminkou na obědy, když jsem o víkendu pryč. Pryč bývám kvůli tomu, že dálkově studuji vysokou školu, abych se v životě někam posunula. Jeho rodiče si myslím, že celou dobu jezdím za milencem.
Když jsme byli s mým dítětem na dovolené, byli jsme ubytovaní u mého známého, který pronajímá několik apartmánů. Bavili jsme se o mém partnerovi, tak jsem mu říkala, že jsem na dovolenou s ním nechtěla, protože denně pije a má na mě špatné řeči, protože je ovlivněn názory svých rodičů. Tak mi řekl, aniž by tento známý (mimochodem jiné národnosti než CZ), že to pro mě byla špatná volba. A já se v tu chvíli zmohla na pouhé a smutné: „Já vím“.
Bohužel můj partner se chová tak, že si o sobě myslí, že on je někdo a my ostatní jsme nuly. Kasá se, jak všechno platí on. Ale to není pravda. Dokonce mu přispívám nějakou částkou ve výši několika tisíc (více než 4 tisíce) na chod domácnosti. Ale je to podle něj také špatně.
Už jsem silnější
V dnešní době, kdy píši tento článek, už znám svoji hodnotu a vím, koho vedle sebe případně do budoucna chci. Můj nynější partner to ale není. Dříve mě brzdil strach, že to sama nezvládnu, ale momentálně jsem již přesvědčená, že ano. Ale chci být připravená a nastavit si takové podmínky, abych od začátku osamostatnění se, nemusela dřít bídu. Ještě to musím chvíli vydržet, ale uklidňuji se tím, že se mi potom neskutečně uleví.
Vím, že v této životní situaci nejsem sama. Jednak jsem dostala pomocnou ruku od některých přátel. Ale na druhé straně to také myslím tak, že je spoustu žen, které raději sklopí krovky a vydrží ve vztahu, který není funkční, jsou v něm ponižovány, protože mají strach, že by to samy nezvládly. A víte co? Ono není na škodu se někdy ozvat. Divily byste se, kolik lidí by vám nakonec rádo mohlo pomoci.
Na závěr bych také chtěla dodat, že ne nadarmo se říká Jiný kraj, jiný mrav. V zahraničí se lidé chovali daleko lépe, než u nás v České republice. Nikde žádní bezdomovci na veřejných prostranství, žádný zápach z moči na nádražích. A málokdo z jiných zemí (Holandsko, Belgie, aj.) popíjel každý večer alkohol, spíš nikdo z nich, kteří byli okolo nás. Majitel apartmánu mi říkal, že vždycky pozná, kde jsou Češi. Počty plechovek a skla od alkoholu byly ve vysoké míře. To je ale vizitka pro Čechy. No, co dodat.
