Článek
Stereotypy mohou být zábavné ale i otravné, záleží na situaci. Ať jsi kdokoliv a děláš cokoliv, i když jsi přesvědčen, že se řídíš vlastním srdcem a jdeš za svým nosem, stejně se neubráníš a občas se zachováš jako typický zástupce své profese nebo národa. V pohodě, to neznamená, že nejsi samostatně uvažující jedinec, je to jen znak toho, že se trošku podobáš lidem, kteří s tebou sdílí částečku tvého života.
To samé platí o jednom specifickém lidském podtypu – o spisovatelích. Existuje více druhů spisovatelů profesionálů a psavců nadšenců, a přesto hodně z nás spojuje jedno: záliba v zápisnících a perech do té míry, že si je syslíme. Sama mám sbírku per a zápisníků. A přesto, kdykoliv zahlédnu v oddělení psacích potřeb nějakého extra krasavce, tak vím, že bez něj prostě neodejdu.
Někteří spisovatelé, ale i ne-psavci, syslí notýsky, ale nepíšou do nich. Zato já se neudržím, a i do těch nejpěknějších – hlavně do těch nejpěknějších – zápisníků píšu a čmárám, co se mi zachce. Strach z toho, že bude zápisník navždy znesvěcen rukopisem nápadně se podobajícím stopám kuřích noh? To neřeším. Samozřejmě, v okamžiku, kdy mi došlo, že zápisníky mi po organizační stránce značně ulehčují život, bylo jasné, že už se bez nich neobejdu.
Když jsem začínala na literární akademii, hned v prvním semestru se konal první seminář kreativního psaní. Celý první rok mě vedla Daniela Fischerová. Jako úplně první úkol nám zadala, ať držíme oči na šťopkách, ať špicujeme uši a ať i zbytek smyslových orgánů máme ve stavu neustálé pohotovosti. Pobídla nás, ať pozorujeme svět a neostýcháme se třeba i poslouchat cizí rozhovory, jen ať nám neunikne něco fascinujícího. Druhým krokem bylo zanést onu zajímavost do zápisníku. Mohl to být starý veterán, ale i nový elegán pořízený přímo pro použití v hodinách kreativního psaní.
Verše z básní a sloky písní, části odposlechnutých rozhovorů, zajímavá fakta o světě, myšlenky zrozené během filozofování ve sprše. Cokoliv, co nás zaujalo, to mělo přijít do zápisníku.
Když začala další hodina, každý z nás nahlas přečetl, co si zapsal. Jakkoliv nezajímavé to přišlo nám osobně, zbytek třídy jsme tím často oslovili. Pokud byl jeden týden bohatý na vjemy a zážitky a další týden nastala okurková sezóna, tak jsme s klidem použili v hodině jeden z úlovků z minulých týdnů. Nikdy jsme totiž nečetli úplně všechno, co jsme si do notýsků zapsali. Pokaždé jsme se střídali po jedné poznámce.
Pomalu ale jistě jsme si takto budovali vlastní sbírky námětů pro procvičování spisovatelského řemesla. Mezitím jsem odpromovala, avšak i nadále pokračuji v zajetém zvyku. Pořád ještě poslouchám a pozoruji. A co vypozoruji, o tom si zapíšu poznámku do notýsku, jenž je sice nový, ale mně je stejně drahý jako ten původní, do kterého jsem psala v prvním ročníku studia na akademii. Nadále a napořád si hodlám dělat poznámky o tom, co mi běží hlavou i o tom, jak se točí svět. Tohle se mi hned tak nezprotiví. Kdepak.
Třeba byste si i vy mohli začít budovat vlastní sbírku idejí, námětů a zajímavostí, o kterou se pak v kroužku kamarádů psavců podělíte. Ostatně za tímto účelem se ani nemusíte scházet na jednom místě. Vzájemně si sdělovat pochytané zajímavosti se dá i přes Discord nebo Twitter. Možností je hned pár a tenhle zvyk je z těch, které se vyplatí. Sáhněte po těch dosud nepopsaných zápisnících. Nenech plavat žádný z okamžitých nápadů. Zapiš si je za uši a do notýsku. Co napíšeš dnes, tě může inspirovat i později, ať už za pět, nebo deset let.
