Brigitte Bardot: Od sexsymbolu k nejrozporuplnější Francouzce

Smrt Brigitte Bardot ve věku 91 let vyvolala ve Francii silné reakce. Herečka, zpěvačka a někdejší mezinárodní sexsymbol zemřela ve svém domě La Madrague v Saint-Tropez na Francouzské riviéře. Zprávu oznámila její nadace, která uvedla, že Bardot „se vzdala prestižní kariéry, aby celý svůj život zasvětila ochraně zvířat“. Příčina úmrtí nebyla zveřejněna; herečka byla naposledy krátce hospitalizována letos v říjnu kvůli zákroku, který její okolí označilo za nezávažný.

Francouzský prezident Emmanuel Macron Bardot označil za legendu století. Ve svém vyjádření na sociálních sítích připomněl, že Francie přišla o osobnost, která výrazně formovala kulturní i společenskou identitu země. „Její filmy, její hlas, její oslnivá sláva, ale i její bolesti, její velkorysá vášeň pro zvířata a tvář, která se stala Marianne – Brigitte Bardot zosobňovala život ve znamení svobody,“ napsal Macron.

Současně však její odkaz zůstává rozporuplný. U Brigitte se postupně vytvořil ostrý rozpor mezi tím, jak ji veřejnost vnímala v 50. a 60. letech, a tím, čím se stala později. Zatímco jako herečka zosobňovala svobodu, smyslnost a moderní ženskost, po odchodu z filmu se její veřejný obraz stále více spojoval s radikálními politickými názory. Ty výrazně zastínily její dlouholetou práci v oblasti ochrany zvířat a postupně z ní udělaly jednu z nejkontroverznějších postav francouzského veřejného života.

Radnice v Saint-Tropez připomněla, že Brigitte Bardot měla k městu hluboký osobní vztah. Právě zde trávila prázdniny už jako dítě a později zde natočila film A Bůh stvořil ženu, který zásadně změnil její život i obraz města. Podle místních úřadů Bardot pomohla rozzářit Saint-Tropez po celém světě a stala se jeho nejzářivější velvyslankyní. Město ji označilo za součást svého kolektivního paměťového dědictví, které je třeba uchovat.

Právě snímek A Bůh stvořil ženu, který napsal a režíroval její tehdejší manžel Roger Vadim, vynesl Bardot v roce 1956 na mezinárodní výsluní. V následujících dvou desetiletích byla vnímána jako zosobnění nové, provokativní a svobodné ženskosti – archetyp takzvaného sex symbolu své doby. Tento obraz však Bardot sama vnímala jako svazující a na počátku 70. let oznámila konec herecké kariéry.

Od té chvíle se naplno vrhla na ochranu zvířat, ale zároveň začala stále výrazněji vystupovat politicky. Její veřejná vyjádření se postupně posouvala ke krajní pravici a nabývala ostřejšího tónu. Bardot opakovaně útočila na imigraci, islám, etnické menšiny i homosexuály, což vedlo k řadě soudních sporů. Francouzské soudy ji mezi lety 1997 a 2008 šestkrát odsoudily za podněcování rasové nenávisti, především kvůli výrokům mířeným proti muslimské komunitě. V jednom z nejznámějších případů jí pařížský soud uložil pokutu 15 000 eur za výrok, v němž muslimy označila za „populaci, která nás ničí a ničí naši zemi tím, že vnucuje své zvyky“.

Navzdory těmto rozsudkům si Bardot zachovala podporu části francouzské krajní pravice. Jordan Bardella, předseda strany National Rally (dříve Front National), kterou Bardot dlouhodobě podporovala, ji po její smrti označil za „ženu srdce, přesvědčení a charakteru“. Podle Bardelly Bardot ztělesňovala celou jednu francouzskou éru a především určitou představu odvahy a svobody.

Její odkaz tak zůstává hluboce rozporuplný: pro jedny legenda filmu a neúnavná ochránkyně zvířat, pro jiné symbol netolerance a radikalizace veřejného diskurzu. Právě tento kontrast dnes tvoří nedílnou součást toho, jak bude Brigitte Bardot v dějinách Francie připomínána.

Podporu Brigitte Bardot vyjádřili i další představitelé evropské krajní pravice. Marine Le Pen, kterou Bardot v minulosti popsala jako Janu z Arku 21. století, o ní na sociálních sítích napsala, že byla výjimečná svým talentem, odvahou, přímostí a krásou. Podle Le Pen byla Bardot neuvěřitelně francouzská – svobodná, nezkrotná, celistvá a její odchod označila za nenahraditelnou ztrátu.

Tak silně byla Bardot spjata s kulturním světem krajní pravice, že po její smrti přišly pocty i z Itálie. Tamní vicepremiér Matteo Salvini ji označil za nadčasovou hvězdu, ale především za svobodnou a nekonformní ženu, která se podle něj odvážně zasazovala o obranu tradičních hodnot. Italský ministr kultury Alessandro Giuli vyzdvihl Bardot nejen jako jednu z největších osobností světového filmu, ale i jako ženu, která neochvějně hájila svou představu kulturních a společenských hodnot a občanského postoje.

Ještě před tím, než se stala politicky polarizující figurou, však Brigitte Bardot představovala čistý kulturní fenomén. Narodila se roku 1934 v Paříži do zámožné, tradičně katolické rodiny. Od dětství se věnovala tanci a díky talentu získala místo na prestižním Conservatoire de Paris, kde studovala balet. Současně se začala živit jako modelka a už v patnácti letech se objevila na obálce časopisu Elle, což odstartovalo její cestu k filmu.

Právě během jedné z filmových zkoušek se seznámila s Rogerem Vadimem, za něhož se v roce 1952, krátce po dosažení plnoletosti, provdala. Zpočátku dostávala menší filmové role, jejich význam však postupně rostl. Výrazně na sebe upozornila například ve snímku Doctor at Sea z roku 1955, kde ztvárnila milostný protějšek britského herce Dirka Bogarde.

Jak už bylo zmíněno, zlom přišel o rok později s filmem A Bůh stvořil ženu, v němž Bardot hrála nespoutanou dospívající dívku v Saint-Tropez. Film se stal obrovským hitem nejen ve Francii, ale i v zahraničí a definitivně z ní učinil mezinárodní ikonu. Bardot se během několika měsíců zařadila mezi největší hvězdy evropské kinematografie.

Její vliv se ale neomezoval jen na filmové publikum. Bardot se rychle stala inspirací pro umělce i intelektuály. Mladí John Lennon a Paul McCartney byli její image natolik fascinováni, že chtěli, aby jejich tehdejší partnerky nosily blond vlasy po jejím vzoru. Novinář Raymond Cartier jí věnoval obsáhlý text o takzvaném „případu Bardot“ a filozofka Simone de Beauvoir o ní v roce 1959 napsala slavnou esej Brigitte Bardot a syndrom Lolity, v níž ji označila za symbol ženské emancipace.

Vyvrcholením jejího postavení ve francouzské kultuře bylo roku 1969, kdy byla Bardot vybrána jako první skutečná žena, podle níž vznikla podoba Marianne, oficiálního symbolu Francouzské republiky. Právě v tomto okamžiku se naplno ukázalo, jak hluboce byla Brigitte Bardot zapsána do identity země – ještě dávno předtím, než se její jméno začalo spojovat s ostrými politickými spory.

Na počátku 60. let patřila Brigitte Bardot k absolutní špičce francouzské kinematografie. Objevila se v řadě prestižních snímků, mimo jiné v soudním dramatu Pravda režiséra Henri-Georgese Clouzota, které bylo nominováno na Oscara. Výrazné role ztvárnila také ve filmu Soukromý život po boku Marcella Mastroianni nebo ve slavném snímku Pohrdání režiséra Jean-Luca Godarda. V těchto filmech se postupně posouvala od image lehkovážného sex symbolu k herečce schopné výrazných dramatických výkonů.

Ve druhé polovině 60. let se Bardot pokusila prosadit i v Hollywoodu. Přijala nabídky na mezinárodní projekty, mezi nimiž byla dobrodružná komedie Viva Maria!, zasazená do Mexika, kde hrála po boku Jeanna Moreau nebo western Shalako, v němž se objevila vedle Seana Conneryho. Přestože tyto filmy posílily její mezinárodní status, sama Bardot se v hollywoodském systému nikdy necítila komfortně.

Vedle herectví se věnovala také hudbě. Její hudební kariéra zůstala méně rozsáhlá, přesto výrazná – zejména díky původní nahrávce písně Je t'aime… moi non plus, kterou pro ni napsal Serge Gainsbourg v době jejich milostného vztahu. Bardot však požádala, aby skladba nebyla vydána, poté co se o ní dozvěděl její tehdejší manžel Gunter Sachs. Gainsbourg píseň později znovu nahrál s Jane Birkin – a zaznamenal s ní obrovský komerční úspěch.

S rostoucí slávou ale u Bardot narůstala i únava a odpor k veřejnému životu. V roce 1996 se v rozhovoru pro Guardian svěřila, že tlak, který ji obklopoval, vnímala jako něco neskutečného. „Nikdy jsem nebyla připravená na život filmové hvězdy,“ přiznala. Už v roce 1973, ve věku pouhých 39 let, definitivně ukončila hereckou kariéru po natočení historického filmu Sukničkář Colinot a rozhodla se stáhnout z filmového světa.

Od té doby se její pozornost soustředila téměř výhradně na ochranu zvířat. V roce 1977 se zapojila do protestů proti lovu tuleňů a v roce 1986 založila Nadaci Brigitte Bardot, která se stala hlavním nástrojem jejího aktivismu. Bardot se obracela na světové lídry kvůli zabíjení psů v Rumunsku, lovu delfínů na Faerských ostrovech či likvidaci toulavých koček v Austrálii. Zároveň se pravidelně vymezovala proti náboženským způsobům porážky zvířat.

Právě v tomto období se ale její veřejná vystoupení stále častěji prolínala s politickými názory. Ve své knize A Cry in the Silence z roku 2003 otevřeně prezentovala pravicové postoje a ostře útočila na homosexuály, učitele i to, co označovala za „islamizaci francouzské společnosti“. Tyto výroky vedly k dalšímu soudnímu odsouzení za podněcování rasové nenávisti a definitivně upevnily obraz Brigitte Bardot jako hluboce rozporuplné postavy, jejíž aktivismus byl neoddělitelně spojen s kontroverzemi.

Soukromý život Brigitte Bardot byl stejně bouřlivý a sledovaný jako její kariéra. Čtyřikrát se vdala – poprvé za režiséra Rogera Vadima, s nímž byla v letech 1952 až 1957. Následovalo manželství s hercem Jacquesem Charrierem, s nímž měla jediného syna Nicolase narozeného v roce 1960. Třetím manželem byl fotograf a průmyslník Gunter Sachs a v roce 1992 se provdala za Bernarda d’Ormalea, někdejšího poradce rodiny Le Penových, po jehož boku zůstala až do konce života.

Vedle manželství prožila i řadu mediálně sledovaných vztahů, mimo jiné s hercem Jean-Louisem Trintignantem či hudebníkem Sergeem Gainsbourgem. Tyto vztahy, stejně jako celý její život, jen podtrhly skutečnost, že Brigitte Bardot byla osobností, která se nikdy nepřizpůsobila očekáváním okolí – ať už jako filmová hvězda, aktivistka nebo kontroverzní veřejná figura.

______________

Zdroje:

https://www.bbc.com/news/articles/cly92pr8qryo

https://www.aljazeera.com/news/2025/12/28/brigitte-bardot-french-film-icon-turned-far-right-provocateur-dies-at-91

https://www.dw.com/en/brigitte-bardot-actor-icon-controversial-activist/a-75321729

https://www.theguardian.com/film/2025/dec/28/brigitte-bardot-french-screen-legend-and-animal-rights-activist-dies

https://www.smh.com.au/culture/movies/the-name-of-brigitte-bardot-will-live-on-for-reasons-right-and-wrong-20251229-p5nqi7.html

https://quotefancy.com/brigitte-bardot-quotes

https://www.azquotes.com/author/915-Brigitte_Bardot