Článek
Narodil se 21. července 1951 v Chicagu. Sám o sobě později říkal, že byl tichým, spíše uzavřeným dítětem. Zlom přišel na střední škole, kde se poprvé setkal s divadlem – a právě herectví mu pomohlo překonat stud i nejistotu. Talent ho dovedl až na prestižní newyorskou školu Juilliard, kde se spřátelil mimo jiné s Christopherem Reevem.
Jeho kariéra se naplno rozjela díky improvizaci a stand-up vystoupením. Televizní průlom přišel koncem 70. let se seriálem Mork & Mindy, kde ztvárnil výstředního mimozemšťana Morka. Právě v této době se však začaly projevovat i jeho problémy s alkoholem a drogami – závislost, se kterou bojoval po většinu života.
Sám přiznával, že zásadním momentem byla smrt jeho blízkého přítele Johna Belushiho v roce 1982 a také narození prvního syna. „Byl to obrovský budíček,“ řekl později v pořadu Inside the Actors Studio. Přesto se mu závislost nikdy nepodařilo zcela překonat. Léčit se snažil opakovaně, naposledy jen několik týdnů před smrtí.
Navzdory osobním démonům vytvořil Williams mimořádnou filmovou kariéru. První velký filmový úspěch přišel s rolí energického rozhlasového moderátora ve snímku Good Morning, Vietnam (1987), která mu vynesla nominaci na Oscara. Kritici i diváci ho následně obdivovali v dramatu Společnost mrtvých básníků, kde jako učitel John Keating inspiroval celou generaci diváků.
Zlatou sošku Akademie získal za vedlejší roli terapeuta ve filmu Dobrý Will Hunting (1997), kde zazářil po boku Matta Damona a Bena Afflecka. Zároveň se stal ikonou rodinných filmů – Hook, Táta v sukni, Jumanji, Patch Adams či hlas džina v animovaném Aladdinovi z něj udělaly hereckou legendu.
Dřív jsem si myslel, že nejhorší věc na světě je skončit sám. Není. Nejhorší je skončit s lidmi, kvůli kterým se cítíš sám.
Williams ale nikdy nezůstal jen u komedie. Odvážně vstupoval i do temnějších rolí, například v psychologických thrillerech Insomnie nebo Expres foto, kde nastolil zcela novou hereckou tvář.
Za svou kariéru získal desítky ocenění – Oscara, Emmy, Zlaté glóby, ceny SAG i Grammy. Přesto o sobě mluvil s nadhledem a ironií. Když se ho fanoušci ptali, jak ho boj se závislostí změnil, odpověděl: „Naučil mě vážit si lidského kontaktu. Přátel a rodiny. To je to nejcennější.“
Jeho osobní život byl složitý. Třikrát se oženil, měl tři děti. Se svou třetí manželkou Susan Schneider žil v San Francisku až do své smrti. Právě ona po jeho odchodu napsala: „Ztratila jsem manžela a nejlepšího přítele. Svět ztratil jednoho z nejkrásnějších a nejlaskavějších umělců.“
Smrt Robina Williamse v srpnu 2014 otřásla světem. Herec byl nalezen ve svém domě v kalifornském Tiburonu ve věku 63 let. Policie tehdy uvedla, že šlo o sebevraždu, což později potvrdila i soudní pitva. Zpráva zasáhla miliony fanoušků, kteří ho znali především jako symbol radosti, improvizace a lidského tepla.
Bezprostředně po jeho smrti se objevilo mnoho spekulací, které jeho rodina postupně uváděla na pravou míru. Williams dlouhodobě bojoval s depresemi a závislostmi, v posledních letech života se navíc potýkal s vážnými zdravotními obtížemi. Krátce před smrtí mu byla diagnostikována demence na pomezí mezi Parkinsonem a Alzheimerem, závažné neurodegenerativní onemocnění, které způsobuje rychlé zhoršování kognitivních funkcí, úzkosti, halucinace a silné výkyvy nálad.
Pocta Williamsovi před domem ve čtvrti Pacific Heights v San Francisku, který posloužil jako lokace pro natáčení filmu Táta v sukni, srpen 2014.
Podle jeho manželky Susan čelil v posledních měsících života nepředstavitelnému zmatku a strachu. Ve veřejném prohlášení později uvedla, že nemoc napadala každý kout jeho mysli a že si herec bolestivě uvědomoval, že ztrácí kontrolu nad vlastními schopnostmi. Právě tato kombinace psychické nemoci a vědomí postupného rozpadu osobnosti byla podle odborníků extrémně zatěžující.
Williams přitom i v tomto období působil navenek relativně klidně a pracoval. Pro své okolí nebyl typickým obrazem člověka v krizi, což zpětně otevřelo debatu o tom, jak často jsou duševní nemoci neviditelné – zejména u lidí, kteří celý život rozdávali smích a energii ostatním.
Jeho smrt se stala impulzem k celosvětové diskusi o depresích, závislostech a neurologických onemocněních, ale také o mýtu, že úspěch a popularita chrání před vnitřní bolestí. Příběh Robina Williamse dnes mnozí vnímají jako tragické připomenutí toho, že ani ti, kteří nás nejvíce rozesmějí, nemusí být uvnitř v pořádku.
Robin Williams dokázal rozdávat radost milionům lidí. Jeho život je ale zároveň připomínkou toho, že i ti nejveselejší z nás mohou v tichosti svádět těžké vnitřní boje. Jeho odkaz zůstává – ve filmech, hlasech postav, které oživil, i v paměti diváků po celém světě.
___________________
Zdroje:
https://rlo.acton.org/archives/125773-the-life-of-robin-williams-is-the-madness-of-america.html
https://www.vanityfair.com/hollywood/2018/05/robin-williams-death-biography-dave-itzkoff-excerpt?srsltid=AfmBOopt79fplxIhPc14BFXsRWc0M4VNVxWaKwviKMBsGhzBGL1wA10R
https://www.lbda.org/blog/robin-williams-and-lewy-body-dementia-2/
https://www.theguardian.com/film/2021/jan/01/robin-williamss-widow-there-were-so-many-misunderstandings-about-what-had-happened-to-him
https://www.brainyquote.com/authors/robin-williams-quotes
https://www.brightvibes.com/robin-williams-20-most-inspiring-quotes-remind-us-what-a-thoughtful-and-caring-man-he-was/
