Článek
Ještě nikdy v historii lidé nevěřili tolika cizím lidem jako dnes.
Posíláme peníze neznámým firmám. Pracujeme s kolegy, které jsme nikdy nepotkali. Nakupujeme od lidí, které bychom na ulici nepoznali. Někteří dokonce navazují vztahy s někým, komu nikdy nepodali ruku.
Přitom ještě nedávno vypadala důvěra úplně jinak. Člověk se s někým potkal, podíval se mu do očí a během několika minut věděl, jestli mu věří nebo ne.
Dnes můžeme s někým spolupracovat roky a nikdy nestát ve stejné místnosti. Známe jeho hlas, názory i pracovní styl, ale osobně jsme ho nikdy neviděli.
Kdy jsme se naučili věřit lidem, které jsme nikdy nepotkali? A není zvláštní, že čím méně se vídáme osobně, tím více na sobě navzájem závisíme?
Největší sociální experiment v dějinách
Většina lidí si ani neuvědomuje, jak radikálně se změnil svět během jedné generace.
Po většinu historie byli lidé odkázáni hlavně na své okolí. Obchodovalo se s lidmi z vesnice, pracovalo se s lidmi z města a doporučení mělo obrovskou hodnotu. Pokud měl někdo špatnou pověst, rychle se to rozneslo. Reputace byla veřejná a útěk před ní téměř nemožný.
Internet tohle všechno obrátil naruby.
Dnes může člověk během několika minut komunikovat s někým z druhého konce planety. Může mu svěřit zakázku, poslat mu citlivé informace nebo s ním budovat byznys. Ne proto, že by o něm věděl hodně. Naopak. Často ví jen to, co mu druhá strana sama ukáže.
To vytváří úplně nový problém. Nikdy nebylo jednodušší vytvořit si novou identitu. Fotografie, životopis, sociální sítě, osobní značka. Během pár hodin lze vybudovat obraz úspěšného, spolehlivého a sympatického člověka. Nikdo ale nevidí, co je za oponou.
Právě proto dnes vzniká zvláštní paradox. Máme více informací než kdykoliv předtím, ale zároveň je stále těžší poznat, kdo skutečně stojí na druhé straně obrazovky. Člověk může roky působit důvěryhodně a pak během jednoho dne zmizet. Bez vysvětlení. Bez následků. Bez ostudy před sousedy, kolegy nebo známými.
Možná proto tolik lidí říká, že dnešní společnost trpí krizí důvěry. Ne proto, že by kolem nás bylo méně slušných lidí. Ale protože je stále těžší poznat, kdo je skutečný a kdo jen dobře zvládá svou prezentaci.
Vyřešili jsme spolupráci. Nevyřešili jsme samotu.
Moderní svět vyřešil problém spolupráce. Dnes můžeme pracovat, obchodovat i komunikovat s lidmi na druhém konci planety během několika sekund.
Přesto roste něco, co by čekal málokdo. Samota.
Možná jsme si totiž spletli dvě různé věci. Spojení a blízkost. Spojení vytvoří aplikace. Blízkost ne.
Člověk dnes může celý den komunikovat s desítkami lidí a večer zjistit, že se vlastně s nikým skutečně nepotkal.
Možná proto není nejzajímavější otázka, zda lze věřit člověku, kterému jsme nikdy nepodali ruku.
Zajímavější je jiná.
Pokud jsme dokázali nahradit osobní setkání při práci i obchodu, proč ho stále nedokážeme nahradit v obyčejném lidském životě?
A co vy? Máte ve svém životě člověka, kterému věříte, přestože jste ho nikdy osobně nepotkali?
Anketa
Můžete si také přečíst:
Zdroje:
https://www.hbs.edu/ris/Publication%20Files/Handshaking%20promotes%20deal-making%20by%20signaling%20cooperative%20intent_1870d0c5-4fc1-4678-b864-e8b2cc086462.pdf
https://www.researchgate.net/publication/334983246_The_Comparison_of_Trust_in_Virtual_and_Face-To-Face_Collaborative_Learning_Teams
https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/01672533251331488
