Článek
Manžel zůstane jako opařený. Byla to jen krutá rána v afektu, nebo přiznání, které žena celé roky skrývala?
Najednou pochybuje o společných nocích, vyznáních lásky i vlastním manželství. Žena může svých slov litovat, ale to ještě neznamená, že lhala.
Co když dva lidé prožili stejné manželství, ale každý v něm celou dobu viděl něco úplně jiného?
Milovala ho, nebo si jen dobře vybrala?
Někteří lidé si životního partnera vybírají rozumem. Hledají spolehlivost, věrnost, finanční jistotu a někoho, s kým mohou založit rodinu.
Sexuální přitažlivost přitom nemusí být důležitá. Pro jedny je takový výběr známkou dospělosti, pro druhé pohodlným způsobem, jak si zajistit spokojený život.
Jenže co když o tom druhý netuší? Možná by si takového člověka nikdy nevzal, kdyby věděl, že ho fyzicky nepřitahuje. Má někdo právo zamlčet tak zásadní skutečnost?
Manželé spolu přitom mohli prožít stovky příjemných intimních okamžiků. Sexuální uspokojení totiž nemusí být vždy podmíněno fyzickou přitažlivostí.
Znamená to, že někdo celou dobu předstíral? Nebo je nespravedlivé zpochybňovat společné zážitky jen proto, že za nimi nebyly stejné pocity?
Tohle by asi nikdo slyšet nechtěl
Další problém představuje mlčení. Člověk může pravdu tajit, protože druhého miluje a nechce mu ublížit. Zůstává věrný, stará se o rodinu a společného života si váží.
Jenže tím současně rozhoduje za partnera, co smí vědět. Co jeden považuje za ohleduplnost, může druhý vnímat jako podvod.
A kdo je vlastně větší sobec? Ten, komu stačí citová blízkost, nebo ten, kdo potřebuje být také sexuálně žádoucí?
Nikdo nemá povinnost po partnerovi toužit ani s ním mít sex. Stejně tak ale nelze očekávat, že každému bude stačit manželství bez vzájemné přitažlivosti.
Když už není cesty zpátky
Pokud jeden o sex nestojí, může po druhém požadovat celoživotní věrnost? Pro někoho je samozřejmým závazkem, jiný by takové soužití považoval za nespravedlivé.
Dokonce i odchod může být vnímán jako povrchní odmítnutí lásky, nebo naopak jako jediné východisko.
Největší problém je, že takové manželství může navenek výborně fungovat. Jeden partner věří, že vybudovali pevný vztah založený na vzájemné úctě.
Druhý přemýšlí, zda byl vůbec někdy milencem, nebo jen ideálním kandidátem na společný život.
Má sexuální přitažlivost takovou hodnotu, že její absence dokáže znehodnotit roky skutečné lásky? Nebo je ponižující zjistit, že člověk byl pro svého partnera vším možným, jen ne někým, po kom skutečně toužil?
Oba přitom mohou mluvit pravdu. Jeden prožil naplněné manželství a ničeho nelituje. Druhý má pocit, že mu byla odepřena možnost rozhodnout se, jakou lásku chce prožít.
Nejhorší je až následující ráno
Hádka skončila, emoce opadly. Žena se omlouvá a tvrdí, že to přehnala. Chtěla manželovi ublížit, ale nečekala, že její slova budou mít takové následky.
Jenže na jedinou otázku už nedokáže jednoduše odpovědět. Byla to pravda?
Pokud všechno popře, manžel může pochybovat, zda nelže právě teď. Pokud svá slova potvrdí, žádná omluva je nevymaže.
I obyčejné objetí nebo polibek najednou mohou vyvolávat podezření, které dříve neexistovalo.
To ovšem neznamená, že celé manželství bylo falešné. Ani že jediným řešením musí být rozvod. Jenže zatímco žena chce na hádku zapomenout, její muž možná nedokáže přestat přemýšlet o tom, co se dozvěděl.
A co když mu nakonec řekne: „Ale já jsem si tě přece vybrala a zůstala s tebou celý život.“
Má to být důkaz opravdové lásky, nebo poslední urážka člověka, který právě zjistil, proč byl vlastně vybrán?
Anketa

Zdroje:





