Článek
Stačí otevřít internetové diskuze. Jedni tvrdí, že bez dětí člověk nikdy nepozná opravdové naplnění. Druzí odpovídají, že rodiče jen přišli o svobodu a dnes si to odmítají přiznat. Obě strany přitom mluví, jako by znaly jedinou pravdu.
Jenže existuje problém. Jsou rozhodnutí, která už nejdou vrátit. Rodič nikdy nezjistí, jaký by byl jeho život bez dětí. Bezdětný člověk už možná nikdy nezjistí, jaké by bylo stát se rodičem.
Co když se tedy celou dobu nehádáme o děti? Co když si každý jen obhajuje život, který už nemůže změnit?
Dvě životní sázky, které si každý obhajuje po svém
Psychologové dlouhodobě popisují jev, kterému se říká kognitivní disonance. Ve zkratce znamená, že když uděláme velké a nevratné rozhodnutí, náš mozek začne automaticky hledat důvody, proč bylo správné. Ne proto, že lžeme ostatním, ale protože tím chrání sami sebe před nepříjemnou představou, že jsme se mohli splést.
Právě proto jsou diskuze o dětech tak vyhrocené. Rodič investuje do svého rozhodnutí roky života, vztah, peníze i obrovské množství energie. Bezdětný člověk zase obětuje možnost, kterou už po určitém věku nemusí nikdy získat zpět. Ani jedna cesta není malou životní volbou.
Možná i proto rodiče často říkají, že dítě je to nejlepší, co je v životě potkalo. Neznamená to, že nemluví pravdu. Stejně tak ale bezdětní lidé mohou být upřímně přesvědčeni, že právě díky dětem unikli životu plnému stresu, starostí a omezení. Ani oni nemusí vědomě lhát.
Zajímavé je, že vědecké studie nedávají jednoznačnou odpověď ani jedné straně. Některé ukazují, že rodiče častěji popisují svůj život jako smysluplnější. Jiné naopak zjišťují nižší každodenní spokojenost, více stresu a únavy. Smysl života a pocit štěstí totiž nejsou totéž.
Možná právě proto je pro mnoho lidí nepřijatelná věta, že lze své dítě bezvýhradně milovat a současně litovat, že se člověk stal rodičem. Přesto výzkumy ukazují, že takoví lidé existují. Neodmítají své děti. Litují rozhodnutí, které změnilo jejich vlastní život.
Stejně nepříjemná otázka ale míří i na druhou stranu. Je bezdětnost skutečně symbolem svobody, nebo jen odkládá okamžik, kdy si člověk začne klást otázku, co po něm jednou zůstane? Peníze, cestování nebo kariéra mohou přinášet radost, ale samy o sobě nemusí každému dát pocit hlubšího smyslu.
Možná proto vypadají internetové diskuze tak nemilosrdně. Když rodič napíše, že dítě je to nejlepší, co ho potkalo, často se objeví odpověď, že si jen nechce přiznat zničený život. A když bezdětný člověk napíše, že je šťastný bez rodiny, jiní mu odpovídají, že jen zakrývá prázdnotu.
Je zvláštní, že ani jedna strana nemůže dokázat, že má pravdu. Nikdo totiž nedostal možnost prožít oba životy a po letech je spravedlivě porovnat. Přesto se o tom lidé hádají s jistotou, jako by to zažili.
Možná nehledáme pravdu. Jen potřebujeme mít pravdu
Když člověk pročítá stovky komentářů, začne si všímat jedné věci. Málokdo se snaží pochopit druhou stranu. Většina lidí spíš obhajuje vlastní život. Přiznat, že druhá cesta mohla být stejně dobrá nebo dokonce lepší, je totiž mnohem těžší.
Možná proto na otázku, jestli děti dávají životu smysl, neexistuje univerzální odpověď. Dítě samo o sobě nezaručí naplněný život. Stejně tak bezdětnost automaticky neznamená svobodu ani prázdnotu. Obojí může být nejlepší i nejhorší rozhodnutí, které člověk udělá.
Možná se tedy celou dobu nehádáme o děti. Ve skutečnosti se jen snažíme přesvědčit sami sebe, že život, který jsme si vybrali, byl ten správný.
Anketa
Zdroje:
