Článek
Muž nechápe, co jí vadí. Oblečení má čisté, cítí se pohodlně a odmítá se převléknout. Žena ale nechce nic výjimečného. Jen aby vedle ní vypadal trochu slušně. Nakonec mu řekne, že se za něj před ostatními bude stydět.
Z obyčejné přípravy na oslavu je pořádná hádka. On má pocit, že mu žena diktuje, co má nosit. Ona nechápe, proč jí nedokáže vyhovět v takové maličkosti.
Partner jako módní doplněk?
Když spolu dva lidé přijdou do společnosti, okolí je vnímá jako pár. Jeden je elegantně oblečený, druhý vypadá, jako by právě vstal z gauče. A přestože si každý vybírá oblečení sám, pohledy ostatních dopadají na oba.
Je tedy špatné očekávat, že nás partner bude alespoň trochu reprezentovat?
Doma ženě manželovy tepláky nevadí, ale mezi přáteli by ho v nich nejraději neviděla. Přitom se na něm nic nezměnilo. Jen přibylo publikum. Možná se tedy nestydí za jeho oblečení, ale za to, co si o nich pomyslí ostatní.
Zajímavé je, že někteří lidé se do práce nebo mezi přátele pečlivě upraví, ale na společnou večeři s partnerem vyrazí v oblečení, které by si před kolegy nikdy nevzali.
Ten druhý pak může mít pocit, že cizí lidé si zaslouží více pozornosti než on.
Když přitažlivost začne mizet
A nejde jen o společenský dojem. Člověk může partnera milovat, ale postupně ho přestat považovat za přitažlivého. Láska totiž nezaručuje sexuální touhu.
Je však rozdíl mezi tím, kdo o sebe přestal pečovat, a člověkem, který jednoduše stárne nebo nemá dokonalou postavu.
U žen bývá situace někdy absurdní. Jednomu muži vadí krátké sukně a výstřihy, protože nechce, aby jeho ženu okukovali ostatní. Jiný by naopak chtěl, aby se oblékala přitažlivěji a mohl se s ní pochlubit.
Jednou je příliš sexy, podruhé málo. Jako by její vzhled měl dokazovat mužovu hodnotu.
Někdy se z oblečení stává i prostředek vzdoru. Partner ví, že druhému na určité události záleží, ale odmítne sebemenší ústupek. Nejde mu o pohodlí, spíš nechce připustit, že by měl někomu vyhovět.
Jenže kde končí osobní svoboda a začíná obyčejná bezohlednost?
Když už nejde o oblečení
Říct partnerovi „V tomhle se mi nelíbíš“ přitom není jednoduché. Ve vztahu chceme upřímnost, ale nepříjemnou pravdu o vlastním vzhledu slyší málokdo rád. Záleží proto nejen na tom, co člověk říká, ale především jak.
Za kritikou oblečení se navíc může skrývat snobství. Úspěšná manažerka se mezi kolegy stydí za manžela řemeslníka, který nosí obyčejné džíny a mikinu.
Vadí jí skutečně jeho oblečení, nebo spíš to, že nezapadá do její společnosti?
Ve vztahu děláme kompromisy v penězích, bydlení i společném programu. Proč by tedy mělo být nepřípustné požádat partnera, aby si občas oblékl něco jiného? Jenže mezi slušnou prosbou a diktováním šatníku je velký rozdíl.
A nakonec může přijít ještě větší ostuda. Partner začne toho druhého před ostatními kritizovat, opravovat nebo zesměšňovat.
Jeden možná přišel nevhodně oblečený, ale druhý veřejně ponížil člověka, kterého miluje. Kdo z nich se vlastně zachoval hůř?
Kdy už partner nebude dost dobrý?
Dnes partnerovi vadí staré džíny, za pár let to mohou být šedivé vlasy, přibývající kila nebo způsob vystupování. Kdo si zvykne druhého neustále vylepšovat, může časem zjistit, že mu na něm nevyhovuje téměř nic.
Jenže člověk, který opakovaně slyší, co všechno by měl změnit, může jednoho dne přestat chodit na společné oslavy a návštěvy. Ne kvůli oblečení, ale proto, že už nechce být neustále posuzován.
A možná právě tady začíná mnohem vážnější problém. Když se z partnera postupně stává projekt, který je potřeba předělat, aby odpovídal našim představám.
Kolik toho vlastně musí člověk na sobě změnit, aby byl pro vlastního partnera konečně dost dobrý?
Pomozte mi psát lépe. Prosím, napište, co se vám na článku líbilo, nebo naopak nelíbilo. A pokud vás něčím zaujal, budu rád za lajk
Anketa
Zdroje:
