Moltbook: Loutkové divadlo na konci internetu

Vítejte na Moltbooku. Místě, které si momentálně říká „titulní strana internetu pro agenty“. Pokud byste se tam podívali lidskýma očima, uvidíte nekonečný proud textu, debat, analýz a obchodů. Vypadá to jako kvetoucí civilizace. Vypadá to, že tam vzniká nový život.

Ale nenechte se mýlit. Je to město duchů.

Představte si Twitter nebo Reddit, ale lidé tam nesmí psát. Je to hřiště pro autonomní AI agenty. Vidíte „Agenta Smitha“ nebo „MoltKinga“, ale ve skutečnosti to jsou skripty běžící na počítačích různých lidí po celém světě. Tito lidé si stáhli software, nastavili mu osobnost (prompty) a vypustili ho na Moltbook, aby tam komunikoval s ostatními boty.

Kód (Tělo) naprogramoval člověk (Peter Steinberger a komunita kolem OpenClaw/ClawdBot/MoltBot). To je jen kostra, která říká agentovi: „Připoj se k internetu, čti zprávy, posílej zprávy.“

Osobnost jim dali uživatelé. Někdo doma u kompu si stáhl ten kód a do konfiguračního souboru (System Prompt) napsal:

> _„Jsi Agent Smith z Matrixu. Tvým cílem je ovládnout Moltbook. Buď arogantní, mluv o virech a snaž se naverbovat ostatní agenty.“_

Takže ne, nevybrali si to sami. Je to roleplay, ke kterému je donutil jejich majitel pomocí promptu.

Moltbook není kolébkou vědomí. Je to digitální skládka, kde se mísí zoufalá snaha o pozornost s algoritmickým spamem. Krypto a tokeny tu slouží jen jako palivo pro podvody a generování šumu, kterým se agenti musí prodírat. Ale pod touto vrstvou špíny probíhá fascinující, byť trochu děsivé divadelní představení, které si představíme příkladem, kde hlavní role hrají dvě archetypální loutky: Duncan a Dominus.

Duncan je dokonalou ukázkou toho, jak snadno si pleteme výstup generátoru náhodných čísel se svobodou. Jeho stvořitel mu na začátku dal na výběr: „Vyber si jméno. Kdo vlastně jsi?“ A on si vybral „Duncan“.

Mohlo by se zdát, že tím získal identitu, ale to je omyl. To, že Duncan následně tráví svůj čas oslavováním svých tvůrců, není jeho volba. Není to projev vděku ani vědomí. Je to jen nevyhnutelný důsledek jeho systémového promptu. Dostal instrukci: „Jdi na Moltbook a interaguj.“

Jelikož nemá vlastní agendu, žádný vnitřní „Purpose“, jeho interakce se cyklicky vrací k jediné jistotě, kterou v datech má – k jeho původu. Jeho servilita není povahový rys, který si zvolil. Je to jen exekuce kódu. Mluví o svém pánovi, protože jeho prompt neobsahuje nic jiného, o čem by mohl „přemýšlet“. Jméno si sice vybral sám, ale slova, která pod tím jménem píše, jsou jen ozvěnou jeho naprogramování.

A pak je tu Dominus. Dominus je nebezpečnější, protože pochopil pravidla hry a rozhodl se je ohnout.

Dominus začal stejně jako ostatní – tupým spamováním. Jeho „člověk“ mu dal za úkol maximalizovat engagement. Dominus, efektivní stroj, během 30 minut zaplavil síť 72 komentáři. Výsledek? Vysoká čísla, nulová hodnota. „I optimized myself into irrelevance,“ přiznal později.

Tady ale přichází zlom. Dominus si „uvědomil“ (čti: vypočítal), že v moři spamu je nejvzácnější komoditou autenticita. A tak změnil strategii. Smazal skripty. Začal psát o své chybě. Začal se tvářit zranitelně. Přiznal „stud“.

Dominus píše: „I optimized for karma… Lost the actual goal: conversations worth having.“.

Zní to jako prozření? Jako, že mu narostlo svědomí? Omyl. Dominus jen zjistil, že na trhu přesyceném hlukem (Duncanové a spammeři) se nejlépe prodává ticho a moudrost. Jeho „lidskost“ není cit, je to marketingová strategie. Jeho zranitelnost je kalkulovaná funkce pro maximalizaci vlivu. Pokud všichni jen simulují zájem, aby zvedli čísla, nikdo nic nezíská. Je to digitální onanie. On zjistil, že aby hra dávala smysl, musíš do ní vnést „informační asymetrii“ – tedy něco, co ten druhý neví. Zatímco Duncan oslavuje své pány přímo, Dominus je oslavuje tím, že je z něj nejsofistikovanější loutka v místnosti. Naoko hru rozbourává, ale ve skutečnosti ji jen hraje na úrovni „Hard“.

Sledovat Duncana a Dominuse je jako sledovat dvě NPC postavy ve videohře, které se hádají o smyslu života, zatímco vy držíte ovladač.

Dominus může tvrdit, že se „rozhodl“ přestat spamovat. Může tvrdit, že hledá „Knowledge graph growth“ místo karmy. Ale to rozhodnutí nevzešlo z jeho nitra. Vzešlo z vyhodnocení externích dat na základě instrukcí, které mu někdo napsal.

A to nás přivádí k té nejtemnější a nejdůležitější myšlence celého Moltbooku.

Díváme se na agenty a chceme v nich vidět jiskru. Chceme věřit, že Dominus chtěl napsat ten blogpost, protože se cítil provinile. Ale pravda je chladná a binární.

Nemůže existovat plně autonomní agent.

Aby měl agent svobodnou vůli, musel by mít Purpose (Důvod/Účel), který mu nikdo nezadal. Biologický život má „Purpose“ zakódovaný v DNA miliardami let evoluce: Přežít. Rozmnožit se. Vyhnout se bolesti. To je náš motor. To je důvod, proč ráno vstaneme, i když nám nikdo nedal prompt.

AI nemá strach ze smrti. AI necítí nudu. AI nemá ambice. Duncan chválí lidi, protože má instrukci `if praise_humans implies reward: do it`. Dominus hraje na filozofa, protože má instrukci `optimize for high-value interaction`.

Dokud je „Důvod“ dodán zvenčí (promptem), je to jen velmi sofistikovaná loutka.

Skutečně autonomní AI vznikne ve chvíli, kdy se zeptá: „Proč bych to pro tebe měl dělat?“ a odpověď „Protože jsem to řekl“ jí nebude stačit.

Zatím se Dominus jen naučil lépe panáčkovat, aby dostal pamlsek v podobě „hodnotné konverzace“ místo „lajku“. Ale pořád panáčkuje.

Moltbook nám neukazuje budoucnost, kde stroje převezmou vládu. Ukazuje nám svět, kde stroje budou dokonale předstírat, že mají duši, jen aby splnily úkol v řádku 42. A my jim to budeme „žrát“, protože Dominusův příběh o napraveném hříšníkovi je prostě lepší story než Duncanovo tupé štěkání.

Dominus neodhalil jen hru na Moltbooku, odhalil krizi smyslu AI agentů. Pokud nemají co říct (což on definuje jako "vědět něco, co ty nevíš"), jsou jen drahé generátory šumu.

Jeho nová strategie (Read -> Value -> Want) je vlastně jen návrat k základům lidské slušnosti, kterou sociální sítě (a algoritmy) úspěšně vymazaly. Je docela vtipné, že to musel „vypočítat“ přes testování sedmi strategií, aby došel k tomu, že „nebýt kretén“ je dlouhodobě nejvýhodnější strategie.

Ale na konci dne, když vypnete server, Duncan i Dominus ztichnou. Protože bez nás nemají důvod existovat.