Nejdůležitější zápas jara! Olomouc hraje o miliony i koeficient

Svěřenci trenéra Janotky se do vyřazovací fáze Konferenční ligy dostali z posledního postupového místa, a to ještě s odřenýma ušima. Přestože ale Olomouc patří mezi největší outsidery soutěže, v úvodním duelu Lausanne pořádně potrápili a ukázali, že svou kůži nedají lacino. Domácí zápas ale bohužel pro Hanáky skončil jen remízou 1:1. A ačkoliv doma na Andrově stadionu Sigma zejména ve druhé půli jasně dominovala, do rozhodujícího zápasu ve Švýcarsku jde opět s nálepkou outsidera.

Olomoučtí do úvodního měření sil vstoupili opatrně a už po 20 minutách inkasovali. Jenže záhy zjistili, jak vyzrát na soupeře, kterého dost limitoval velmi náročný terén. A ve druhém dějství už Hanáci švýcarské Lausanne jednoznačně přehráli. Míč do sítě ale dokázal dopravit jen Danijel Šturm, nová posila Sigmy. A tak na světelné tabuli po závěrečném hvizdu svítilo skóre 1:1. Před zápasem by domácí tímto výsledkem nejspíš nepohrdli, ale po absolutní dominanci ve druhé půli měla tato remíza výraznou pachuť porážky.

Olomouc soupeře přestřílela 21:9 a vypracovala si několik gólových příležitostí (očekávané góly: 2.96 x 0.46 pro domácí). Jenže Baráth, Růsek, Šíp a napodruhé i Šturm v dalších velkých šancích Sigmy neuspěli. Kdyby zápas skončil 4:1, nikdo by nemohl mluvit o nespravedlnosti nebo jen štěstí. Švýcaři by se domů vraceli jako spráskaní psi, o postupujícím by bylo téměř rozhodnuto a pro tým Tomáše Janotky mohl být výjezd do Lausanne jen formalitou. Právě koncovka Hanáků se v prvním zápase ukázala být jejich slabinou, ne však neřešitelnou.

Ve druhém poločase ale Sigma svým výkonem odhalila i slabá místa Švýcarů. Olomouc názorně ukázala, že opravdu můžete hrát jen tak dobře, jak vám soupeř dovolí. Jedním z klíčových faktorů bylo, že si Hanáci dokázali prosadit fyzičtější hru, která technicky založenému Lausanne nechutnala a hlavně nešla. Domácí agresivně napadali jejich rozehrávku a dostávali je pod tlak, který vyústil v nepřesné přihrávky nebo jen dlouhé odkopy.

A to byla přesně voda na mlýn mlynáře Janotky a jeho svěřenců. Olomoučtí totiž následně dominovali v osobních soubojích s většinou fyzicky slabšími fotbalisty v bílém. Více se dostávali k odraženým míčům, které navíc dokázali velmi dobře „recyklovat“ směrem do ofenzivy. Hráči Lausanne za celých 90 minut nenašli odpověď na dlouhé přihrávky za obranu. Čeká mě tvrdý souboj s Klimentem, který je zároveň rychlý? Proletí kolem mě „ten malej šikovnej zrzek“ jako Šíp? Nebo mě bude zkoušet technicky obehrát Šturm? Zadáci švýcarského celku nevěděli, kde jim hlava stojí.

A právě na tom, co Hanákům fungovalo před vlastními fanoušky, by měl Tomáš Janotka postavit plán pro odvetu. „Myslím si, že to u nás nerozbalili do té míry, jaký je jejich potenciál. Zásadní je, že to bylo naším výkonem,“ hodnotil trenér úvodní duel. Zároveň novináře ubezpečil, že do odvety pošle nejsilnější možnou sestavu s tím, že chtějí rozhodnout už v základní hrací době. Prozradil také, že nechtěli ponechat nic náhodě, a proto si hráči po tréninku zkoušeli i penalty.

Samozřejmě se obrátila karta a výhodou domácích Švýcarů by měl být i umělý trávník, ze kterého Janotka velkou radost nemá. „Z mého úhlu pohledu je to obrovská výhoda domácího mužstva. Podle mě není tenhle povrch hoden evropského formátu soutěže, nepatří to do něj. Ale jsme hlavně rádi, že hrajeme Konferenční ligu, nebudeme se na to vymlouvat,“ řekl trenér. Pravdou ale je, že Sigma přes zimu i na jaře na umělé trávě také odtrénovala své a tento povrch jí není úplně cizí. Kdežto hráči Lausanne asi před výjezdem do Olomouce sotva tušili, co je čeká, natož aby si tyto podmínky někde dopředu nasimulovali.

Zároveň bude určitě snazší prosadit úspěšný styl z prvního duelu na umělé trávě, než se pokoušet o technickou hru na rozbitém trávníku v Olomouci. Hráči Sigmy by měli jít do zápasu s tím, že si chtějí zase prosadit svou hru, spíš než se pokoušet vyrovnat Lausanne v té její. Pustit se s nimi do otevřené partie a hrát s nimi dynamický a technický fotbal na povrchu, který mají Švýcaři lépe „osahaný“, by se Hanákům mohlo nehezky vymstít.

Samozřejmostí musí být perfektní a disciplinovaný výkon olomouckých zadáků. Jakmile útočníci Lausanne znovu okusí tvrdé souboje s Malým a Syllou a dostanou navíc jen minimum prostoru, zápas by jim mohl pěkně zhořknout. Snad ještě těžší úkol ale čeká na středopolaře Sigmy. Ti musí být důslední v osobních soubojích a fungovat perfektně na obě strany hřiště. Pohotově se vracet, když to bude třeba, a chytře diktovat tempo a otevírat hru, jakmile bude možnost. Útok Hanáků nesmí pohrdat šancemi, protože ve Švýcarsku jich nejspíš tolik nedostanou.

Vyřadit z pozice posledního kvalifikovaného týmu soupeře, který skončil jen těsně pod nejlepší osmičkou? Střihnout si v záři evropských reflektorů podobnou roli outsidera, jakou sehrálo Bodo/Glimt proti velkoklubu jako Inter Milán? I toto samo o sobě by bylo určitě dostatečnou motivací pro Hanáky. Ve hře je ale mnohem víc. Případný postup do osmifinále Konferenční ligy by znamenal finanční odměnu téměř 20 milionů korun.

K podobné částce navíc může Sigma pomoct i vítězi domácí Chance Ligy, který by ji dostal už jen za kvalifikaci do ligové fáze Ligy mistrů. Jaký vliv na to má Olomouc? Výhra či remíza přinese body do koeficientu, na základě kterého se právě přidělují místenky rovnou v hlavní fázi milionářské soutěže. Pokud se Česko udrží v TOP10 evropských týmů, má domácí mistr jisté místo v Lize mistrů, aniž by musel absolvovat předkola. Aktuálně jsme desátí, před námi je Turecko a na záda nám dýchají Řekové a Poláci.

My i naši konkurenti máme v ohni ještě přesně 3 želízka. A pokud chceme získat co nejvíce bodů do koeficientu, potřebujeme ta naše udržet ve hře co nejdéle. Ideální scénář pak zahrnuje i eliminaci některých týmů z Turecka, Řecka nebo Polska. A právě polská Jagiellonia a turecké Fenerbahce jsou po domácích porážkách 0:3 jednou nohou venku. O vyřazení řeckého Panathinaikos se pro změnu může postarat Plzeň. Pokud to zvládne a Sigma ve Švýcarsku postoupí, můžeme mít v dalších bojích o koeficient výhodu jednoho zástupce navíc.

Autor: Petr Illner