Článek
Další překážkou na této cestě pro ni bude Česko, s nímž se utká v baráži o postup na mistrovství světa. Jak silné současné Skotsko skutečně je, kdo patří mezi jeho největší hvězdy a proč se mu navzdory kvalitnímu kádru v posledních letech nedaří proniknout na velké turnaje? O současné podobě národního týmu i o tom, kam míří skotský ženský fotbal jako celek, jsme hovořili s Evou C. Murray, expertkou na skotský ženský fotbal a renomovanou fotbalovou fotografkou.
Skotsko se na velkém turnaji naposledy představilo na mistrovství světa v roce 2019. Jak byste popsala cestu, kterou reprezentace od té doby urazila?
Došlo k mnoha změnám, reprezentačním výběrem od té doby prošlo mnoho hráček, ale v tuto chvíli máme vyvážený poměr mezi zkušenostmi a mládím. Je skvělé vidět, kolik našich mladých hráček dostává šanci v národním týmu poté, co zaujaly v klubech. Máme v týmu fotbalistky, které hrají v některých z nejlepších lig na světě. Když se podíváte na kádr z roku 2019, v současné nominaci z něj najdete už jen šest jmen. Tým se tedy jednoznačně výrazně obměnil a změna nastala také na trenérské pozici.
Kdybyste měla někomu, kdo skotskou reprezentaci pravidelně nesleduje, popsat její typický herní projev, jak byste ho charakterizovala?
Skotsko je tým, který ve své nejlepší formě rád hraje proaktivní, útočný fotbal a sází na technické schopnosti svých hráček. Máme několik mimořádných talentů, a to zejména ve středu hřiště, kam Caroline Weir a Erin Cuthbert vnášejí obrovskou dávku kvality, kreativity a zkušeností.
Poslední edicí Ligy národů B prošly Skotky bez porážky. Vždy si velmi jednoznačně poradily s Lucemburskem a Izraelem a s Belgií uhrály dvě remízy. Co Vás na jejich výkonech během tohoto cyklu přesvědčilo nejvíce a kde jste naopak stále viděla rezervy?
Myslím, že nás nejvíce trápila nevyrovnanost, zejména pak proti silnějším soupeřům. Přestože Skotsko předvedlo několik opravdu působivých výkonů, byly tu i zápasy, ve kterých jsme měly potíže proměnit držení míče a z něj plynoucí příležitosti v góly. Kvalita hráček je nepochybně vysoká, jde však o to, jak z nich jako z kolektivu vytěžit maximum.
Vše samozřejmě souvisí právě s proměnou kádru a s implementací nového herního stylu. Vždy je těžké odhadnout, jak se nové tváře mezi sebou sžijí. Dosavadní zápasy tak ukázaly, že se hráčky ještě musejí sehrát. Často se totiž zapomíná, že ačkoli spolu některé z nich hrají na klubové úrovni, reprezentační výběr spolu tráví jen několik týdnů ročně, takže přizpůsobení se novým prvkům si vyžádá čas.
Při pohledu na jména v kádru může být pro zahraničního fanouška překvapivé, že Skotsko od roku 2019 nehrálo na velkém turnaji. Proč se podle Vás tato generace nedokázala na velkou scénu vrátit?
Podle mě Skotsko často provázela smůla. Už dvakrát jsme se dostaly do posledního barážového zápasu, ale zkrátka se nám nepodařilo překročit cílovou čáru. Disponujeme opravdu silným kádrem a upřímně věřím, že máme tým, který si účast na velkém turnaji zaslouží a který se na něj nakonec dostane.
Které hráčky byste označila za největší hvězdy současného Skotska?
Máme silný kádr s řadou hráček, na které se dá spolehnout. Znovu musím zmínit velká jména, jako je Caroline Weir, která právě získala svou druhou nominaci na Ballon d’Or, nebo Erin Cuthbert, jež by se rozkrájela jak pro klub, tak i pro národní tým. Moc se mi líbí, jakou vášeň do hry vnáší. Dále tu máme hráčky jako Kathleen McGovern, jež hájí barvy Newcastlu a v dresu Skotska pravidelně střílí góly, které zejména v poslední době v konečném důsledku rozhodovaly zápasy. Velmi pozitivně vnímám také návrat Marie McAneny a Sam Kerr z marodky.
V jakých soutěžích dnes působí většina skotských reprezentantek?
Kdybyste se mě zeptali před dvěma lety, odpověď by zřejmě zněla: „Ve Skotsku, v SWPL.“ Během posledních let jsme však byli svědky toho, jak se hráčky postupně přesouvaly mimo Skotsko. Stále v nominaci najdeme pár tváří, které hrají v domácí soutěži, například Nicolu Docherty z Rangers, Marii McAneny z Celticu a Amy Muir s Lee Gibson z Glasgow City, ale spíše platí, že se naše reprezentantky rozprchly do celého světa. Mnoho z nich hraje v anglické WSL či WSL 2, Christy Grimshaw pak působí v Itálii a Sandy MacIver našla domov v americké NWSL, kde působí ve Washingtonu Spirit.
Melissa Andreatta vede tým od dubna loňského roku. Co se pod jejím vedením změnilo nejvýrazněji?
Za největší změnu považuji nově nabytý optimismus a důvěru v národní tým. Jak již bylo zmíněno, Skotsko prošlo od účasti na mistrovství světa v roce 2019 obtížným obdobím, kdy se mu nepodařilo probojovat na další významné turnaje, a myslím, že ve společnosti převládal pocit, že tým potřebuje určitý restart.
Pod vedením Andreatty je kladen větší důraz na zapojování mladších hráček po boku již zkušených reprezentantek, což přináší povzbudivé výsledky. Série bez porážky v rámci kvalifikace na mistrovství světa a návrat do Ligy národů A jsou pozitivními signály. Ještě je před námi spousta práce, ale jsem přesvědčená, že se nám podařilo najít nový směr a věřím, že se Skotsko může vrátit na velké turnaje.
Jaké postavení má dnes ženský fotbal ve Skotsku? Jaký je o něj zájem mezi fanoušky i napříč médii a daří se mu podle Vás oslovovat i lidi, kteří ho dříve nesledovali?
To je velmi zajímavé téma, o němž diskutuje spousta fanoušků, zejména ti z nás, kteří jezdí na venkovní zápasy. Mám pocit, že jsme uvízli na mrtvém bodě. Ano, zájem tu rozhodně je a na papíře se může zdát, že i roste, ale ve skutečnosti podle mě před sebou máme ještě dlouhou cestu.
Organizace působící v oblasti ženského fotbalu i fanoušci, kteří pravidelně chodí na zápasy, jsou do jeho rozvoje velmi zapálení, ale stále je tu podle mě prostor pro to, abychom přilákali ještě více diváků. Skotové jsou na svou fotbalovou tradici nesmírně hrdí, „tartanová armáda“ je známá po celém světě, ale v případě ženského fotbalu se to ne vždy projevuje. Domnívám se, že řídicí orgány by měly prokazovat o něco větší ambice a poskytovat finanční podporu, která by nebyla pouze jednorázovou odměnou za postup na velký turnaj. Je třeba investovat a důkladněji se zamyslet nad tím, jak oslovit nové diváky.
Je dnes ženský fotbal běžnou součástí sportovního zpravodajství, nebo se mu větší pozornosti dostává spíše jen selektivně při opravdu klíčových reprezentačních či klubových zápasech?
Myslím si, že některá média se snaží více než jiná. Je vidět, že některé televizní stanice a noviny vědomě zahrnují ženský fotbal do své zpravodajské sekce, ale příliš často se bohužel jedná jen o jakousi doplňkovou záležitost. Rozhodně platí, že u významnějších zápasů se pozornost médií mírně zvyšuje, například u rozhodujících ligových utkání, kterým se přezdívá „Old Firm“ (Rangers proti Celticu), nebo u klíčových zápasů skotské reprezentace. Co se tedy týče ligy, k televiznímu přenosu jsou vybírány pouze významnější zápasy, zatímco řada dalších vysílána není.
Jak si dnes SWPL stojí ve srovnání s ostatními evropskými ligami? Kam byste ji z hlediska kvality přibližně zařadila?
V SWPL najdete spoustu kvalitních hráček. Dá se říct, že je tato soutěž často vnímána jako vhodné prostředí pro mladé talenty, které se zde mohou naučit fotbalovému řemeslu. Zejména v posledních letech můžeme sledovat, že do klubů SWPL přichází na hostování mnoho fotbalistek z významnějších lig, jako je třeba i WSL. SWPL je samozřejmě také ideálním útočištěm pro domácí hráčky, kterým nabízí minutáž, na níž by v Anglii či mnoha dalších evropských ligách jen obtížně dosáhly.
SWPL se však také vyznačuje výraznými rozdíly mezi jednotlivými týmy. Máme zde jak plně profesionální celky, tak i ty, které stále fungují v poloprofesionálním režimu. Zatímco některé fotbalistky se této činnosti věnují na plný úvazek, jiné vedle toho vykonávají i civilní zaměstnání. Ve skotské lize tak hrají třeba účetní, učitelky i hasičky. Nemyslím si, že by v Evropě existovalo mnoho jiných lig, v nichž by byly rozdíly v míře profesionalizace mezi jednotlivými kluby a hráčkami tak markantní.
Nakolik je tedy dnes skotská liga skutečně profesionální?
Skotský ligový ženský fotbal zaznamenal v posledních letech významný pokrok, zejména díky rozvoji SWPL a celkovému zvýšení viditelnosti tohoto sportu. Existuje zde řada vynikajících klubů, talentovaných mladých hráček a lidí, kteří se velmi intenzivně zasazují o rozvoj ženského fotbalu. Největší výzvou však nadále zůstávají rozdíly v dostupnosti zdrojů a tempu profesionalizace, neboť kluby musejí hospodařit s výrazně odlišnými rozpočty a velmi rozdílnou mírou podpory.
Co podle Vás ve skotském systému ženského fotbalu funguje dobře a kde má naopak největší mezery? Co by bylo potřeba změnit nebo zlepšit, ať už v práci s mládeží, struktuře soutěží, přístupu k profesionalizaci klubů, infrastruktuře nebo financování?
Infrastruktura, dostupnost odpovídajícího zázemí i vytváření podmínek pro hladší přechod z mládežnického k profesionálnímu fotbalu, to vše vyžaduje větší investice. Za nesmírně důležité považuji také zviditelnění. Televizní přenosy a mediální pokrytí se sice zlepšily, ale stále je před námi hodně práce. Investice musejí být v dlouhodobém horizontu strategické, nikoli závislé na výsledcích národního týmu. Musíme vybudovat udržitelný domácí fotbal, který bude rozvíjet hráčky, přitahovat fanoušky a dlouhodobě růst.
Jak velkým tématem je ve Skotsku nadcházející baráž s Českem?
Kolem této baráže rozhodně panuje velké nadšení a očekávání. Pro Skotsko jde logicky o naprosto zásadní šanci přiblížit se účasti na velkém turnaji poprvé od roku 2019 a všichni si dobře uvědomují, co by postup pro zdejší ženský fotbal znamenal.
Přesto je pravda, že je stále velmi obtížné zajistit těmto zápasům pozornost, kterou si zaslouží, zejména mimo již stávající, stabilní jádro fanoušků ženského fotbalu. Zájem i mediální pokrytí sice rostou, ale stále jsme nedospěli do fáze, kdy by ženská reprezentace trvale přitahovala zájem široké veřejnosti. Doufejme, že právě tyto zápasy by k tomu mohly dopomoci.
Jak je česká reprezentace ve Skotsku obecně vnímána? Očekává se vyrovnané dvojutkání, nebo je Skotsko považováno za favorita?
Nemyslím si, že by někdo ve Skotsku bral Českou republiku na lehkou váhu. Vzhledem k našim posledním výkonům a neporažené kvalifikační cestě samozřejmě cítíme určité sebevědomí, ale barážový dvojzápas je úplně jiná výzva. Česká republika je silný soupeř a Skotsko si je vědomo, že musí v obou zápasech předvést kvalitní výkon.
Myslím tedy, že skotští fanoušci jsou optimističtí, zejména s ohledem na kvalitu našeho kádru, ale na druhou stranu nelze postup rozhodně považovat za hotovou věc. Ve vyřazovacích zápasech téměř není prostor na chyby a vzhledem k tomu, co je v sázce, očekávám dva velmi vyrovnané zápasy. Skotsko si postup do dalšího kola bude muset zasloužit.
Redaktorka: Terezie Šenkyříková
