Článek
Systém kvalifikace na mistrovství světa sice nabízí teoretickou možnost prodrat se do hlavní soutěže i nejlepším týmům z Ligy národů B a C, ale ruku na srdce, pro drtivou většinu z nich se jedná o slepou uličku a dost možná i zbytečnou finanční zátěž, místo níž by leckdy bylo vhodnější přímo investovat do rozvoje ženského fotbalu v příslušné zemi. Zejména pro týmy z Ligy národů C je postup naprosté sci-fi, a jak dokládají statistiky z posledních let, ani u „béčkařů“ není situace o moc růžovější.
Celky z Ligy národů B v prvním kole sice ještě mohou potkat vcelku hratelného soupeře, přes něhož mají šanci přejít do další fáze, avšak kámen úrazu nastává právě tam. I kdyby se Češky z divize B dokázaly vyšvihnout do posledního kola kvalifikačního play-off, narazily by v něm na jeden z elitních reprezentačních (a plně profesionálních) výběrů, jenž by překypoval hvězdami z těch nejlepších evropských lig. Jak všichni tušíme, přehrát takovou mašinu ve dvojzápase je v současnosti jednoduše nad české síly. Pokud chceme skutečně pomýšlet na premiérovou účast na velkém turnaji, cesta je jen jedna: Přes Ligu národů A!
Jeden vlak ujel, další míří do Německa
Brazilský vlak nám ujel, to už víme, avšak mistrovství Evropy v roce 2029 v sousedním Německu by rovněž mohlo být atraktivní příležitostí, jak český ženský fotbal představit světu. Abychom si ale vytvořili realistické podhoubí pro hratelné kvalifikační play-off, je třeba v příští edici Ligy národů B bezpodmínečně ovládnout naši skupinu a zajistit si přímou vstupenku do elitní ligy. Druhé místo ve skupině nám k ničemu nebude, protože do následné baráže o „áčko“ by se nám do cesty tak či onak připletl papírově mnohem silnější tým z nejvyšší divize, přes který by bylo nesmírně těžké přejít. Klíčem je tak pohlídat si všechny zápasy v „béčku“ a do „áčka“ se vydat bezprostředně z první pozice. To je úkol pro příští rok.
Přespříští edici, která bude zároveň i kvalifikací na evropský šampionát, by už český výběr po několikaleté odmlce opět strávil v Lize národů A. Pokud by se naplnily papírové předpoklady a nedošlo k žádnému zásadnímu překvapení, skončily by Češky na třetím nebo čtvrtém místě příslušné skupiny, což by jim zajistilo poměrně slušnou šanci se do Německa probít. V prvním kole kvalifikačního play-off by jim byl přisouzen jeden z „neškodných“ týmů z Ligy národů C, typově třeba Litva, Maďarsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Řecko, Rumunsko či Bělorusko, a v případě postupu by pak o místo na hlavním turnaji s největší pravděpodobností svedly souboj s jedním ze silnějších celků Ligy národů B, což jsou už o poznání přívětivější vyhlídky než „áčkoví“ giganti. Typově by mohlo jít o země jako Wales, Portugalsko, Finsko, Švýcarsko a Belgie, tedy reprezentace, s nimiž lvice v předchozích letech často dovedly hrát vyrovnanou partii.
Chceme-li tím pádem skutečně pomýšlet na cestu do Německa, vůbec nejdůležitější krok musíme učinit už příští rok, tedy vyhrát svou skupinu Ligy národů B a vrátit se mezi evropskou elitu. Co v ní následně předvedeme, to už je vlastně druhořadé. Můžeme skončit třetí, můžeme skončit poslední, avšak hlavní je, že tam budeme. Teprve potom bude mít český sen o historicky prvním velkém turnaji skutečně pevné základy. Snad na nich tentokrát vyroste příběh se šťastným koncem. Holky by si ho zasloužily.
Autorka: Terezie Šenkyříková
