Článek
Tento případ vyvolal diskuzi o tom, zda mají sportovkyně v českém fotbale dostatečnou ochranu před nevhodným či sexuálně motivovaným chováním a jaké ochranné mechanismy by měly fungovat na úrovni klubů i FAČR. O současném stavu ochrany hráček, možných systémových změnách i konkrétní pomoci obětem jsme mluvili s advokátkou Markétou Vochoskou Haindlovou, specialistkou na sportovní právo a předsedkyní České asociace fotbalových hráčů, která se o otevření tohoto tématu zásadně zasloužila.
Jaké konkrétní mechanismy dnes v českém fotbale existují pro ochranu hráček před nevhodným chováním trenérů?
FAČR před pár dny představila novou identitu s názvem FAČR Integrity, která má zaštiťovat prevenci a boj proti negativním jevům ve fotbale. Projekt je ale primárně zaměřen na boj s dopingem a match-fixingem a další problémy jsou zmiňovány spíše okrajově. Z našeho pohledu jde obecně o dobrý krok, ale je třeba věnovat maximální možnou pozornost všem problematickým oblastem.
Budeme-li se bavit o nežádoucích jevech v oblasti sexuálního obtěžování, tak konkrétní opatření chybí. Platí, že proti provinivší se osobě sice může být na úrovni FAČR zahájeno disciplinární řízení, ale konkrétní disciplinární přečin, pod který by šlo podřadit situaci, k níž došlo na Slovácku, v Disciplinárním řádu FAČR nenajdete.
Co by tedy měla v tomto směru FAČR, případně i samotné kluby změnit?
Nabízí se úprava Disciplinárního řádu FAČR, jejímž předmětem by mělo být vymezení sexuálně motivovaných disciplinárních přečinů v oblasti fotbalu s tím, že za ně budou ukládány ty nejpřísnější sankce v podobě doživotního vyloučení z FAČR. Budeme se na tom v rámci aktuálně probíhajícího novelizačního procesu chtít podílet a o tuto změnu budeme usilovat.
Co se týče klubů, věříme, že pro ně byl případ na Slovácku dostatečným ponaučením proto, aby si samy nastavily vnitřní mechanismy, které pomohou podobným situacím do budoucna v maximální míře předcházet. Jako vhodné se jeví poskytovat hráčkám služby psychologa a zřídit pozici proškoleného safeguarding officera, který může minimálně na začátku hráčkám pomoci jako první kontaktní osoba na klubové úrovni.
Zároveň bych ráda zmínila, že v západních zemích se stává standardem, že ženské týmy vedou ženské trenérky. I u nás už pár takových případů máme, jako příklad lze uvést národní A-tým, ale jde spíše o výjimky. Jsem přesvědčena o tom, že i podpora ženských trenérek a celkové posílení role žen ve sportu může být tou správnou cestou.
Na koho se hráčky mohou obrátit, pokud se něco takového stane? Mají to nejdřív řešit na klubové úrovni, nebo je lepší, když nejprve kontaktují ČAFH?
Z mého pohledu na tuto otázku neexistuje úplně správná odpověď a návod, jak postupovat. V závažnějších případech se nabízí podání trestního oznámení tak, aby se věcí mohly zabývat orgány činné v trestním řízení. V méně závažných situacích pak dává smysl řešit danou věc nejprve s někým z klubu. Vždy ale bude záležet na konkrétním případu, a hlavně na konkrétní hráčce, jak bude ona sama věc vnímat a pro jaké řešení se rozhodne. Je to mimořádně citlivá věc. Důležitou roli bude určitě hrát i to, kdo bude případně pachatelem a jaká je jeho pozice v klubu. V některých případech může být efektivnější řešit věc přímo na klubové úrovni, pokud by ale pachatel měl být někdo z vyšších pater klubové struktury, bude vhodnější obrátit se nejprve na někoho mimo klub. Napadá mě třeba Ombudsman ČOV nebo už zmíněná FAČR Integrity platforma.
My jako ČAFH jsme tu ale každopádně pro všechny případy a jsme připraveni být hráčkám maximálně nápomocni. Svou roli jsme, věřím, splnili i v případě hráček 1. FC Slovácko. Vždy jsme ochotní s hráčkami probrat konkrétní varianty a doporučit jim to nejvhodnější možné řešení.
Jakou pomoc může ČAFH poškozeným hráčkám nabídnout?
Když budu vycházet z konkrétního případu hráček 1. FC Slovácko, tak těch rovin, ve kterých jsme hráčkám pomáhali a stále pomáháme, je několik.
V první řadě jsme pro hráčky zajistili bezplatné právní služby advokátní kanceláře, která fotbalistky zastupovala coby poškozené v trestním řízení. Je důležité si uvědomit, že řádná právní podpora ze strany zkušených a renomovaných právníků je vždy zásadní nejen z právního hlediska, ale i proto, že poskytuje obětem větší klid.
Kromě toho jsme hráčkám nabídli možnost využít náš program zaměřený na problematiku duševního zdraví a poradenství pro sportovce #cistahlava. Projekt zaštiťují zkušení odborníci na duševní zdraví a je realizován s důrazem na ochranu soukromí.
Po pečlivém zvážení a na základě konzultace se samotnými hráčkami jsme zprostředkovali zveřejnění celého případu v médiích. I když medializace vytvořila na hráčky další tlak a celou věc jim svým způsobem připomněla, aktuálně se ukazuje, že šlo o zásadní krok směřující zaprvé ke zvýšení povědomí o širším problému zneužívání ve sportu a zadruhé, jak věříme, i k tomu, aby se tento problém začal řešit.
Zároveň jsme společně s právním týmem FIFPRO podali návrh na zahájení disciplinárního řízení proti trenérovi, které bude vedeno orgány FIFA, a to vše s cílem zamezit mu v budoucím působení ve fotbale. Obecně se snažíme hráčky podporovat a pomáhat jim, s čímkoliv potřebují.
Bylo by podle Vás vhodné, aby podmínkou získání trenérské licence byly například i psychologické testy, které by případné problémové tendence trenérů zachytily?
Ano, jako žena a jako matka jsem určitě pro. Věřím, že konkrétně při řešení problému zneužívání ve sportu by to pomohlo. Zároveň je ale třeba celou věc vnímat komplexně a podmínky nastavit vhodným způsobem. Český fotbal i sport obecně se potýká s nedostatkem trenérů, takže je pravda, že zpřísnění podmínek formou psychologických testů by mohlo být z tohoto pohledu kontraproduktivní. Samozřejmě je ale důležitá i kvalita, a to nejen profesní, ale i lidská, takže je třeba se tématu trenérských licencí věnovat.
Setkáváte se s podobnými podněty ze strany hráček i z jiných klubů? Myslíte si, že je problém širší, než se veřejně ví?
Případ hráček 1.FC Slovácko je svým způsobem průlomový v tom, že se dostal na veřejnost a téma zneužívání ve sportu naplno otevřel. Další konkrétní podněty z prostředí fotbalu se k nám nedostaly, ale víme o tom, že v jiných sportech k nežádoucímu sexuálně motivovanému chování v různé formě dochází. Jsem tedy přesvědčena, že problém je bohužel rozšířenější, než je veřejně známo, a že je potřeba tuto věc řešit.
Co byste vzkázala hráčkám, které zažívají nevhodné chování, ale bojí se ozvat?
Za sebe bych si přála, aby se jim podařilo strach překonat. Uvědomuji si, že to musí být obrovsky těžké, ale myslím si, že pokud to dokážou, mohou pomoci nejen samy sobě, ale i dalším fotbalistkám nebo sportovkyním, které se do podobných situací dostaly, nebo by se do nich mohly dostat v budoucnu. Pokud se odhodlají věc řešit, jsme tu pro ně a jsme připraveni jim pomoci se vším, co bude třeba.
Myslíte si, že medializace podobných případů může jednou přispět i ke změně české legislativy, která je v této oblasti k pachatelům velmi mírná?
V praxi se ukazuje, že je to jedna z cest. Předchozí i současné vedení FAČR jsme ve vztahu k případu oslovili už dříve, ale ledy se pohnuly až nyní, když byl případ zveřejněn v médiích. Zároveň jsme zaznamenali i zájem politiků a zástupkyň/zástupců obou komor Parlamentu ČR, kteří se chtějí novelizací trestních předpisů zabývat. Legislativní změna je samozřejmě tím nejdůležitějším krokem k tomu, aby bylo prostředí ve sportu bezpečnějším.
Ukládání mírných trestů je jednou z překážek, dalším nedostatkem trestního řádu je například i o to, že se hráčky coby poškozené nemohly v tomto konkrétním případě proti rozhodnutí odvolat. Věc byla řešena a projednána bez hlavního líčení a rozhodnuta trestním příkazem, proti kterému může podat odpor jen obviněný nebo státní zástupce. I to je věc, kterou bychom zejména ve vztahu k sexuálně motivovaným trestným činům rádi změnili, protože už samotné projednání před soudem je jistou formou trestu pro pachatele a satisfakcí pro oběti. V tomto případě se toho hráčky bohužel nedočkaly, tím spíše se pak trest uložený jejich bývalému trenérovi jeví jako nedostatečný.
Redaktorka: Terezie Šenkyříková
