Článek
Oranžový vysavač znal téměř každý
Jedním z nejvýraznějších symbolů osmdesátých let byl vysavač ETA 400. Nízké oranžové tělo se zaoblenými hranami nebylo možné přehlédnout. Přístroj se ukládal do komory, stěhoval mezi pokoji a často putoval také na chalupu, jakmile si domácnost pořídila novější model.
Rozšíření nebylo pouze zdáním vyvolaným nostalgií. Vysavač se začal vyrábět v roce 1981 a během následujících šestnácti let vzniklo téměř 2,5 milionu kusů, uvádí 1historie společnosti ETA. Výroba tedy pokračovala ještě několik let po rozpadu Československa.
Na podobě přístroje pracoval Stanislav Lachman, který dlouhá léta navrhoval domácí techniku pro národní podnik Elektro-Praga. Výrobce připomíná, že zvláštní pozornost věnoval i rukojeti, aby se dobře držela a zároveň nenarušovala celkový tvar. Právě spojení nápadné barvy, jednoduchých linií a obrovského množství vyrobených kusů udělalo z 1vysavače ETA 400 předmět, který lidé poznávají i bez viditelného loga.
ETA 400
Obyčejná žehlička překonala všechny módní výstřelky
Ještě většího rozšíření dosáhla suchá žehlička ETA 219 a její příbuzná varianta 220. Nebyla vybavena displejem, automatickým dávkováním páry ani desítkami programů. Uvnitř se skrývalo topné těleso a teplotu určovalo mechanické kolečko.
Právě nenápadnost byla součástí jejího úspěchu. Hodila se na běžné prádlo, obsluha se dala pochopit během několika okamžiků a stejný typ mohlo používat několik generací jedné rodiny. Od roku 1972 do ukončení výroby v roce 1997 vzniklo podle 1firemního přehledu téměř 11,5 milionu kusů.
Celé číslo samozřejmě nelze připsat pouze období socialismu. Výroba pokračovala osm let po listopadu 1989. Přesto dobře vysvětluje, proč se podobná žehlička objevovala v městských bytech, na vesnicích, studentských kolejích i rekreačních chatách. Nebyla vzácnou designovou kuriozitou, nýbrž každodenním pracovním nástrojem.
Vzpomínáme i na domácí rituály
Starý spotřebič nevyvolává vzpomínky pouze svým vzhledem. S vysavačem se pojí sobotní úklid, s žehličkou hromada prádla a s elektrickým vařičem první samostatně připravené jídlo. Lidé si pamatují zvuk motoru, zahřívající se plast i místo, kde přístroj v domácnosti stával.
Významnou roli hrálo také dlouhé setrvání jednotlivých modelů ve výrobě. Nabídka se neobměňovala každou sezonu a jeden vzhled tak doprovázel domácnosti řadu let. Když se stejný přístroj objevil u příbuzných nebo sousedů, nepůsobil jako novinka. Byl součástí důvěrně známého prostředí.
To neznamená, že všechny výrobky z ČSSR byly technicky dokonalé. Některé byly hlučné, těžké nebo ve srovnání s dnešní technikou nepohodlné. Do vzpomínek se navíc přirozeně zapisují hlavně kusy, které vydržely. Porouchané přístroje dávno zmizely, zatímco funkční výjimky dál podporují představu, že tehdejší technika byla nezničitelná.
Ze skříně může putovat rovnou do muzea
Staré domácí vybavení dnes není jen dekorací do retro kuchyně. Národní technické muzeum spravuje samostatný soubor věnovaný technice v domácnosti. Zahrnuje ledničky, sporáky, žehličky, kuchyňské strojky i přístroje určené k úklidu a hygieně. Celkem čítá přibližně dva tisíce aktivních inventárních čísel.
Při nálezu starého spotřebiče proto není nutné ihned odřezávat kabel a odnášet jej do sběrného dvora. Zajímavý může být málo rozšířený typ, nezvyklá barva, původní krabice, návod, záruční list nebo kompletní sada příslušenství. Před čištěním se vyplatí výrobek vyfotografovat ze všech stran a zaznamenat údaje z výrobního štítku.
Zapojovat desítky let nepoužívaný přístroj bez kontroly však není dobrý nápad. Izolace, přívodní šňůra i vnitřní spoje mohou být poškozené, přestože plášť vypadá zachovale. Hasičský záchranný sbor doporučuje závadu spotřebiče nebo kabelu svěřit odborné opravně.
Právě obyčejnost nakonec dělá z těchto přístrojů tak silnou připomínku minulosti. Neobdivovaly se za sklem a nikdo je nepovažoval za vzácnost. Stály v koutě a každý týden pracovaly. Proto si je dnes vybaví i lidé, kteří jejich typové označení nikdy neznali.
Další zdroje:
1 Komerční web ETA
