Článek
Consul se vyvážel, doma ho znala téměř každá kancelář
Československé psací stroje nezačínaly značkou Consul. Zbrojovka Brno vyráběla od 30. let licenční Remingtony a po skončení licence přišla s vlastní konstrukcí Zeta. Název Consul se objevil kolem roku 1960 nejprve u přenosných Zet, následně se osamostatnil. Podle přehledu České televize pokračovala výroba až do poloviny 80. let a značná část cestovních strojů mířila do zahraničí.
Právě masová produkce je důvodem, proč samotné stáří vysokou cenu nezaručuje. Consuly se používaly v podnicích, školách i domácnostech a dochovalo se jich poměrně hodně. Současně však patří k předmětům, které dokumentují domácí průmyslovou historii. Ve své téměř čtyřsetkusové sbírce psací techniky je uchovává také Národní technické muzeum.
To ovšem neznamená, že každý stroj z půdy má muzejní nebo mimořádnou tržní hodnotu. Rozhoduje konkrétní model, provedení, klávesnice, stav a úplnost. Menší přenosné stroje bývají pro dnešního zájemce přitažlivější než rozměrné kancelářské modely, které se špatně skladují i posílají.
Skutečné prodeje drží očekávání při zemi
Ale pozor, na internetu se objevují Consuly s cenovkami v řádu tisíců korun, někdy i vyššími. To jsou však požadavky prodejců, nikoli důkaz, že za stejnou částku někdo stroj skutečně koupil.
Veřejné výsledky ukazují mnohem střízlivější obrázek. Funkční mechanický Consul M 235 prodal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v červenci 2025 za 100 korun. Jiný zachovalý Consul v plastovém kufru, u něhož nebyla zaručena funkčnost, byl realizován za 225 korun.
Aktuálně, k 6. srpnu 2026, se v elektronické aukci státu draží mechanický Consul v koženkovém kufru za 390 korun. Aukce končí 10. srpna, takže nejde o konečný výsledek. V dubnu 2026 se v zahraniční aukci Echo Valley jiný Consul, popsaný pouze jako stroj, který zřejmě funguje, prodal za 36 dolarů, tedy přibližně 755 korun podle kurzu v době psaní článku.
Z toho nelze sestavit jednotný ceník. Prodej nevyzkoušeného majetku s osobním převzetím je něco jiného než nabídka vyčištěného, seřízeného stroje přímo sběratelům. Kompletní kufříkový exemplář ve výborném stavu má lepší šanci překonat stokorunové částky, několikatisícová cenovka ale potřebuje oporu ve výjimečném provedení, odborném servisu nebo doloženém původu.
Kufr pomůže, ještě důležitější je zkušební text
Nejprve zjistěte přesné označení modelu a opište výrobní číslo. Prohlédněte, zda má stroj československou klávesnici s diakritikou, nebo méně obvyklé exportní rozložení. Zajímavý může být také netypický řez písma. Samotná barva krytu ovšem z běžného Consulu raritu neudělá.
Původní kufr chrání stroj a potvrzuje, že šlo o přenosnou sestavu. Body navíc přidá zachovalé madlo, funkční zámky, klíček, návod, čisticí kartáček nebo původní cívky. Popraskaná koženka, zatuchlý zápach a rez naopak cenu srážejí.
Do stroje vložte papír a napište několik řádků. Vozík se musí pravidelně posouvat, řádkovací páka má vracet bez drhnutí a klávesy se nesmějí zasekávat. Vyzkoušejte mezerník, přeřazení na velká písmena, zpětný chod, posun pásky i zvonek na konci řádku. Tvrdý nebo popraskaný válec způsobuje hlučné údery a nekvalitní otisk.
Stroj před prodejem nepřestříkávejte a nelijte do něj univerzální mazivo. Lepší jsou kvalitní fotografie, číslo modelu a ukázka napsaného textu. Právě ta kupujícímu řekne víc než ujištění, že „všechny klapky mačkají“. U nezvyklého písma, exportní značky nebo doložitelné vazby na známého autora už má smysl obrátit se na sběratele či restaurátora.
