Článek
Neochotu prezidenta Pavla jmenovat do funkce ministra Filipa Turka s umanutostí Miloše Zemana, který nechtěl jmenovat Jana Lipavského, se snaží srovnávat především naše dezinformační a protidemokratická scéna. Zde jsou důvody, proč toto srovnání kulhá na obě nohy:
1. Kandidáti z pohledu demokratických principů
Jan Lipavský je člověk, který vzešel z demokratického prostředí a nebyl důvod se domnívat, že by se demokratickému směřování naší země ve funkci ministra zpronevěřil. Kariéra Filipa Turka byla naopak podporována dezinformačními weby a existují zcela reálné obavy, že by si ve funkci demokraticky nepočínal.
2. Kandidáti z pohledu odbornosti
Jan Lipavský je vysoce kvalifikovaným odborníkemu, což ostatně ve funkci posléze dokázal. Filip Turek se asi vyzná v autech a v tom, jak budovat dosah na sociálních sítích. To není dostatečná kvalifikace pro funkci ministra.
3. Prezidenti a jejich kvality
Petr Pavel je respektovaným prezidentem, jehož profesní dráha je za 35 let plná usilovné a obětavé práce pro demokracii. Miloš Zeman projevoval nedemokratické sklony nejen jako prezident, ale i během své předchozí politické kariéry.
4. Prezidenti a jejich motivace
Motivací prezidenta Pavla pro nejmenování Filipa Turka ministrem je ochrana demokracie před těmi, kteří ji chtějí narušovat. Motivací prezidenta Zemana pro nejmenování Jana Lipavského byla prachobyčejná mstivost a závist.
5. Pohled odborníků na ústavní právo
Obě situace se liší i v očích odborníků na ústavní právo, o čemž svědčí fakt, že zatímco před 4 lety se ústavní právníci shodovali na tom, že neexistují důvody pro odmítnutí Jana Lipavského, dnes u nich panuje shoda na tom, že prezident Filipa Turka jmenovat nemusí.
6. Pohled morálních autorit
Též pohled morálních autorit na obě kauzy je zcela rozdílný. V tomto případě jde o lidi, jejichž charakter je prověřený dlouhými léty práce a nehrozí, že by měnili názory podle svého aktuálního prospěchu.
7. Prospěch České republiky
Na závěr si dovolím přidat svůj vlastní pohled. A ten je takový, že zatímco práce Jana Lipavského na ministerstvu byla pro Českou republiku prospěšná, u Filipa Turka je na základě jeho prohřešků v minulosti více než patrné, že by jeho účinkování v roli ministra pro Českou republiku prospěšné nebylo.
Nechci zde působit jako někdo, kdo chce za každou cenu hájit jakýkoli krok prezidenta Pavla. Dokonce budu velmi kritický, protože se domnívám, že z této vlády neměl jmenovat téměř nikoho (ani premiéra). Ústava mu to nepřikazuje a on v tomto směru projevil příliš málo odvahy pro hájení demokratických principů. Byla to zatím jeho jediná chyba, které se při výkonu své funkce dopustil, ale jde o chybu zásadní.
