Článek
V současné době je předmětem bouřlivé debaty spor o to, zda je prezident Petr Pavel povinen jmenovat ministrem Filipa Turka. I přes mohutnou podporu, které se prezidentovi od veřejnosti dostává, existuje značné množství lidí, kteří se domnívají, že prezident má povinnost navrženého ministra jmenovat.
Jaká je ale skutečnost? Pro některé možná šokující, pro jiné osvobozující. Když si Ústavu České republiky přečtete, zjistíte, že prezident republiky nemusí jmenovat nikoho. A když říkám nikoho, myslím tím opravdu nikoho.
Literu Ústavy berme vážně. Ale opravdu vážně
Nikde v Ústavě České republiky nenajdeme:
- lhůtu, do kdy má prezident jmenovat premiéra,
- lhůtu, do kdy má jmenovat ministry,
- lhůtu, do kdy má vůbec jmenovat vládu.
Nikde. Ani malým písmem. Ani v poznámce pod čarou. Ani mezi řádky, pokud zrovna nevlastníte titul z pokročilé ústavní telepatie.
Ústava říká, že prezident jmenuje. Neříká kdy.
A jak jistě víme, v právním státě platí jednoduché pravidlo: Co není zakázáno, je dovoleno.
Čtyři roky? Proč ne
Prezident tedy nejenže nemusí jmenovat libovolného ministra. On nemusí jmenovat žádného ministra. Žádnou vládu. Nemusí jmenovat ani premiéra. Žádný zákon mu to nenakazuje a neukládá mu lhůtu. Prezident může prostě vyčkávat a nedělá nic protiústavního.
Co se mezitím děje? Katastrofa? Bezvládí? Chaos? Nikoliv, dál vládne osvědčená zkušená vláda v demisi. Ta, která už zná chod demokratických institucí a ve které sedí zkušení ministři, kteří už se nemusejí se svou agendou seznamovat jak parta začátečníků.
Tato vláda může klidně pokračovat měsíc, rok… …anebo celé čtyři roky. Stabilita, kontinuita, klid, zvlášť když jde o vládu natolik respektovanou a úspěšnou, jako byla ta minulá.
A pak? Nové volby, nový parlament, nový začátek.
A co se stane za ty 4 roky?
Občané uvidí snahu vlády, které ale poslanecká sněmovna v novém složení hází klacky pod nohy a snaží se blokovat přijímání nových zákonů. Kdo bude lidem sympatičtější? Vláda, která se snaží tvořit, anebo poslanecká sněmovna, která se snaží bořit?
Další volby s největší pravděpodobností vyhrají strany, které tvoří vládu. Celé 4 roky se tak dají přežít, aniž bychom museli mít vládu složenou z extremistických stran ohrožujících naše demokratické směřování.
A duch Ústavy?
Samozřejmě se budou ozývat hlasy o duchu Ústavy, o zvyklostech nebo dokonce o politické kultuře.
Jenže duch Ústavy není právní norma.
Zvyklosti nejsou vymahatelné.
A politická kultura není paragraf.
Závěrem
Pokud chce tedy dezinformační scéna nadávat na prezidenta, útočit na něho či se ho dokonce snažit vydírat, měli by si její aktéři Ústavu opravdu přečíst. Pak zjistí, že panu prezidentovi mohou být vděční, že vůbec jmenoval jejich vládu. Prokázal tím totiž mnohem větší vstřícnost než musel a k extremistické části našeho politického spektra se zachoval velmi velkoryse. Místo útoků by tak měli prezidentu Pavlovi děkovat.
