Článek
Vláda Petra Fialy se v současné mezinárodní situaci snaží zodpovědně stavět k obraně naší země. Zařídila nákup stíhaček, které už za pár let budou moci chránit náš vzdušný prostor (pokud tedy naše budoucí politické reprezentace nezaspí a vybudují zázemí, které těmto strojům umožní na našem území startovat a přistávat). Kupují se moderní tanky a nedávno byla představena zbrusu nová sada batohů pro naše vojáky. Není pochyb o tom, že jde o velmi důležité investice. Přestože by člověk očekával, že Petr Fiala sklidí za všechny tyto kroky uznání, opak bývá často pravdou. Že se to nelíbí lidem, kteří ve své morální nízkosti mají blízko k proruským postojům, to se dalo očekávat. Já si však všiml jedné zajímavé věci, kterou jsem vypozoroval sledováním svého okolí.
Zodpovědnější přístup k současné nutnosti zbrojit a šetřit v jiných kapitolách státního rozpočtu, kde se vyloženě plýtvá (např. starobní důchody) totiž zaujímáme spíše my, co jsme neabsolvovali základní vojenskou službu, ale dali jsme přednost civilní službě. Čím to ale je?
Já osobně na vojnu nešel z důvodu, že mi vždycky vadilo prostředí toxické maskulinity. V takovém prostředí vzniká hierarchie nadřazenosti a podřízenosti na základě úplně jiných aspektů než v běžném životě. Výsledkem pak je, že nadřazené postavení zaujímají ti, kteří běžném životě zaujímají postavení podřízené. Když to zjednoduším, na vojně by se snadno mohlo stát, že by mi poroučel někdo fyzicky sice zdatnější, zato s nižším intelektem. Tím ze sebe nechci dělat génia, jen poukazuji na to, k čemu by statisticky zřejmě došlo. Představa, že by někdo takový na mě křičel či dokonce zneužíval svého postavení, pro mě byla natolik nepřijatelná, že jsem šel raději na civilní službu. I s ohledem na to, že zbraním a násilí opravdu nefandím.
Stejný vzorec se tehdy v mém okolí opakoval. My, kteří jsme vždy přemýšleli o věcech v širším kontextu a s humanitním přesahem, jsme šli na civilní službu téměř všichni (kromě těch, kteří získali modrou knížku). Zato ti, kteří si rádi už v pubertě ničili zdraví alkoholem, vyhledávali agresivní prostředí a o věcech příliš nepřemýšleli, šli na vojnu.
Logicky by se tedy zdálo, že ti toxicky maskulinní by z dnešního zbrojení měli být spíše nadšení, ale není tomu tak. Kroky vlády Petra Fialy podporujeme spíše my, co jsme byli na civilní službě anebo měli modrou knížku. Proč tomu tak je?
Odpověď je jednoduchá. Protože ve skutečnosti jsme těmi odvážnějšími my. Oni těmi svými projevy toxické maskulinity pouze kryjí svou zbabělost a ustrašenost. My jsme těmi, kteří hájí kroky, které mohou být nepopulární, zatímco oni se vezou na vlně populismu. Svůj podíl na tom má i ten zvýše zmiňovaný rozdíl ve vzdělání a inteligenci. To totiž značně souvisí i s tím, jaké hodnoty si člověk osvojuje. A domnívám se, že statisticky by se dalo snadno dokázat, že absolventi civilní služby mají k ochraně morálních hodnot mnohem blíže než ti, kteří si dobrovolně párkrát vystřelili ze samopalu.
Skutečnost tedy není taková, že jsme v sobě najednou našli odvahu. My jsme totiž byli odvážnější už tehdy. I tím, že jsme si navzdory snahám o ostrakizaci a posměch vybrali civilní službu, která byla v očích těch druhých tehdy vysmívaná.
Čas trhnul oponou a dnes jsme to my, na kterých stojí obranyschopnost naší země. To my si uvědomujeme nutnost zvýšení investic do zbrojení, to my jsme ochotni nést břímě rozhodnutí, zda se naši vojáci zúčastní boje proti agresorům. A paradoxně jsme to my, kdo jsme přístupní diskusi o nutnosti zavedení vojenské služby. A dnes už bychom na vojnu šli klidně i my. Doba pokročila a jsem si jistý, že dnešní vojna už by nedávala prostor pro dominanci agresivním jedincům, ale dokázala by ve vojenském prostředí chránit nás, co máme ve svých hlavách i srdcích mnohem víc, než dřepy, pochodování a tahání samopalu. Dnešní vojenské velení si uvědomuje nutnost diverzity i individuálního přístupu ke každému jedinci. I s přihlédnutím k jeho potřebám a osobnostním předpokladům. A věřím, že personální mechanismy by dokázaly moc dobře oddělit, kdo se hodí k pochodování na buzerplace a komu dát nějaké sofistikovanější úkoly v zázemí a administrativě.
