Článek
Nelze nic namítat proti tomu, že se Evropská komise nachází pod kontrolou europoslanců. Přestože mnozí mohou říkat, že by eurokomisaři měli mít více klidu na práci a neměli by být neustále vystavováni všetečnému grilování ze strany europoslanců, je taková kontrola nejen v pořádku, ale dá se říci, že i žádoucí, neboť posiluje důvěru Evropanů v evropské instituce, i když nepřispívá k jejich efektivitě.
Včerejší hlasování o důvěře však takové aspekty nemělo. Šlo totiž o snahu poslanců z řad nacionalistických a pravicově extremistických uskupení vyvolat další z diskusí o evropském směřování. Jejich snaha nepadla na úrodnou půdu. Jejich nejnižšími pudy poháněná motivace byla prohlédnuta, jak europoslanci, kteří drtivou většinou vyjádřili Ursule Von der Leyen a jejímu týmu důvěru, tak i evropskými občany, kteří si užívají výdobytků, které díky Evropské unii máme, a marné snaze extremistů se buď vysmáli anebo ji ignorovali.
Obří ostudu si však utrhla Česká republika. Hned 11 z 21 europoslanců totiž hlasovalo proti Evropské komisi. A to nelze brát na lehkou váhu. Jejich hlasování totiž nelze chápat jen jako vyjádření nedůvěry vůči osobě předsedkyně Evropské komise, ale i jako zpochybnění základních principů demokracie, na kterých Evropská unie stojí. A vlastně i zpochybnění naší příslušnosti k západnímu společenství.
Tím však naši nacionalisté nezasadili ránu Bruselu, ale přímo naší zemi, která z hlasování odchází se značně pochroumaným kreditem a absolutní ztrátou důvěry u našich partnerů.
Nikoho by asi nemělo překvapit, že pro odvolání Ursuly Von der Leyen hlasovali europoslanci, na kterých ulpívá špína pravicového i levicového extremismu. Jenže na zpochybnění naší příslušnosti k elitnímu klubu se podíleli též europoslanci z hnutí ANO, které tak definitivně shazuje svou masku, pod kterou se snaží předstírat, že patří k demokratickým stranám. A nesmím zapomenout ani na europoslance ODS, kteří se alibisticky hlasování nezúčastnili, čímž zasadili těžký políček deklaracím premiéra Petra Fialy o tom, že patříme na západ.
Mnozí Češi (a jsou to zrovna voliči těchto stran) si často stěžují, že jsme ze strany velkých zemí přehlíženi. Někteří hovoří i o jakémsi „diktátu Bruselu“. A když máme příležitost ukázat, že jsme právoplatnými spolujezdci a plujeme s ostatními na jedné bruselské lodi, kverulantsky tuto příležitost zahodíme.
Evropská unie nám umožnila být účastníkem rozhodování a mít 21 poslanců. A jak s tím zástupci českých voličů naložili? Hlasovali proti většině. Hlasovali proti europoslancům ze zemí, které mají s demokracií mnohem více zkušeností než my.
Já bych se vlastně vůbec nedivil, kdyby se znovu oživily debaty o tom, že některým zemím by nemělo být umožněno hlasovat. Až budeme v oslovské lavici vedle Slovenska a Maďarska, vzpomeňme si na ty, kvůli kterým se tam ocitneme.
