Článek
Daria Kashcheeva je jednou z nejnadějnějších umělkyň nastupující mladé generace. Pochází ze Sovětského svazu, ale navzdory tomu, že rané dětství strávila v neutěšených poměrech zahnívajícího komunismu, objevila v sobě nezávislou duši umělecké osobnosti. V současné době působí v České republice a díky svým skvělým vizuálním dílům pozitivně ovlivňuje celou společnost směrem k lepšímu vnímání a chápání současného světa.
Umělecká činnost je ale náročná a pohlcující. Ten, kdo se umění věnuje, v sobě nese určitou odpovědnost za to, kam se společnost bude vyvíjet, jak bude vnímavá a jak bude citlivá. Umělecká práce je tak velmi intenzivní a těžko se během ní najde čas na další stránky životní pouti. A právě na to Daria při svém proslovu, který byl necitlivě ukončen, upozornila.
Její řeč ale byla přijata se značným nepochopením vyplývajícím právě z toho, že si většina přízemní společnosti nedokáže představit to vypětí, které do své práce umělec vkládá. Pokladní z Lidlu, operátorka z call centra, podnikatelka, manažerka, dělnice, pro ty všechny je kombinování profesního a rodinného života relativně snadné, i když i zde je dozajista jistá míra náročnosti. Ale umělkyně žije svou činností 24 hodin denně, její práce je náročná, psychicky vysilující, každý den je bojem s rozervanou duší a tíhou odpovědnosti za duševní a morální rozvoj celé široké společnosti.
Odpovědí na proslov Darii Kashcheevy nemělo být vypnutí zvuku a už vůbec ne následná dehonestace. Odpovědí měl být příslib celé společnosti, že bude umělcům pomáhat a že jim poskytne dostatečné zázemí pro to, aby je rodina v jejich činnosti neomezovala. Jen tak se naše společnost posune zase na vyšší úrovni a přiblíží se vyspělému světu. Darie je teprve 37 let a čeká ji ještě několik let studia. Ale bylo by dobré, kdyby v době, až dostuduje, věděla, že nebude muset dilemata tohoto typu řešit.
