Článek
Všechno, co chci napsat v tomto článku, je vlastně vyjádřeno v obrázku v oné modré grafice, která doprovází tento článek.
K cenzuře jakožto důležitému prostředku k ochraně svobody a demokratických hodnot, už se v minulosti kromě mě vyjádřili další přední novináři a aktivisté, např. Jan Moláček nebo Petr Honzejk, kteří se na toto téma vyjádřili v obsáhlejších celcích.
Ač si obou pánů velice vážím, považuji za důležité, že s výrokem na toto téma přišel i jeden z nejuznávanějších novinářů současnosti, Pavel Šafr. Celou problematiku formuloval takto:
„Když je dneska někdo hodně velký ubožák, babišák, lhář a nebo putinovský grázl, tak se pozná podle toho, že bojuje za svobodu slova proti vládní cenzuře.“
Tento stručný výrok považuji za velmi trefný, ale stále jsme se v něm úplně onoho negativního příznaku ve slovu „cenzura“ nezbavili. Chceme-li veřejnost přesvědčit, aby cenzuru jako prostředek o ochraně svobodného a demokratického prostřední přijali, je třeba náš postoj formulovat pozitivněji. Proto jsem si dovolil výrok Pavla Šafra částečně parafrázovat.
„Když je dnes někdo hrdina, demokrat a morálně ukotvený charakterní člověk, kterému záleží na demokracii, tak demokratickou cenzuru nejen podporuje, ale též se do ní aktivně zapojí.“
Věřím, že takto přesvědčíme mnohem více lidí k tomu, abychom veřejnou debatu vyčistili od nežádoucích vlivů.
