Článek
Je pravdou, že dnes má mládež spoustu možností, jak si dopisovat s někým v zahraničí. Nejsnadnější je to na sociálních sítích, kde můžete kohokoli z kterékoli země oslovit, můžete čile konverzovat i v diskusi nebo pod statusem mladíka ze Sýrie nebo dívky z Bhútánu. Ale nějak podvědomě cítíme, že to není totéž jako kdysi.
V temných dobách komunismu bylo běžné, že si žáci základních škol dopisovali s dětmi ze Sovětského svazu. Těžko říci, zda nějaké takové spíše povinné dopisové přátelství někomu přetrvalo až do dospělosti. Nechci se vrtat ani v tom, že i současnost nám jasně napovídá, že třeba přátelství s Rusy není úplně nejlepší nápad. Moje matka se už v dětství netajila odporem ke komunismu i k Rusku, ale protože byla vedoucí pionýrů v jejich třídě, a navíc dcerou náměstka ředitele významného podniku, nemohla se z dopisování se sovětským „kamarádem“ vyvléknout, ačkoli se o to s rebelií sobě vlastní snažila. Dodnes vzpomíná, s jakým odporem vybalovala z obálky výtisky časopisu Огонёк, který jí Sergej posílal.
V 90. letech pak přišla velká vlna dopisování s dětmi z německy a anglicky mluvících zemí. A bylo o čem. Mladí Němci nám rádi předávali informace z toho světa, který měli u nich, a my jsme bezmezně obdivovali, co všechno dokázali. Vznikaly rozsáhlé mezinárodní databáze a mnohé děti si dopisovaly třeba i s pěti kamarády za hranicemi. Zde už byla atmosféra těchto dopisů trochu jiná. K našim západním kamarádům jsme vzhlíželi a chtěli jsme žít stejné životy v liberální společnosti jako oni.
Dnes už asi tento způsob konverzace mezi mládeží zanikl. V našem pracovním kolektivu, který se zabývá právě tím, jak propojit generace mladých lidí po celém světě, jsme však došli k názoru, že by na to mohl nějaký školní projekt navázat. Aby se to blížilo právě tomu duchu 90. let. Dnes už i my patříme neodmyslitelně k Západu a současná mládež je tím pádem tou, ke které zbytek světa vzhlíží a chce být jako ona. A byla by velká škoda, kdybychom odmítali tu možnost, aby dnešní mladí byli pro děti z celého světa stejnými vzory, jako byli naši západní dopisoví kamarádi v 90. letech pro nás.
Pro pilotní projekt jsme si vybrali výběrovou školu v Praze. A ač by se to před časem mohlo zdát absurdní, rozhodli jsme se, že by si mohli dopisovat s dětmi v USA. Tato země právě teď v přímém přenosu přichází o výsady liberální demokracie a oči tamních občanů se nyní upírají právě k Evropě, která je její poslední výspou. Děti v USA určitě bude zajímat, jak to v Evropské unii chodí. A my se rozhodně máme čím pochlubit. Zdejší děti mohou těm americkým psát o tom, jak je tady o všechny postaráno bez ohledu na sexuální orientaci, náboženství či rasu, jak dbáme na práva všech diskriminovaných menšin, jak bojujeme proti populismu a chráníme demokracii před těmi, kteří by ji chtěli rozbít. A také o tom, jak tady společně chráníme planetu a jak je to důležité pro celý svět.
Ella si bude dopisovat s Henrym v Texasu a už se moc těší, jak něm bude probouzet nadšení pro způsob života, který máme tady v Evropě. Třeba to bude právě on a jeho generace, kdo vrátí USA zase na cestu liberální demokracie.
