Článek
Uprchlíci jsou pro naši civilizaci bezesporu přínosem z hlediska kulturního a ekonomického. Můžeme díky nim zblízka poznávat kultury, které pro nás byly donedávna cizí, stávají se našimi kolegy na pracovištích. Pracují vedle nás ve výrobě, pracují vedle nás u počítačů, modlí se vedle nás k Alláhovi, inspirují nás svým chováním, svým oblékáním, svým přístupem k životu. Dáváme jim však dostatečnou možnost, aby se podíleli na směřování naší společnosti? Dáváme jim příležitost podílet se na udržování určitého pořádku a hodnot? Nemyslím si.
A právě proto se domnívám, že velmi opomíjenou příležitostí je využití migrantů v policejních a armádních složkách. Mnoho mladých mužů by se jistě rádo chopilo příležitosti podílet se na udržování určitého pořádku a hodnot v našich ulicích. Navíc by zde byla ta výhoda, že nejsou zatíženi toxicky maskulinním myšlením typickým pro běžného Evropana středního věku, tudíž budou přistupovat objektivně i k přečinům týkajících se rasismu, xenofobie a šíření nenávisti. Jde zpravidla o lidi věřící, takže jejich přístup by byl navíc podpořen morálním poselstvím jejich náboženství. Navíc by zde nefungovaly staré kamarádské vztahy, takže by zcela zmizel prostor pro protekci a dnes stále rozšířené „Hele, necháme to být, ale příště buď opatrnější.“
Právě to, že migranti nepociťují k žádné zemi nějakou toxickou nostalgii, je zárukou toho, že jimi posílená policie a armáda budou objektivnější a efektivnější.
