Článek
I já se domnívám, že možností, jak si pořídit auto, je v současné době příliš mnoho. V situaci, kdy se snažíme množství automobilů maximálně eliminovat v zájmu ochrany klimatu a celé naší planety, jde o stav, který je neudržitelný. Je třeba si na rovinu říci, že doba, kdy stálo auto u každého baráku, musí jednou provždy skončit.
Tím nechci říci, že mají auta úplně zmizet. Jen je třeba odpovědnost za jejich množství přenést od individuálních uživatelů ke státním orgánům, neboť ty mohou lépe a komplexněji zhodnotit, kolik automobilů je potřebných v určitém regionu a jaké automobily uspokojí nejnutnější potřeby těch, kteří je chtějí užívat.
Měli bychom tedy stanovit nějaká kritéria pro to, kdo by auto mohl vlastnit a kdo jej opravdu potřebuje. A není třeba nijak skrývat, že tato kritéria budou nastavena tvrdě.
Snazším způsobem, jak mít možnost jezdit automobilem, by mělo být sdílení. Na základě vytíženosti automobilů a na základě dat ohledně dojíždění do zaměstnání bychom mohli třeba stanovit, že ideálním počtem pro vesnici o 100 obyvatelích je 5 automobilů. Nechci se tady přít o počty, skutečně pro účely tohoto článku není důležité, zda náhodou není nutných 6 aut či zda by nepostačovaly 4 automobily. Na užívání těchto automobilů by byl určen poukaz. Jeden automobil by tak užívali lidé, kteří pracují ve stejném městě. Jejich zaměstnavatelé by pak měli povinnost sladit jejich pracovní dobu. Jde o náhodný příklad, který mě napadl, je mi jasné, že logickým argumentem každého oponenta bude to, že zrovna v tomto případě by mělo být povinností použít prostředky hromadné dopravy. V případě změn zaměstnání by se pak jednotlivé poukazy nejrůzněji měnily. Pokud pan Novák změní práci a místo do krajského města bude jezdit do vedlejší vesnice, pak pozbyde poukaz k užívání automobilu určenému k dopravě do onoho města a získá poukaz ke stejnému autu jako pan Lakatoš, který do vedlejší vesnice potřebuje jezdit nakupovat.
Státní orgán odpovědný za počty automobilů ve společnosti by rovněž stanovil parametry, jaké mají automobily mít, aby žádný uživatel neužíval auto, které by bylo pro jeho účely naddimenzováno. Podnikatel zajisté nemusí mít výše zmíněné Ferrari, rodiny sdílející auto na nákupy také nepotřebují mít extrémně rychlý vůz.
Ale o tato nastavení už se postarají odborníci. Tento článek berte jako prvotní seznámení s tím, jak bude doprava osobními automobily vypadat v budoucnosti, kdy se budeme chovat společensky odpovědně.
