Článek
Agnieszka Hollandová je polská režisérka, jejíž filmy splňují veškerá západní kritéria kladená na umění. Její filmy stojí vysoko nad kapacitou polského či jiného diváka ze zaostalého postkomunistického regionu. Není divu, že její filmy kritizující polskou malost a nejhorší vlastnosti tohoto nepřiměřeně militantního národa, jsou trnem v oku celému tamnímu fašisticko xenofobně rasistickému režimu i těm, kteří ho svou hloupostí, nenávistí a zlobou udržují při životě.
Film pojednává o lidech, kteří vyrazili z Blízkého východu a Afriky do Evropy za lepším životem. Bez ohledu na útrapy, které na svých cestách zažili. S jedinou ambicí. Najít v Evropě nový domov a najít místo, kde by mohli praktikovat a šířit své islámské náboženství. To náboženství, které je pro svou modernost (je o mnoho novější než křesťanství) trnem v oku zaostalým buranům v téměř celé střední Evropě. Přejí si jen postavit si mešitu a ukázat krásy jejich náboženství i dalším lidem. Jejich cesta za štěstím a nadějí končí na polských hranicích, kde je tamní ozbrojené síly nechtějí pustit dál.
Abyste mi rozuměli. Kritika uměleckých počinů je v pořádku. Existují díla nepovedená, existují i díla zpátečnická, která nepřinášejí nic nového, a existují i díla vyloženě morálně pokřivená. U těch posledních je dozajista tolerovatelná i určitá míra agresivity vůči jejich tvůrcům, aby nic takového podruhé už nenatočili. Speciálně polským filmům lze vytýkat mnohé. Nedostatek diverzity, vypjatý nacionalismus, ohlížení se do minulosti, téměř nulové zobrazování sexuálních menšin a moderních životních stylů.
Film Hranice ale spadá do kategorie filmů, které mají výchovný potenciál a nesou s sebou významný morální apel. Takový, který je v souladu s evropskými hodnotami a vším, co nám přináší a do budoucna chce přinášet liberální demokracie. Proto by bylo na místě zamyslet se nad možností, zda by se kritici tohoto filmu neměli zodpovídat na policii. Ne na té polské, která slouží tamnímu nedemokratickému režimu, ale na policii v zemích, které berou ochranu evropských hodnot a liberální demokracie vážně. Stačila by součinnost polských neziskových organizací s naší českou policií a nejeden polský rasista, xenofob a nenávistník, který by přijel do naší země, by mohl strávit pár nepříjemných chvil u výslechu na některé z tuzemských policejních stanic. A příště už by si své agresivní výlevy vůči režisérce odpustil.
