Článek
Po nástupu Petra Fialy do funkce premiéra začala naše vláda prosazovat takzvanou hodnotovou politiku navazující na odkaz Václava Havla. Za to si vysloužila ocenění od celého demokratického světa, zatímco nedemokratický svět začal rudnout vztekem. Podobná situace zavládla i u občanů České republiky. Ti vzdělanější a více zaměření na liberální hodnoty pějí na vládu Petra Fialy chválu, zatímco ti méně vzdělaní a starší, kteří s nostalgií vzpomínají na dobu temna v našich dějinách, dávají především na sociálních sítích najevo svou frustraci.
Dokázali jsme uzemnit komunistickou totalitní Čínu, která se snaží hrát si na velmoc. Ale ač jde o nepoměrně větší a lidnatější zemi, než je naše, místo českých škodovek si teď může její obyvatelstvo koupit maximálně zaostalá vozidla z tamní produkce založené jen na kopírování a nerespektování patentů. Dokázali jsme se vypořádat s Ruskem, které po uvalených sankcích musí vyvíjet maximální úsilí k tomu, aby k sobě dostalo aspoň trochu českého zboží, a doufat, že nepřestaneme odebírat jeho krví znečištěnou ropu. Nebáli jsme se vytrvale podporovat liberálně demokratickou opozici v Sýrii a dosáhnout svržení krvavého diktátora Asada. Když to bylo zapotřebí, klepli jsme přes prsty i Maďary a Slováky, které z jakési nostalgie mnozí naši spoluobčané považují za blízké spojence či dokonce nejbližší přátele. Nyní bude aktuální zaujmout postoj i k dění v Rakousku.
Dokázali jsme si vybudovat spoustu cenných strategických přátelství, například s Tchaj-wanem. Ten bude potřebovat naši pomoc, neboť i tam se objevují myšlenky na spolupráci s komunistickou totalitní Čínou.
Naše diplomacie je nezpochybnitelně zaměřená prozápadně. Naší strategickou snahou je být členem Evropské unie a evropskou politiku prosazovat u nás i ve světě. Tato naše snaha nalezla v Bruselu ocenění a náš eurokomisař Jozef Síkela se může pochlubit druhým nejdůležitějším portfoliem v Evropské komisi. Evropa je důležitým hráčem na globální scéně, inspirací pro zbytek světa. V každém koutě naší planety chtějí být lidé jako Evropané a k našemu kontinentu a jeho hodnotám vzhlížejí.
Jak to ale má být s naším vztahem k našemu dlouhodobě klíčovému spojenci, jako jsou USA? Za několik dnů se tamním prezidentem stane Donald Trump, kterému jsou demokratické hodnoty stejně vzdálené jako jeho kolegům Vladimiru Putinovi či Si Ting Pchingovi. Ani naše dlouholeté spojenectví nezabránilo našim politickým představitelům v tom, aby zaujali pevné morální postoje. Prezident Pavel, respektovaná osobnost ověnčena spoustou zahraničních vyznamenání za boj za demokracii po celém světě, bez obalu nazval Donalda Trumpa odpudivým člověkem. A také naše vláda jednoznačně podporovala jeho protikandidátku, která ztělesňovala demokratické hodnoty. Kromě proruských stran si jen několik jednotlivců z ODS a KDU-ČSL nechalo otevřená vrátka k Trumpovi pro případ, že by přece jenom přijal za svou aspoň část demokratických hodnot. Což se ale evidentně nestane.
Význam USA není takový, jak si tato země snaží sama sobě namlouvat. Často se zdůrazňuje jejich význam pro NATO. Jenže ve skutečnosti jde jen o jednu z 32 členských zemí. A pokud se od svobody a demokracie odchýlí, demokraticky smýšlející Evropa hodí USA přes palubu s klidným svědomím. A na podobný osud se mohou v USA těšit ze strany celého demokratického světa. Pokud se k demokratickým hodnotám nevrátí, stanou se zcela odříznutou zemí, se kterou se nikdo nebude bavit. Tak jako Rusko nebo Čína.
Pokud nebyli Petr Pavel, Petr Fiala a Jan Lipavský pozváni na inauguraci budoucího prezidenta Trumpa, jde jen o potvrzení toho, že naše diplomacie dělá správné kroky, drží se zásadovosti a neuhne před vysokými morálními nároky kladenými na její partnery. A my můžeme být na naše politické představitele hrdí.
Jen jsem zvědavý, co se asi bude honit hlavou Donaldu Trumpovi, až se při inauguraci podívá kolem sebe a politiky ze zemí svých klíčových spojenců tam neuvidí, zato se tam bude roztahovat čínský prezident.
