Článek
Přiznejme si to. Když se řekne cenzura, většina z nás získá pocit, že je řeč o něčem, co by nemělo existovat, co by mělo dávno ležet v historii. Ano, cenzura nabyla v historii negativního nádechu. Bylo to proto, že byla součástí zla, omezovala nás, sloužila silám, které ji používaly proti našim zájmům.
Cenzuru však lze použít i v pozitivním smyslu. Může stát na straně dobra a můžeme jejím prostřednictvím očistit společnost od protisystémových a dezinformačních sil, které svými toxickými názory rozdělují společnost, šíří nenávist a destabilizují liberální demokracii.
Pokud se má společnost vyvíjet pozitivním směrem, pak je třeba ji názorově sjednotit. Na tom panuje všeobecná shoda, ostatně i v souvislosti s nadcházející volbou prezidenta se neustále mluví o tom, jak je nutné, aby nerozděloval společnost jako jeho předchůdce. Pokud toho chceme dosáhnout, pak musíme potlačit všechny vlivy, které by nás sváděly z vytýčené cesty, jejímž konečným cílem je nastolení liberální demokracie, která si svou vedoucí roli ve společnosti již pevně a neochvějně zakotví v zákonech a ústavě.
Nebojme se slova „cenzura“, protože právě tento prostředek je nutnou podmínkou pro další kroky, které urychlí celospolečenské změny, po kterých všichni tak upřímně toužíme.
