Článek
Často navštěvuji facebookové profily našich předních osobností, které bojují za klima a za záchranu naší planety. Pročítám si i diskuse a srdce mi plesá radostí nad každým příspěvkem, který chápe všechny úkoly, které před námi stojí. Zároveň tam však narážím i na skutečně nechutné příspěvky, které nejenže opatření na záchranu planety zpochybňují, ale dokonce je nezřídka i kritizují. Rozklikla jsem několik kritizujících profilů a chce se mi zvolat:
Co si to vlastně vůbec dovolujete? Jak se generace, která nám zničila naši planetu, vůbec opovažuje otvírat své nenažrané zobáky třeba na našeho premiéra či europoslance, kteří se pro nás snaží zbytek z příznivého klimatu společně s nejlepšími lidmi v Evropské unie všemi silami zachránit? Víte, já si o předchozích generacích nikdy nemyslela nic pěkného. Co vlastně všichni ti řvouni ve středním nebo vyšším věku, kteří už dnes nemají žádnou perspektivu, dokázali? Vyvést vodu z jejího přirozeného prostředí do trubek a do baráků. Zohyzdit naši přírodu sloupy a dráty. Zalít zeleň asfaltem. Rozrýpat severní Čechy a Ostravsko buldozery a bagry. Zabrat obrovské plochy pro své bydlení, především na venkově, kde každý musí mít kromě domu ještě obrovský dvůr, aby se měl čím naparovat. Přemísťovat podzemním potrubím ropu, plyn a jiné jedy, které pak spalují v autech, která svými výfuky provádějí přímo genocidu našeho ovzduší.
Mohou to omlouvat neznalostí. Mohou to omlouvat tím, že netušili, co způsobí. Svou vinu tím nesmyjí, ale aspoň nějaké jejich sebereflexe bychom se dočkali, i když jim to naše generace nikdy neodpustí.
Nejvíc mi na nich ale štve ta jejich zhýčkanost. Oni si skutečně myslí, že topení, jídlo a elektřina jsou samozřejmostí. Naše generace ví, že to tak není. K čemu nám bude topení, jídlo a elektrika, když neochráníme klima nebo když se nedejbože rozpadne Evropská unie?
Nechci cítit nenávist vůči generacím mých rodičů a prarodičů. Ale přesto si nemohu pomoci.
