Článek
V dobách dávno minulých bylo celkem běžné, že malí kluci vykonali potřebu stojíc na obrubníku přímo do silnice. Starší muž vyhledá nějaké křovisko nebo strom. To děvčata zase vyhledala místo, kde na ně nikdo neviděl a pokud si nesedly do kopřiv, tak vykonaly potřebu také. Veřejné záchody byly tehdy otřesné. Žlábek se stojící močovinou a nad tím dvoumetrová stěna natřená asfaltem. Smrad všude kolem. Nebylo to jenom na nádražích, ale i v restauracích nižší kategorie. Máme tady však nešvar, že lidé vykonávají malou potřebu i v bazénech a na koupalištích přímo do vody.
Dnes je naštěstí doba jiná a veřejné záchody jsou moderní a dobře vybavené. Je tu však jiný problém. Například v metru a i na jiných místech WC už nejsou „hajzbáby“, ale jsou tady turnikety. Pokud nemáte u sebe drobné, tak máte smolíka, protože platby kartou nejsou většinou možné. Jinde zase musíte personál požádat o klíč, ale ten je vydáván pouze pro hosty restaurace. Několikrát se mi stalo, že jsem nebyl schopen rozpoznat podle piktogramu, které dveře mám použít. Na dámských toaletách jsou většinou fronty. Někteří muži zase mají blok a nikdy by nepoužili vedlejší mušli u stojícího muže. Raději použijí kabinku.
V domácím prostředí se mnohdy řeší problém, že muži nechávají nesklopené sedátko, protože činí potřebu vestoje. Horší je, když sedátko nechají dole a orosí je stříkající močí. Údajně prý dnešní moderní muž vykonává malou potřebu v sedě. Tak nevím, asi jsem retro muž.
