Článek
Já se s tímto názorem neztotožňuji. Znám mnoho lidí, kteří mají psy rádi, ale nikdy by si ho nepořídili. Mají proto své důvody. Někteří lidé mají dokonce z psů strach a bojí se jich. Druzí si uvědomují, že mít psa znamená věnovat se mu s absolutní oddaností, je to plný úvazek, vždyť je to člen rodiny. Další lidé si psa nepořizují, protože bydlí v bytech, bez zahrady a chodí ještě do práce a nemají nikoho, kdo by se o psa po celý den postaral.
Psa si pořizují většinou lidé, kterým schází nějaký parťák a společník, nebo ke svým dětem, aby v nich probudili lásku ke zvířatům. Občas se to nepovede a pes potom putuje k jiným lidem nebo do útulku. Dalo by se říci i obráceně, že kdo má psa tak i proto, že si nenašel správnou a empatickou cestu k lidem, je osamělý a tak se zaměřuje na mazlíčka, který většinou neodporuje a je poslušný. Pes by neměl obtěžovat své sousedy neustálým vytím, když je doma sám. Vyžaduje něčí přítomnost a nebudeme si nalhávat, že psa si nepořídí ani ten, kdo počítá s každou korunou. Vždyť kvalitní žrádlo něco stojí, veterinář není také zadarmo a co když musím odjet, ležet v posteli nebo jsem v nemocnici? Kdo se mi o psa postará? Vizitkou dobrého majitele je i dobrý výcvik psa. To někteří lidé podceňují.
Mám kámošku, která se celý život věnuje psům. Má i dobrého partnera, který psa používá i pracovně a mají jich opravdu hodně. Některé si berou i na dožití od jiných lidí, mají kotce, velkou zahradu, vedou místní cvičák, zkrátka ideální lidé pro psy. Když je navštívím, tak žasnu jaký je to ráj a pohoda. Potom však vidím, jak někteří psi mají šanci se jen vymočit před domem a hned zase putují do bytu, aby páníček stihnul autobus do práce. Jsou to velké rozdíly mezi chovateli, ale pes za to nemůže. Jen si tak říkám, proč vlastně toho psa mají? Přeji všem majitelům psů, ať jsou jejich miláčkové šťastní.
