Článek
Měl pravdu.
Pocítilo to hned několik našich tenistů. Mladičká Valentová říkala „Mně snad prasknou bubínky v uších,“ když porazila domácí Paquetovou. Jakub Menšík si vzal příklad z Djokoviče a rozvášněnému davu zadirigoval na nervy. Porazil jejich miláčka a naději Alexandre Mulllera.
Odkud se bere taková nenávist k hráčům z jiných zemí? Necítí Francouzi křivdu vůči našim hráčům za to, že nevyhráli tendr na dostavbu Dukovan?
To snad ne.
I když nehrajete proti domácí tenistce, tak se z publika řine pískot a nenávist. „Dobře ti tak a zopakuj to!“ To jsou zkušenosti i Vondroušové a Buzkové.
Francouzský šovinismus má své kořeny hluboko v minulosti. Vždyť tento pojem vznikl podle francouzského vojáka Nicolase Chauvina. Šovinismus se vyznačuje silnou identifikací s vlastní skupinou, odmítáním jiných skupin a absence tolerance.
Dalším francouzským kritikem a trenérem je Francouz Patrick Moratoglou. Majitel své tenisové akademie. Patrick Mouratoglou kritizuje a nejenom Jakuba Menšíka za hru postavenou na servisu, přestože v minulosti oslavoval hráčku, která tuto zbraň dovedla k dokonalosti. Co vlastně kritizuje – vývoj hry, nebo vlastní zapomnětlivost?
V minulosti trénoval Serenu Williamsovou, Holgera Rune, Stefana Tsitsipase a Simonu Halep. Ani rodiče těchto hráčů nemohli dlouhodobě platit trenérovi neskutečné peníze. To si mohla dovolit jenom Serena Wiliamsová.
Ve zkratce, je to blbost. Jenom servisem se tituly nevyhrávají. Jinak by byly vedoucími hráči v Grandslamech Isner, Karlovič, Opelka, Ivaniševič a na záda by jim dýchal Perricard a Hurkacz.
V daném roce probíhají vždy čtyři grandslamové turnaje. V Austrálii, ve Francii, v Anglii a ve Spojených státech. Nikde jinde než ve Francii, ve městě lásky v Paříži, neucítíte takovou nenávistnou atmosféru jako na French Open! Je to škoda.
