Článek
Po kastraci a pár týdnech jsme ji o její děti připravili, protože byl o ně velký zájem. Měla šest mláďat, tři černé a dvě bílé. Poslední bylo tříbarevné koťátko, někdy je označované jako kaliko.
Adélka osiřela, ale bylo na ní znát, že se jí zase tak moc nestýskalo. Ráda se prohání po zahradě, přelézá ploty k sousedům a tráví hodně času na ranči u koní. Kamarádí se s místními kočkami a pokud není zima, tak přespává i venku na terase. Občas jí nevidím třeba 6 hodin a potom zase přiběhne domů. Ráda se chlubí svými úlovky a chodí nám je ukazovat. Myšky, rejsky, ale i ptáčky za což jsme jí vyčinili, ale moc to nevnímala.
Když je doma, tak si vždycky vyhlídne oběť a usadí se dotyčnému na klíně nebo spíš na břiše. Nejdříve než se uvelebí, tak si vaše tělo řádně prošlape, potom si lehne a začne silně vrnět. Rád jí hladím a vůbec jí nevadí, že jí přejíždím rukou přes hlavičku a uši. Nikdy nikoho nesekla nebo poškrábala. A víte, že kočky také chrápou? V tom jsme si blízcí. Někdy jí odeženu, zvláště když mám na sobě tmavé oblečení. Je celá bílá a hodně pouští chlupy. Pak se musím dlouho kartáčovat, abych je odstranil. Zkrátka není to angorský králík, ani himalájská koza, z jejichž srstí se vyrábějí nejkvalitnější a také nejdražší příze jako je angorská vlna, mohér nebo kašmír. Takových výrobků jsme doma měli velmi zřídka, protože v našich obchodech byly převážně materiály z tesilu, chemlonu a z bavlny smíchané s umělými vlákny. Nedaly se ani sehnat, snad v Tuzexu. Prostě jsme si nemohli dovolit koupit třeba svetr za šest tisíc korun. To byly ale naše problémy a Adélce to je absolutně jedno.
