Článek
Po roce 1989 se v naší zemi rychle rozvinula touha po přejmenování všeho možného, co by jen zdánlivě připomínalo naší socialistickou historii. Tak se i stalo. Mosty, ulice, náměstí, školy, ale i názvy celých měst, zastávky Pražského metra a další objekty dostaly nová jména.
Mimo jiné došlo i na Julia Fučíka. Byl novinář, spisovatel, ale hlavně komunista a proto musela před stejnojmenným parkem oddechu v Holešovicích jeho socha zmizet. Popravili ho tedy dvakrát. Jednou fašisti a podruhé sametoví úředníci a politici.
Jezdila sem celá veřejnost Prahy. Juldafulda, jak se také říkávalo, lákal návštěvníky na nejrůznější výstavy v Průmyslovém paláci (dnes vyhořelý), Maroldovo panoráma, Kruhové panoramatické kino, Křižíková fontána, restaurant Pražan nebo si zatančit na Rozmarýnce.
Pro nás, tehdy mladé, byla tato část Stromovky vždycky Fučíkárnou a chodili jsme sem na Malou scénu na Pranýř a kupovali si chleba s hořčicí za 0.50 haléřů.
Za našich mladých let jsme byli nuceni povinně přečíst Reportáž psanou na oprátce, ale každá doba má své hrdiny a brali jsme to jako nutné zlo. Představte si, že bychom za pár let bourali a přejmenovávali všechno, co souvisí s Havlem…
