Článek
Filip Turek rozhodně nepatří mezi typické české politiky. Hvězda sociálních sítí, např. na Instagramu má takřka 192 tisíc sledujících, je populární především mezi mladými muži, kteří se zhlédli v jeho macho stylu ála Andrew Tate z Wishe. Druhou skupinu fanoušků pak má mezi milovníky drahých rychlých kol, kteří se obávají, že jim zlá Evropská unie vezme velké, řvavé a smradlavé spalovací motory a tím jim ukradne ten starý známý svět, ve které se cítí doma.
Až do letošních eurovoleb však mezi širokou veřejností příliš známý nebyl. Dle volebních průzkumů se očekávalo, že se jeho uskupení spojující policisty z Přísahy s Macinkovými Motoristy bude pohybovat kolem hranice pro zvolení a možná uvízne těsně pod ní, jako se to Šlachtovi stalo u minulých voleb do Poslanecké sněmovny.
Když už je někdo zaznamenal, spíše se jim smál. Dízl a Fízl, Traktoristi a Motoristi, tak jim říkali. Měla to být jen další komická pidistrana.
Ale pak se to stalo!
Nerudová jako nástroj Turka
Starostové v čele s neúspěšnou prezidentskou kandidátkou a patrně brzy také neúspěšnou kandidátkou na eurokomisařku Danuší Nerudovou si zvolilo hlavního soupeře do těchto voleb - Filipa Turka.
A tak se odehrál duel, v němž na Turka Nerudová vytahovala všechny jeho hříšky z minulosti. Tu starobylá váza se svastikou, jinde helma s logem řecké neonacistické strany, jindy zase nonšalantně zvednutá pravička z auta, jíž patrně sděloval, že za jeho mládí sníh sahal až nad střechu sporťáku.
Turek se choulil jako malý chlapec, který se vymlouvá na maminku. Ta tam byla macho póza, sebevědomý chlapák byl pryč.
Ovšem takto ho vnímali pouze voliči Nerudové a další sympatizanti a kritici Turka. Ostatní byli na sociálních sítích zaplaveni videy Nerudové vysmívající se Turkově mrtvé mamince a Turka, který věcně argumentuje proti hysterické soupeřce.
Následně všechny kanály hnutí STAN zaplavil Turek. Starostové jako králík fascinovaný hypnotickým pohledem kobry chrlili další a další nenávistný obsah vůči Turkovi. Když byli upozorněni, že mu tím zvedají publicitu, kontrovali silným protiargumentem, který zná každý rodič nebo učitel dítěte z prvního stupně ZŠ - to on si začal.
Pak pokračovala média. Bombardovala nás informacemi o tom, kde má Turek jakou svastiku a kde všude hajloval. Po nich to samé dělali influenceři jako třeba Petr Ludwig, kteří se snažili ukázat, jak je Turek hrozný nácek.
Backfire efekt
Důsledek toho všeho? Totální backfire efekt. Turkovi fanoušci viděli, že se ho všichni bojí. Tím v jejich očích mnohonásobně stoupl a získal aureolu mučedníka, pomalu ho měli za druhého Jana Husa. Je to přece borec, proti němuž všichni útočí. A že si zamlada občas zahajloval? No a co, kdo to nikdy neudělal? A že má doma nacistické symboly? Je sběratel, znalec historie. Vydával knížky propagující pití sava? Nerudová zas prodávala tituly.
A tak následoval efekt sněhové koule. Čím více nenávisti vůči Turkovi STAN, influenceři a média chrlili, tím více stoupala jeho známost, algoritmy nejen sociálních sítí, ale také vyhledávačů ho začaly čím dál více nabízet a upřednostňovat, protože cítily, že trenduje a budí zájem, kliky a lajky. A tím více byl v médiích, a tím více hejtu na něj museli valit kritici, tím větší jeho dosah byl atd. atd.
Tihle zástupci malých stran mají jednu největší potřebu - stát se známými a důležitými, aby se o nich mluvilo a aby se dostali mezi ty relevantní, kteří jsou v médiích. Negativní kampaň, která se proti Turkovi rozjela, mu ohromně pomohla. Bez ní by jeho uskupení Přísaha a Motoristé sobě patrně patřilo mezi několik dalších stran krčících se napjatě a smutně kolem kýžené pětiprocentní hranice.
Po žních
A tak co se Turkům nepodařilo v roce 1683, kdy byl jejich postup na Evropu zastaven u Vídně, dokázal Filip Turek v roce 2024. A do Evropy ho dostali nečekaní spojenci, které si proti jejich vlastní vůli našel v řadách nepřítele. Ti, aniž by to sami tušili, mu otevřeli brány Evropy dokořán.
Po žních, které mu evropské volby přinesly, by tak k Turkovi pro poděkování a odměnu měli přijít nejen Nerudová, ostatní starostové, Petr Ludwig a další influenceři, ale také zástupci většiny našich médií.
