Článek
Boeing 747 společnosti British Airways letěl 24. června 1982 z Kuala Lumpuru do australského Perthu, když se ve výšce přibližně 11 kilometrů začalo dít něco, na co posádka nebyla připravena. Na čelním skle se objevily zvláštní světelné výboje, kolem letadla bylo patrné podivné světélkování a do kabiny pronikal zápach připomínající síru. Během několika minut postupně vysadily všechny čtyři motory. Na palubě bylo 248 cestujících a 15 členů posádky, celkem tedy 263 lidí. Kapitán oznámil problém téměř neuvěřitelně klidně.
Kapitán Eric Moody spolu s prvním důstojníkem Rogerem Greavesem a palubním inženýrem Barrym Townley-Freemanem zpočátku netušili, co poruchu způsobilo. Počasí nevypadalo nebezpečně a tehdejší posádky navíc ještě neměly zkušenosti s tím, jak vážné následky může mít setkání proudového letadla se sopečným popelem. Moody cestujícím oznámil, že všechny čtyři motory přestaly pracovat a posádka se je snaží znovu spustit.
Právě nezvykle klidný způsob, jakým kritickou situaci sdělil, se později stal jedním z nejznámějších momentů celé události. Bez motorů se obří letoun změnil v kluzák. Posádka zahájila klesání a zároveň se opakovaně pokoušela motory nahodit. Z výšky kolem 11 kilometrů měl Boeing omezený čas na to, aby se dostal z nebezpečné oblasti a přiblížil k místu, kde by bylo možné bezpečně přistát. Podle Guinnessovy knihy rekordů letadlo bez pohonu klouzalo přibližně 13 minut. V krajním případě se počítalo i s nouzovým přistáním na moři. Motory se při klesání začaly vracet k životu.
Zlom přišel téměř nad zemí
Zlom přišel v nižší výšce, když se podařilo motory postupně znovu nastartovat. Letadlo mezitím opustilo nejhustší část oblaku a podmínky uvnitř motorů se změnily. Jeden z motorů musela posádka později znovu vypnout, tři ostatní ale poskytly dostatek výkonu, aby mohl Boeing pokračovat k Jakartě. Situaci komplikovalo také silně poškozené čelní sklo, přes které piloti při přiblížení viděli jen velmi obtížně. Přesto se jim podařilo bezpečně přistát. Nikdo z lidí na palubě neutrpěl zranění. Příčinou byl sopečný popel z Galunggungu.
Teprve po přistání se ukázalo, co let BA009 potkalo. Boeing proletěl oblakem popela pocházejícího z erupce indonéské sopky Galunggung. Jemné částice ve vysokých teplotách uvnitř proudových motorů způsobily vážné problémy a vedly až ke ztrátě tahu. Když letadlo sestoupilo a dostalo se z oblaku, motory se ochladily natolik, že bylo možné část nánosů uvolnit a pohonné jednotky znovu spustit.
Sopečný materiál zároveň poškodil povrch stroje a výrazně obrousil okna pilotní kabiny. Let BA009 nakonec vstoupil do historie jako jeden z nejznámějších případů střetu dopravního letadla se sopečným popelem. Zkušenosti z podobných událostí později výrazně zvýšily pozornost, kterou letectví věnuje oblakům sopečného popela a jejich pohybu v okolí leteckých tras. Pro 263 lidí na palubě ale byla rozhodující především práce posádky, která i po úplném vysazení motorů pokračovala v pokusech o jejich spuštění a dostala těžce poškozený Boeing bezpečně na zem.
zdroje textu:
