Článek
Lucie s manželem a dvěma dětmi jezdila do Chorvatska už několik let. Nevyhledávali luxusní hotely ani drahé resorty. Stačil jim obyčejný apartmán, vlastní kuchyňka, balkon a moře v docházkové vzdálenosti. Tentokrát chtěli zůstat deset nocí, a protože ceny ubytování během léta výrazně stouply, začala Lucie hledat už několik měsíců před odjezdem. Nakonec objevila apartmán v menším přímořském městečku, který podle fotografií působil přesně tak, jak potřebovali. Světlé pokoje, čistá koupelna, jednoduchá kuchyň a terasa s posezením. Nebyl nejlevnější, ale rodina si řekla, že za pohodlí během jediné větší dovolené v roce si připlatí.
„Na fotografiích to vypadalo opravdu hezky. Nečekala jsem žádný luxus, ale hlavně jsem chtěla, aby bylo čisto. S dětmi je pro mě právě čistota ubytování asi nejdůležitější.“
První varování přišlo hned po otevření dveří
Po dlouhé cestě dorazili k apartmánu pozdě odpoledne. Venku bylo přes třicet stupňů a děti už se nemohly dočkat, až se převléknou a půjdou k moři. Majitel jim předal klíče, krátce ukázal pokoje a poměrně rychle odešel. Lucie si ještě při vstupu všimla zvláštního zatuchlého zápachu, ale přičítala ho tomu, že byl apartmán přes den zavřený. Otevřela proto okna a začala vybalovat kufry.
Při bližším pohledu už však ubytování nevypadalo zdaleka stejně jako na fotografiích. Na podlaze byly drobky, v koupelně zůstaly vlasy po předchozích hostech a na kuchyňské lince se lepily mastné skvrny. Lednice sice byla prázdná, ale uvnitř zapáchala a v jedné přihrádce zůstala rozlitá tekutina. Lucie nejprve nechtěla dělat problém. Po několika hodinách v autě byli všichni unavení a rozhodla se, že apartmán jednoduše rychle uklidí.
„Říkala jsem si, že je to nepříjemné, ale nějak to zvládneme. Vzala jsem hadr, umyla linku, koupelnu a vytřela podlahu. Byla jsem naštvaná hlavně proto, že jsem první hodinu dovolené místo u moře strávila uklízením cizí špíny.“
To nejhorší ale rodina ještě netušila.
V kuchyni se objevili mravenci
První večer si koupili pečivo, ovoce a několik věcí k snídani. Některé potraviny nechali v tašce na kuchyňské lince. Když Lucie následující ráno vstala jako první a šla připravit snídani, všimla si malé černé řady táhnoucí se podél stěny. Mravenci vedli od škvíry u dveří přímo k tašce s pečivem.
Zvedla ji a zjistila, že se několik mravenců dostalo i dovnitř. Všechno jídlo proto přestěhovala do lednice a kuchyň znovu vytřela. Manžel koupil v obchodě přípravek proti hmyzu a snažil se najít místo, odkud mravenci přicházejí. Během dne se zdálo, že je problém vyřešený. Večer se ale objevili znovu, tentokrát také v koupelně.
Lucie kontaktovala majitele ubytování. Ten jí odpověděl, že mravenci jsou v létě běžní a že stačí nenechávat venku jídlo. Právě jeho reakce ji začala znepokojovat více než samotný hmyz.
„Chápala bych pár mravenců někde na terase. Jenže oni byli v kuchyni, v koupelně a lezli i kolem našich věcí. Majitel se tvářil, jako bych ho obtěžovala kvůli úplné maličkosti.“
Rodina se přesto rozhodla zůstat. Měli zaplacený pobyt a děti byly nadšené z moře. Většinu dne proto trávili venku a do apartmánu se vraceli prakticky jen na večer a na spaní.
V noci přišel okamžik, kdy už bylo Lucii všechno jasné
Třetí noc Lucii probudila žízeň. Kolem druhé hodiny ráno vstala a bez rozsvícení došla do kuchyně. Jakmile zapnula světlo, něco tmavého rychle přeběhlo po podlaze pod kuchyňskou linku. Nejprve si nebyla jistá, co viděla. O několik sekund později se ale další kus objevil vedle odpadkového koše.
Byl to šváb.
Lucie okamžitě vzbudila manžela. Společně odsunuli koš a jeden kus našli také za lednicí. Tentokrát už odmítala poslouchat vysvětlení, že jde o normální součást letní dovolené u moře. Navíc si začala zpětně vybavovat drobné tmavé tečky, kterých si všimla v rohu kuchyňské skříňky už první den.
„V tu chvíli jsem věděla, že tam nechci zůstat ani další noc. Hlavou mi běželo jen to, že máme kufry položené v pokojích a že si ten hmyz můžeme přivézt domů. Bylo mi úplně jedno, kolik jsme za ubytování zaplatili.“
Následující ráno majiteli poslali fotografie a oznámili mu, že odcházejí. Ani tentokrát podle Lucie nepůsobil překvapeně. Tvrdil, že se šváb mohl dostat dovnitř zvenku, protože v teplých přímořských oblastech se podobný hmyz objevuje. Rodina však už žádnou další diskusi vést nechtěla.
Nové ubytování hledali uprostřed hlavní sezony
Najít volný apartmán pro čtyři osoby ze dne na den nebylo jednoduché. Několik míst bylo obsazených, jiná výrazně překračovala jejich rozpočet. Nakonec objevili pokoj asi dvacet kilometrů daleko. Byl menší, než původně plánovali, neměl terasu a k moři museli jezdit autem. Přesto se Lucii po vstupu do čistého pokoje poprvé po několika dnech skutečně ulevilo.
Před odjezdem z původního apartmánu rodina důkladně prohlédla zavazadla. Oblečení, které mohli, po přestěhování vyprali a kufry nechávali zavřené. Lucie přiznává, že si ani během zbývajících dnů nedokázala dovolenou užít stejně jako obvykle.
„Děti si nakonec moře užily a jsem ráda, že jsme kvůli tomu neodjeli rovnou domů. Pro mě už to ale nebyla ta dovolená, na kterou jsem se půl roku těšila. Pořád jsem kontrolovala věci a bála se, že si něco přivezeme.“
Fotografie apartmánu už bere jen jako začátek
Po návratu domů všechny věci preventivně vyprali a kufry důkladně vyčistili. Žádného nezvaného návštěvníka si naštěstí nepřivezli. Lucie ale změnila způsob, jakým dnes ubytování vybírá. Nezajímá ji pouze celkové hodnocení. Prochází především nejnovější recenze, hledá zmínky o čistotě a dívá se také na to, jak provozovatel reaguje na stížnosti hostů.
Samotné Chorvatsko přitom nezavrhla. Rodina tam v minulosti zažila několik krásných dovolených a Lucie dobře ví, že jeden špatný apartmán nevypovídá o celé zemi. Zkušenost jí však připomněla, jak rychle dokáže problém s ubytováním pokazit dny, na které člověk celý rok šetří a těší se.
„Do Chorvatska bych klidně jela znovu. Příště ale budu ubytování prověřovat mnohem důkladněji. Špinavější koupelnu bych možná ještě rozdýchala, ale probudit se v noci a najít v kuchyni šváby už opravdu znovu zažít nechci.“
zdroje: autorský text
