Článek
František Ringo Čech patří k lidem, jejichž profesní život se jen obtížně vejde do jediné kolonky. Hudebník, textař, dramatik, spisovatel, malíř a někdejší politik se na české kulturní scéně pohybuje desítky let. Narodil se v červenci 1943 a letos oslavil 83. narozeniny. Už jako mladý stál u začátků skupiny Olympic, později se výrazně zapsal také do kariéry Jiřího Schelingera a postupně se prosadil v dalších oblastech umění. Ani dlouhá a mimořádně pestrá kariéra však neznamená, že by byl spokojený s částkou, kterou dostává od státu ve starobním důchodu.
Ze samotné penze by podle svých slov nevyžil
O svých zkušenostech důchodce mluvil Čech otevřeně už před několika lety. Přiznal přitom zásadní věc. Kdyby měl být odkázaný pouze na státní penzi, podle vlastních slov by z ní nedokázal normálně vyžít. Konkrétní částku svého důchodu veřejně neuvedl, jeho hodnocení však bylo více než výmluvné. S humorem, který je pro něj typický, poznamenal, že český důchod může člověku stačit možná tak na tramvaj. Pro něj samotného naštěstí nejde o jediný zdroj obživy. I ve vyšším věku zůstal aktivní, věnoval se například malování a jeho obrazy si za dlouhá léta našly vlastní publikum.
Právě proto jeho slova nevyznívala jako stížnost člověka, který by se dostal do existenčních problémů. Čech naopak otevřeně přiznával, že se nachází ve výrazně lepší situaci než řada jiných seniorů. Jeho kritika mířila především k otázce, jak mohou s nízkými příjmy vycházet lidé, kteří žádný další výdělek, úspory nebo majetek nemají. O podobném problému mluvil už dříve, když připouštěl, že se svou penzí a příjmem manželky by možná dokázali žít skromně na chalupě, samotný důchod by mu však podle jeho hodnocení nestačil.
Černý humor tentokrát vyvolal i politickou reakci
Svůj pohled na život českých penzistů Čech doplnil také černým humorem. V nadsázce spojil finanční situaci některých seniorů s krmivem pro domácí zvířata a žertoval, že levnější psí pochoutka může u televize vydržet déle než běžné občerstvení. Výrok měl být zjevně nadsázkou, zároveň ale upozornil na téma, které pro část seniorů příliš vtipné není. Náklady na bydlení, energie, potraviny nebo léky představují právě ve vyšším věku zásadní část měsíčních výdajů.
Čechova slova tehdy nezůstala bez odezvy ani v politice. Reagoval na ně tehdejší ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček, který jeho případ využil především jako argument pro mladší generaci. Připomněl význam vlastního finančního zabezpečení na stáří a mladým lidem doporučil, aby se na budoucnost připravovali s předstihem. Jeho komentář však současně vyvolal další debatu. Výše důchodu totiž nevychází pouze z toho, zda si člověk v soukromí spoří, ale také z délky pojištění a výše odvodů během pracovního života. Bez znalosti Čechovy konkrétní penze a jeho odvodové historie proto nelze jednoduše určit, proč právě jeho důchod dosahuje částky, se kterou není spokojený.
Ani v důchodu se práce nevzdal
Čech ostatně nikdy nepůsobil jako člověk, který by po dosažení důchodového věku chtěl pouze odpočívat. Sám v minulosti říkal, že potřebuje zůstávat aktivní a pracovat. Jeho příběh je tak v mnoha ohledech odlišný od situace běžného seniora, který po ukončení zaměstnání skutečně spoléhá především na starobní důchod. Právě vědomí, že on sám má další možnosti příjmu, ale zároveň podle něj zvýrazňuje otázku, jak podobné náklady zvládají lidé bez takové rezervy.
Diskuse kolem jeho výroku tak nakonec přesáhla samotnou osobu známého umělce. Čech konkrétní číslo nikdy nezveřejnil a nelze proto tvrdit, že známe přesnou výši jeho penze nebo částku, která mu každý měsíc zbývá. Jeho základní sdělení je však jednoznačné. Se svým důchodem spokojený není a pokud by představoval jediný zdroj jeho příjmů, podle vlastních slov by s ním nevystačil. V jeho případě jde o další z charakteristicky ostrých glos, za humorem se však skrývá téma, které se týká podstatně většího počtu lidí než pouze jedné známé tváře.
zdroje:
