Článek
Petra znala Moniku téměř patnáct let. Seznámily se v zaměstnání a přátelství jim zůstalo i poté, co každá začala pracovat jinde. Pravidelně se navštěvovaly, jezdily spolu na výlety a věděly o sobě téměř všechno.
Když jí proto Monika na jaře navrhla, aby s ní a jejími dvěma dětmi odjela na týden do Chorvatska, Petra dlouho neváhala. Byla po rozchodu, neměla vlastní děti a dovolená u moře jí připadala jako dobrý způsob, jak na chvíli změnit prostředí.
Myslela jsem si, že si odpočinu, budeme večer sedět na terase a přes den podnikneme několik výletů. Monika mi říkala, že bude ráda, když nebude na všechno sama, vzpomíná Petra.
Netušila však, že každá z nich si větu nebude na všechno sama vyložila úplně jinak.
První ráno dostala děti na starost
Obě ženy si rozdělily náklady na apartmán rovným dílem. Petra si navíc sama zaplatila dopravu, jídlo i všechny plánované výlety. Monika jí před cestou neřekla nic o tom, že by očekávala pomoc s dětmi.
První večer proběhl příjemně. Po dlouhé cestě se společně najedly a děti šly brzy spát. Druhý den ráno ale Monika oznámila, že si potřebuje zajít do obchodu a vyřídit několik věcí.
Požádala Petru, zda by na chvíli zůstala s osmiletým Matějem a pětiletou Eliškou. Petra souhlasila. Předpokládala, že Monika bude za půl hodiny zpátky.
Vrátila se téměř po třech hodinách. Měla nakoupené oblečení, novou plážovou tašku a v ruce kelímek s kávou. Děti už byly znuděné a Petra se je celou dobu snažila zabavit v apartmánu.
Nevadilo mi jí jednou pomoci. Překvapilo mě ale, že ani nepoděkovala. Jen se zeptala, proč ještě nejsou děti převlečené na pláž, říká Petra.
Z dovolené se stala neplacená směna
Další ráno se situace opakovala. Monika chtěla sama na pláž, protože si prý potřebovala v klidu zaplavat. Petře nechala děti s tím, že se za hodinu vrátí. Objevila se až před obědem.
Odpoledne zase oznámila, že se seznámila s několika lidmi z vedlejšího apartmánu a půjde s nimi posedět. Petra měla děti vykoupat, připravit jim večeři a uložit je ke spánku.
Třetí den už Petra vstávala s pocitem, že musí plánovat program podle potřeb dětí. Chystala snídani, mazala je opalovacím krémem, hlídala je ve vodě a chodila s nimi na zmrzlinu. Monika se mezitím opalovala, telefonovala nebo odcházela na procházky.
Když se Petra chtěla podívat do nedalekého historického města, Monika navrhla, aby tam vzala děti s sebou.
Začala jsem mít pocit, že nejsem na dovolené. Od rána jsem slyšela, co mají děti jíst, kam je mám vzít a v kolik mají jít spát. Monika se mě ani neptala, jestli mám vlastní plán, popisuje.
Večer se pokusila s kamarádkou situaci probrat. Monika se však zatvářila překvapeně. Tvrdila, že Petra přece věděla, že pojede na dovolenou s dětmi, a musela počítat s tím, že občas pomůže.
Petra jí připomněla, že občasná pomoc neznamená každodenní hlídání od rána do večera.
Pravý důvod pozvání zazněl až u večeře
Čtvrtý den chtěla Petra strávit sama. Naplánovala si výlet lodí, který si našla ještě před odjezdem. Když to Monice oznámila, kamarádka se okamžitě zeptala, co tedy bude dělat ona.
Petra nechápala, proč by se měla starat o její program. Monika jí vysvětlila, že si na stejný den domluvila masáž a večer chtěla jít s novými známými do restaurace.
Když Petra odpověděla, že děti hlídat nebude, Monika se rozčílila.
Řekla jí, že je sobecká a že si vůbec neuvědomuje, jak náročné je cestovat jako samoživitelka se dvěma dětmi. Nakonec dodala, že ji přece nepozvala jen proto, aby si Petra dělala, co chce.
V tu chvíli mi došlo, proč chtěla, abych jela. Nešlo jí o společnou dovolenou. Potřebovala někoho, kdo zaplatí polovinu apartmánu a ještě jí bude hlídat děti, říká Petra.
Monika se podle ní ani nesnažila své očekávání skrývat. Oznámila jí, že jí přece muselo být jasné, že na dovolené bude hlavně pomáhat. Jinak by prý nemělo smysl, aby s nimi jezdila.
Petra si našla jiné ubytování
Hádka pokračovala téměř hodinu. Monika Petru obviňovala, že jí pokazila jedinou dovolenou v roce. Petra zase nechápala, proč jí kamarádka své plány neřekla předem.
Nakonec si ještě ten večer našla malý pokoj v penzionu vzdáleném několik ulic. Ubytování ji stálo další peníze, ale nechtěla zbytek týdne strávit v roli chůvy.
Ráno si sbalila kufr. Monika nejprve nevěřila, že skutečně odejde. Potom jí řekla, že tím trestá především děti, které si na ni zvykly.
Bylo mi jich líto. Děti za chování své matky nemohly. Kdybych ale zůstala, potvrdila bych Monice, že se mnou může zacházet, jak se jí zachce, vysvětluje Petra.
Zbytek dovolené strávila sama. Absolvovala výlet lodí, navštívila několik restaurací a konečně měla pocit, že je skutečně u moře. S Monikou se během pobytu už nesetkala.
Přátelství skončilo jednou zprávou
Po návratu do Česka jí Monika poslala dlouhou zprávu. Napsala, že od skutečné kamarádky očekávala více pochopení a podpory. Za celé své chování se však neomluvila.
Petra jí odpověděla pouze jednou. Připomněla jí, že pomoc je dobrovolná a člověk o ni musí požádat. Nemůže ji automaticky vyžadovat jen proto, že někoho označuje za kamaráda.
Od té doby spolu nemluví.
Dlouho mě mrzelo, že patnáctileté přátelství skončilo během několika dnů. Pak jsem si ale uvědomila, že ho neukončilo moje odmítnutí hlídat. Ukončilo ho to, že mě kamarádka od začátku nevnímala jako rovnocenného člověka, ale jako službu, kterou nemusí platit, uzavírá Petra.
Dnes už by na podobnou dovolenou bez předchozí jasné domluvy nejela. Společné cestování podle ní dokáže odhalit věci, které během občasných návštěv zůstávají skryté. A někdy také ukáže, že dlouholeté přátelství stojí především na tom, že jeden člověk stále ustupuje.
zdroje: autorský text
