Článek
Když se řekne jméno Gustáv Husák, většina lidí si vybaví především poslední desetiletí komunistického Československa, normalizaci a muže, který mezi lety 1975 až 1989 seděl v prezidentské funkci. Mnohem méně známá je žena, která stála po jeho boku dávno předtím, než se dostal na Pražský hrad. Magda Husáková-Lokvencová přitom nebyla pouhou manželkou ambiciózního politika. Patřila k ženám, které se v době, kdy byla divadelní režie téměř výhradně mužskou profesí, dokázaly prosadit vlastní prací a autoritou.
Její soukromý život se zároveň několikrát dostal do soukolí velké politiky. Nejprve žila po boku rychle stoupajícího komunistického funkcionáře. O několik let později se kvůli témuž muži stala nežádoucí osobou, přišla o divadlo, byt a existenční jistotu. A zatímco její manžel seděl ve vězení jako oběť stalinských čistek, ona se snažila vychovávat jejich dva syny a zároveň se nevzdat vlastní práce. Právě v této době se do jejího života dostal herec Ctibor Filčík. Celý příběh je proto mnohem složitější než jednoduché tvrzení o nevěře nebo zradě.
Z Pacova se dostala na Slovensko
Magdaléna Viera Lokvencová se narodila 13. září 1916 v Pacově na Pelhřimovsku. Byla nejstarší ze tří dětí. Její otec Antonín Lokvenc působil v československé armádě a ve 20. letech byl pracovně převelen na Slovensko, kde spravoval vojenský statek v Horních Motešicích nedaleko Trenčína. Magda tak sice pocházela z Čech, většinu dětství, dospívání i dospělého života ale spojila se Slovenskem.
Rodina patřila k prostředí, v němž se kladl velký důraz na vzdělání a kulturu. Magda hrála na klavír, věnovala se sportu, jezdila na koni, četla a učila se jazyky. Její dětství ale nebylo bezstarostné. Matka zemřela na tuberkulózu, když byla Magda ještě dítě, a jako nejstarší dcera musela převzít část péče o mladší sourozence.
Studovala na gymnáziu v Banské Bystrici, kde se postupně začala zajímat nejen o umění, ale také o společenské a politické otázky. Právě tam se v polovině 30. let poprvé setkala s mladým Gustávem Husákem. Nebyl ještě mocným funkcionářem ani prezidentem. Byl to vzdělaný, politicky aktivní student práv s výrazným řečnickým talentem, který přijel přednášet středoškolákům. Z prvního setkání se postupně stal vztah.
Spojovala je politika, studium i představa, že mohou změnit svět
Po maturitě odešla Magda v roce 1935 studovat práva na Univerzitu Komenského v Bratislavě. Zde se s Husákem jejich cesty propojily ještě těsněji. Pohybovali se mezi levicově orientovanými studenty a intelektuály, Magda publikovala a zapojovala se do studentských organizací. V jejich okolí se objevovala i jména, která měla později výrazně vstoupit do československých dějin, například Ladislav Novomeský nebo Vladimír Clementis.
Nebyl to tedy vztah ženy, která pouze následovala kariéru svého muže. Magda měla vlastní názory, vlastní ambice a velmi brzy také vlastní profesní plán.
S Gustávem Husákem se vzali 1. září 1938. Načasování bylo téměř symbolické. Československo stálo před jedním z nejhorších období své historie, během několika týdnů přišla Mnichovská dohoda a politické poměry se dramaticky změnily. Mladé manželství tak od začátku doprovázely události, které nemohli ovlivnit.
Magda dokončila studium práv a nějaký čas pracovala v bankovnictví. Jenže její skutečnou vášní bylo divadlo. Vedle zaměstnání proto studovala dramatický obor na bratislavské konzervatoři. Už tehdy bylo zřejmé, že klasická právnická kariéra pro ni zřejmě nebude konečnou stanicí.
Prvního syna porodila během války v Moskvě
Druhá světová válka zasáhla rodinu přímo. Gustáv Husák se zapojil do odboje a později patřil k významným organizátorům Slovenského národního povstání. Magda mezitím čekala jejich první dítě.
Po potlačení povstání se situace stala nebezpečnou také pro rodiny jeho představitelů. Těhotná Magda byla spolu s dalšími ženami a dětmi evakuována na sovětské území. V říjnu 1944 se jí v Moskvě narodil první syn Vladimír.
Ani pobyt v Sovětském svazu pro ni nebyl pouze čekáním na konec války. Když měla možnost, navštěvovala moskevská divadla a zajímala se o tamní způsob herecké a režijní práce. Právě tato zkušenost ještě více posílila její rozhodnutí věnovat se po válce divadlu.
Po návratu na Slovensko se manželům v roce 1946 narodil druhý syn Ján. Magda se už ale nechtěla spokojit s rolí manželky významného politika a matky rodiny. Vstoupila do prostředí Nové scény v Bratislavě, nejprve jako herečka a asistentka režie a následně jako samostatná režisérka.
Byl to zásadní krok. Postupně se z ní stala první slovenská profesionální divadelní režisérka a jedna z osobností, které pomáhaly měnit podobu poválečného slovenského divadla.
Na jeviště přinášela autory, které slovenské publikum téměř neznalo
Lokvencová měla pověst mimořádně připravené a náročné režisérky. Nechtěla pouze přenést text hry na jeviště. Zajímala ji práce s hercem, výtvarná stránka inscenace, světlo i celkový rytmus představení. Její profesní sebejistota byla v tehdejším prostředí neobvyklá už jen proto, že režijní profesi ovládali převážně muži.
Jako jedna z prvních přiváděla na slovenské jeviště moderní evropské autory. Uvedla například Brechtovu Žebráckou operu a pracovala s díly Majakovského, Pirandella, Agathy Christie, Gorkého nebo později Maxe Frische. Vedle režie také hrála. Objevila se například ve filmu Vlčie diery a později i v dalších slovenských snímcích.
Její manžel mezitím procházel zcela jinou kariérou. Po válce se Gustáv Husák stal jedním z nejvlivnějších slovenských komunistických politiků. Rodina se tak na několik let ocitla velmi blízko nejvyšší moci. Jenže právě komunistický režim, kterému oba věřili, proti nim zanedlouho obrátil vlastní mechanismy represe. A rozdíl byl náhlý. Z manželky vysoce postaveného funkcionáře se během několika let stala žena politického vězně, od které se řada lidí raději držela dál.
Po zatčení Husáka přišla o divadlo i byt
Gustáva Husáka zatkli v roce 1951 v rámci represí namířených proti takzvaným buržoazním nacionalistům. Proces byl vykonstruovaný a v roce 1954 dostal trest doživotního vězení.
Dopad na Magdu a jejich syny byl okamžitý. Musela opustit byt a v roce 1952 také Novou scénu. V rámci Akce B byla rodina internována mimo Bratislavu. V atmosféře stalinských čistek přitom nebylo rozhodující, co člověk skutečně udělal. Stačilo být příbuzným někoho, koho režim označil za nepřítele.
Oficiální argument použitý proti Magdě působil paradoxně. Byla obviňována z údajně nemravného života, který měl škodit divadelnímu kolektivu. Za formulací se skrýval také její blízký vztah s hercem Ctiborem Filčíkem. Politický rozměr celého případu byl ovšem zásadní. Magda se odmítala veřejně distancovat od uvězněného manžela a nepřistoupila ani na rozvod, který by jí mohl návrat ke kariéře výrazně usnadnit.
Právě tady dostává označení „nemravná žena“ úplně jiný význam. Magda sice měla citově blízko k jinému muži, zároveň však Husáka v době jeho největšího pádu formálně neopustila. Naopak se snažila zjistit informace o jeho osudu, žádala o možnost návštěv a obracela se na politické představitele s prosbami o přezkoumání případu.
Její situace byla existenčně velmi tvrdá. Přišla o zaměstnání, bydlení i část společenských kontaktů. Práci nakonec získala ve Slovenském muzeu, kde působila jako kustodka. Ani tam nezůstala jen pasivní úřednicí. Podílela se na vytvoření divadelní sbírky, která se později stala důležitým základem dnešního Divadelního ústavu. Podle dobových vzpomínek si navíc po večerech přivydělávala pletením, aby dokázala zabezpečit domácnost.
Ctibor Filčík se stal jejím nejbližším člověkem
Právě během nejtěžších let sehrál stále větší roli Ctibor Filčík. Později se zařadil mezi významné slovenské herce, ale jeho profesní cesta nebyla od počátku samozřejmá. Magda pomáhala jeho talent rozvíjet a jejich vztah byl zároveň profesní i osobní.
Teatrologové jej později popsali jako jakéhosi Pygmaliona naruby. Nebyl to muž formující mladou ženu podle svých představ. Naopak zkušená režisérka pomáhala formovat hereckou osobnost muže.
Z dnešního pohledu svádí celý příběh k jednoduchému soudu. Husák byl ve vězení a jeho žena měla jiného partnera. Jenže skutečnost byla komplikovanější. Manželství Magdy a Gustáva podle životopisců procházelo krizí už před jeho zatčením a dlouhá léta násilného odloučení vztah definitivně změnila. Filčík byl navíc člověkem, který Magdě zůstal nablízku právě v době, kdy se od ní mnoho jiných lidí ze strachu odvrátilo.
Přesto se s Husákem během jeho věznění nerozvedla. Jako vystudovaná právnička navíc věděla, že formální zachování manželství má praktický význam pro její možnosti kontaktu s vězněným mužem a pro jejich děti. Rozvod přišel až ve chvíli, kdy už Husák nebyl za mřížemi.
Po téměř deseti letech se vrátil. Domov už ale nebyl stejný
V roce 1960 byl Gustáv Husák propuštěn na prezidentskou amnestii. Po téměř deseti letech se vrátil do života, který mezitím pokračoval bez něj. Magda mezitím znovu získala možnost pracovat v divadle. V sezoně 1955 až 1956 režírovala v Košicích, kde vytvořila tři inscenace, které se už odkláněly od strnulého ideologického pojetí předchozích let. V roce 1956 se vrátila na Novou scénu v Bratislavě. Z profesního života, o který ji režim na několik let připravil, se dokázala znovu vybudovat.
S návratem Husáka ale přišla otázka, zda je ještě možné vrátit také jejich manželství. Nebylo. Magda nechtěla přerušit vztah s Filčíkem a nehodlala se vzdát ani divadla, které pro ni představovalo podstatnou část života. Manželství s Husákem proto na konci roku 1960 skončilo rozvodem.
Právě tento okamžik se někdy interpretuje tak, že svého muže opustila právě tehdy, když ji po letech vězení potřeboval. Tak jednoduché to ale nebylo. Zůstala jeho manželkou v době, kdy jí to ničilo kariéru a přinášelo existenční problémy. Rozvedla se až poté, co byl znovu svobodným člověkem.
Je zřejmé, že pro Husáka byl konec manželství bolestivý. Pozdější svědectví naznačují, že vztah Magdy s Filčíkem nesl těžce a nedokázal se s ním snadno vyrovnat. Současně se objevují vzpomínky, podle nichž na Magdu ani po letech nezapomněl a považoval ji za jednu z nejvýznamnějších žen svého života.
Do padesátky jí chybělo jen několik měsíců
Po rozvodu se Magda naplno vrátila k profesnímu životu. Režírovala na Nové scéně, pracovala pro rozhlas a televizi, věnovala se pedagogické činnosti a spolupracovala s řadou herců, kteří později patřili k velkým jménům slovenské kultury. Mezi nimi byla také Emília Vášáryová.
Za svou kariéru vytvořila desítky divadelních, televizních a rozhlasových inscenací. Její význam proto zdaleka nespočívá pouze v prvenství ženy v režijní profesi. Pomohla slovenskému divadlu otevřít dveře k modernější dramatice a jinému způsobu práce s hercem.
Na další velké plány jí ale mnoho času nezůstalo. Dlouhodobě ji trápily zdravotní problémy a její organismus byl podle vzpomínek okolí silně vyčerpaný. V lednu 1966 zemřela v Bratislavě. Bylo jí pouhých 49 let.
Její bývalý manžel byl tehdy už několik let na svobodě, ale k vrcholu druhé politické kariéry měl stále daleko. Generálním tajemníkem KSČ se stal v roce 1969 a prezidentem Československa až v roce 1975. Magda se tak nikdy nestala první dámou a Husáka v roli hlavy státu nezažila.
Podle vzpomínek lidí z jejich okolí Husáka její smrt hluboce zasáhla. Na jejím pohřbu měl projevit silné emoce a později se k bývalé ženě ve vzpomínkách vracel. Přesný rozsah jeho pocitů už samozřejmě nelze s jistotou rekonstruovat. Jisté ale je, že jejich společný příběh trval déle než samotné manželství.
Ve stínu prezidenta zůstala až příliš dlouho
Magda Husáková-Lokvencová zemřela dřív, než se její bývalý muž stal jednou z hlavních tváří normalizačního Československa. Paradoxně právě jeho slavnější jméno způsobilo, že se o ní po desetiletí mluvilo především jako o „první Husákově ženě“.
To je ale velmi zúžený pohled. Byla první profesionální slovenskou divadelní režisérkou, vystudovanou právničkou, herečkou, pedagožkou a ženou, která v době politických represí odmítla veřejně odsoudit vlastního manžela, přestože by jí to mohlo výrazně usnadnit život. Současně se nebála přiznat sama sobě, že po dlouhých letech odloučení už jejich vztah nefunguje a že její život se vydal jiným směrem.
První rozsáhlá monografie věnovaná jejímu životu a tvorbě vyšla až v roce 2008, více než čtyřicet let po její smrti. Vycházela z archivního výzkumu a znovu připomněla rozsah práce ženy, která vytvořila přes padesát inscenací a významně ovlivnila slovenské divadlo.
Příběh Magdy Husákové-Lokvencové proto není jen příběhem nešťastného manželství nebo ženy budoucího prezidenta. Je také připomínkou toho, jak snadno může politika vstoupit člověku do soukromí a během několika měsíců obrátit jeho život vzhůru nohama. A také toho, že lidské vztahy se málokdy dají po letech odloučení vrátit do stavu, v jakém byly předtím. Magda při Husákovi zůstala, když byl vězněm. Když se vrátil jako svobodný muž, každý z nich už ale žil jiný život.
zdroje:
