Článek
Její vlastní konec ale přišel až po válce, v londýnském hotelu, kde ji dostihla posedlost odmítnutého muže. Krystyna Skarbek se narodila 1. května 1908 ve Varšavě jako Maria Krystyna Janina Skarbek. Vyrůstala v prostředí polské aristokracie, ale její život se brzy vzdálil představě klidného salonního světa. Uměla jezdit na koni, lyžovat, zacházet se zbraněmi a měla povahu, která špatně snášela pasivní přihlížení. Když nacistické Německo v roce 1939 napadlo Polsko, byla se svým druhým manželem Jerzym Giżyckim v jižní Africe. Místo bezpečí zvolila cestu do Londýna, kde nabídla své schopnosti britské tajné službě.
Do Polska se dostávala přes hory
Její plán zněl odvážně až neuvěřitelně. Chtěla se přes neutrální Maďarsko dostávat do okupovaného Polska, přenášet informace, peníze, zbraně a pomáhat lidem uniknout z nacistického sevření. Právě v této době se ukázalo, že její největší zbraní nebyla jen odvaha, ale i schopnost přesvědčit lidi kolem sebe, že nemožné je pouze jiné slovo pro riziko. Přes hranice se pohybovala v zimě, často na lyžích, a z okupovaného území dokázala vynášet cenné zprávy i osoby, které by jinak čekalo zatčení nebo smrt.
V Budapešti se seznámila s polským agentem Andrzejem Kowerskim. Jejich vztah byl osobní i pracovní a oba spojovala ochota riskovat. V lednu 1941 je v Maďarsku zatklo gestapo. Skarbek při výslechu zvolila trik, který mohl skončit smrtí. Kousla se do jazyka tak silně, že začala vykašlávat krev, a vyvolala dojem, že trpí tuberkulózou. Strach z nakažlivé nemoci zapůsobil. Ona i Kowerski byli propuštěni. Poté získali britské doklady a nová jména. Z Krystyny Skarbek se stala Christine Granville.
Ve Francii zachránila muže čekající na popravu
V létě 1944 byla vysazena do nacisty okupované jižní Francie. Pracovala pro britskou organizaci Special Operations Executive a působila jako kurýrka u sítě vedené Francisem Cammaertsem. Přenášela zprávy, udržovala kontakt mezi odbojáři a pohybovala se územím, kde každá kontrola mohla znamenat konec. Když Němci zaútočili na oblast Vercors, podařilo se jí spolu s Cammaertsem uniknout po vyčerpávajícím pochodu dlouhém přibližně 70 mil během jediného dne.
Nejsilnější okamžik její válečné služby přišel krátce poté. Cammaerts a další dva agenti byli zatčeni gestapem a čekali na popravu. Skarbek se rozhodla pro téměř sebevražedný krok. Před německými představiteli vystupovala jako britská agentka, která má pravomoc jednat o jejich propuštění. Přesvědčovala je, že spojenecký postup je blízko a poprava zajatců by se jim krutě vymstila. Pomohla i nabídka úplatku ve výši dvou milionů franků. Tři muži nakonec odešli na svobodu.
Hrdinka, pro kterou po válce nebylo místo
Za své nasazení získala britská i francouzská vyznamenání, mimo jiné George Medal, Řád britského impéria a Croix de Guerre. V míru se však její život zlomil jiným způsobem. Tajná služba pro ni po válce nenašla pevné místo a žena, která přežila gestapo i okupovanou Evropu, střídala běžná zaměstnání. Pracovala jako telefonistka, prodavačka i stevardka na lodích. Od roku 1949 žila v londýnském hotelu Shelbourne v Kensingtonu.
Právě tam se 15. června 1952 její osud uzavřel. Dennis Muldowney, muž, který ji poznal při práci na lodi a nedokázal přijmout odmítnutí, ji v hotelové chodbě ubodal. Byl odsouzen a o deset týdnů později popraven. Christine Granville byla pohřbena na katolickém hřbitově Kensal Green v Londýně. Dnes její jméno připomíná i modrá pamětní deska na domě v Lexham Gardens, kde žila poslední roky. Její příběh zůstává zvláštní směsí odvahy, osamění a hořké nespravedlnosti, která přišla až poté, co válku přežila.
