Článek
Lžíce, kterou rodina používá desítky let při běžném stolování, nemusí být jen starým kusem nádobí. U hodnotnějších exemplářů se cena může pohybovat kolem čtyř tisíc korun, někdy i výše. Rozhodující však není samotné stáří. Sběratele zajímá především materiál, původ, značení, způsob zpracování a zachovalost. Obyčejně vypadající příbor proto může mít větší cenu než bohatě zdobený kus vyrobený z levné slitiny.
Nejdůležitější značky bývají téměř neviditelné
První kontrola zabere jen několik minut. Lžíci je potřeba prohlédnout hlavně na zadní straně rukojeti, kde se mohou nacházet drobná čísla, piktogramy, iniciály výrobce nebo puncovní značky. Mezi často používaná ryzostní označení stříbra patří například čísla 800, 900 a 925. Vyšší číslo obvykle znamená větší podíl čistého stříbra ve slitině.
Samotné číslo však ještě automaticky nepotvrzuje vysokou cenu. Roli hraje také to, zda jde o pravý punc, označení výrobce nebo pouze později vyraženou značku. U starších předmětů se mohou objevit rakousko uherské, československé nebo prvorepublikové puncy. Právě jejich správné určení může pomoci odhalit období a místo vzniku.
Zdobení může cenu zvýšit, ale není rozhodující
Pozornost si zaslouží také tvar a provedení lžíce. Zajímavé bývají ručně tepané kusy, ryté ornamenty, rostlinné motivy, monogramy nebo neobvykle tvarované rukojeti. Hodnotu může zvýšit práce známého zlatníka, dochovaný původ nebo příslušnost k celé sadě. Vyhledávané jsou například lžíce v barokním nebo secesním stylu.
Za starožitnost se běžně považuje předmět starší než sto let. O dlouhém používání mohou svědčit jemně ohlazená místa na rukojeti, přirozená patina nebo drobné stopy opotřebení. Rozdíl je však mezi přirozeným stárnutím a vážným poškozením. Hluboké rýhy, praskliny, neodborné opravy nebo chybějící části mohou cenu výrazně snížit.
Nerez ani novostříbro obvykle velký výdělek nepřinesou
Největší šanci na zajímavou hodnotu mají lžíce vyrobené ze stříbra nebo zlaceného stříbra. Objevují se také historické kusy z rohoviny, dražších slitin či výjimečně ze zlata. Naopak běžné nerezové příbory a alpaka označovaná jako novostříbro zpravidla nemají vysokou sběratelskou cenu, i když mohou působit starobyle.
Orientační pomůckou může být magnet. Stříbro běžný magnet nepřitahuje, tento pokus ale pravost sám o sobě nepotvrdí. Nemagnetické jsou i jiné kovy. Typické je rovněž postupné tmavnutí stříbrného povrchu, které vzniká působením okolního prostředí. Ani černá patina proto neznamená, že je příbor bezcenný nebo zničený.
Kdo objeví lžíci s neznámým puncem, neměl by její cenu určovat jen podle podobných nabídek na internetu. Fotografie značek, přesná hmotnost a rozměry mohou pomoci při prvním posouzení, spolehlivou odpověď však poskytne až starožitník, znalec nebo odborník na drahé kovy. Teprve potom se ukáže, zda jde o běžnou rodinnou památku, nebo o předmět v hodnotě několika tisíc korun.
