Článek
Chantal Poullain je už desítky let spojena s českým kulturním prostředím, svůj francouzský původ ale nikdy neopustila. Je to znát nejen na jejím nezaměnitelném přízvuku a vystupování, ale také na způsobu, jakým přistupuje k bydlení. Její pražský domov není založený na drahém nábytku ani na nejnovějších interiérových trendech. Mnohem důležitější jsou pro ni předměty, které mají vlastní minulost a připomínají konkrétní lidi nebo události. Výsledkem je byt, který může na první pohled působit velmi bohatě, ve skutečnosti však není přeplněný luxusem. Je především osobní. Obrazy, sochy, knihy, starý nábytek a nejrůznější dekorace zde nejsou jen doplňky, ale součástí hereččina životního příběhu.
Rodinu si přenesla do Prahy prostřednictvím umění
Umělecké prostředí bylo Chantal Poullain blízké prakticky odmalička. Narodila se ve Francii, část dětství strávila v klášterní škole a věnovala se také baletu. Později studovala v Ženevě a právě její umělecká dráha nakonec sehrála důležitou roli i v tom, že se dostala do Československa. Zásadním okamžikem bylo setkání s Bolkem Polívkou, se kterým později založila rodinu a mají syna Vladimíra Polívku. Po letech strávených mimo Prahu se herečka usadila v hlavním městě, kde si vytvořila prostředí silně připomínající její francouzské kořeny. Dlouhá chodba jejího bytu funguje téměř jako malá soukromá galerie. Na stěnách a kolem nich se objevují obrazy, sochy a další umělecké předměty. Část z nich přitom pochází přímo od členů její rodiny. Její maminka se věnovala malování a sochařství, výtvarně tvoří také sestra Patricia a umění bylo blízké rovněž jejímu otci. Vedle rodinných děl se v bytě objevují práce českých přátel a také vlastní tvorba Chantal.
Místo dokonalého nábytku hledá věci s minulostí
Právě v tom se její přístup k bydlení výrazně liší od dnes populárních dokonale sladěných interiérů. Chantal Poullain dlouhodobě vyhledává starší předměty v bazarech a na podobných místech. Není pro ni rozhodující, zda je kus nábytku nový nebo dokonale zachovalý. Patina, drobné nedokonalosti a známky používání mohou být naopak tím, co mu dodává hodnotu. Staré předměty postupně kombinuje s moderním vybavením tak, aby byt neztrácel praktičnost. Díky tomu interiér nepůsobí jako muzeum starožitností, přestože by se v něm daly najít desítky věcí s vlastní historií. Vedle moderních spotřebičů stojí nábytek, který už něco zažil, na stolcích leží knihy a volná místa zaplňují drobnosti, obrazy či dekorace. Právě kombinace různých období vytváří charakter, který by se jen obtížně podařilo napodobit nákupem kompletního zařízení v jednom obchodě.
Největší pozornost na sebe strhává kuchyně
Pokud má ale byt jednu místnost, která přístup herečky k bydlení vystihuje nejlépe, je to kuchyně. Jejím neobvyklým prvkem je starý řeznický špalek, který Chantal Poullain využívá jako stolek pro dekorace. V prostoru se současně potkávají moderní kuchyňské spotřebiče se starými předměty a nábytkem. Důležitější než samotné vybavení je však způsob, jakým herečka kuchyň používá. Nechápe ji jen jako místo určené k vaření. Nechala si sem vyrobit velký stůl, kolem kterého se mohou scházet přátelé i rodina. Jeho deska už postupem času získala vlastní patinu a nese stopy mnoha společných posezení. Právě tato nedokonalost do konceptu celého bytu zapadá. Chantal se nesnaží vytvořit prostor, kterého by se nikdo nesměl dotknout. Naopak chce, aby se v něm skutečně žilo.
Domov nemusí být dokonale sladěný, aby působil elegantně
Na bydlení Chantal Poullain je zajímavé hlavně to, že se nesnaží následovat jeden přesně definovaný styl. Francouzská elegance se zde mísí s bohémským přístupem, starožitnostmi, rodinnými vzpomínkami i obyčejnými předměty každodenní potřeby. Přesto interiér nepůsobí chaoticky. Spojujícím prvkem je samotná osobnost jeho majitelky a vztah, který má k jednotlivým věcem. Podobně přistupuje Chantal také k dalším oblastem svého života. Vedle herectví se dlouhodobě věnuje charitativní činnosti prostřednictvím Nadace Archa Chantal, která pomáhá proměňovat prostředí dětských nemocnic a zdravotnických zařízení v příjemnější místa pro malé pacienty. Cit pro prostředí a atmosféru je tak patrný nejen v jejím vlastním domově. Pražský byt především ukazuje, že útulnost nemusí vzniknout díky drahému designu. Někdy ji vytvoří právě věci, které se během let postupně spojí s lidmi, vzpomínkami a obyčejným životem.
zdroje:
