Článek
Let Birgenair 301 skončil 6. února 1996 necelých pět minut po startu z letiště Puerto Plata v Dominikánské republice. Boeing 757 se zřítil do Atlantského oceánu a všech 189 lidí na palubě zahynulo. Mezi oběťmi bylo 176 cestujících a 13 členů posádky. Vyšetřování později ukázalo, že katastrofu spustil problém s měřením rychlosti, na který posádka nedokázala správně reagovat.
Problém byl patrný ještě před vzletem
Osudný let měl původně obsloužit Boeing 767. Kvůli technickým problémům však byl zhruba dvě a půl hodiny před odletem nahrazen Boeingem 757 a změnila se také posádka. Už během rozjezdu po dráze si kapitán všiml, že jeho ukazatel rychlosti nefunguje správně. Přesto vzlet nepřerušil a požádal prvního důstojníka, aby potřebné rychlosti hlásil podle svého přístroje. Po vzletu začal kapitánův ukazatel údaje zobrazovat, jenže nebyly správné. Posádka následně zapojila automatické systémy a letoun pokračoval ve stoupání.
Chybná data pocházela z kapitánovy Pitotovy trubice. Tento drobný prvek na vnější části letadla slouží k měření tlaku vzduchu, ze kterého palubní systémy určují rychlost letu. Trubice byla ucpaná, takže s rostoucí výškou přístroj ukazoval stále nesprávnější hodnoty. Automatika se snažila na zdánlivě vysokou rychlost reagovat a postupně zvyšovala sklon letounu. Ve skutečnosti se Boeing dostával stále blíž k aerodynamickému pádu.
Letadlo předtím stálo více než dvacet dní
Vyšetřovatelé zjistili, že Boeing před nehodou více než dvacet dní nelétal. Během odstávky pravděpodobně nebyly na Pitotových trubicích nasazeny ochranné kryty. Před návratem do provozu navíc nebyla provedena doporučená funkční kontrola příslušného systému. Právě ta mohla ucpání odhalit ještě na zemi.
Přesnou podobu překážky nebylo možné po nehodě definitivně určit. Za nejpravděpodobnější vysvětlení však vyšetřovatelé považovali bahno nebo jiné nečistoty zanesené drobným hmyzem. Podezření padlo na černožlutou samotářskou vosu, která si staví hnízda z bahna právě v úzkých dutinách. Pitotova trubice pro ni mohla být ideálním místem. Oficiální dokumentace proto pracuje s hmyzím hnízdem jako pravděpodobným zdrojem ucpání, nikoli jako s bezpečně prokázaným faktem.
Posádka dostávala protichůdná varování
V kokpitu se mezitím začaly objevovat informace, které působily vzájemně neslučitelně. Chybný systém kapitána signalizoval příliš vysokou rychlost, zatímco letadlo se ve skutečnosti dostávalo do nebezpečně pomalého letu. Následně se aktivovalo třesení řízení, které piloty varovalo před bezprostředním pádem. Posádka však situaci správně nevyhodnotila a neprovedla potřebný postup k obnovení kontroly. Po sérii změn výkonu motorů a sklonu letounu se Boeing stal neovladatelným a dopadl do moře přibližně 14 námořních mil od Puerto Plata.
Vyšetřovatelé proto za hlavní příčinu neoznačili samotnou vosu ani ucpanou trubici. Rozhodující byla reakce posádky na varování před pádem a zmatek způsobený chybnými údaji o rychlosti. K nehodě přispěly také nedostatky ve výcviku, znalosti systémů a údržbě letadla. Katastrofa letu Birgenair 301 tak nevznikla jedinou drobnou závadou, ale řetězcem problémů, z nichž několik bylo možné zachytit ještě před vzletem.
zdroje:
