Únos Elizabeth Shoaf: 10 dní ji násilník věznil v podzemním bunkru. Zachránila se vlastní chytrostí

Dne 6. září 2006 vystoupila čtrnáctiletá Elizabeth Shoaf ze školního autobusu v americkém městečku Lugoff v Jižní Karolíně. Domů jí zbývala krátká cesta vedoucí kolem lesa. Ostatní děti využily nabídku odvozu, Elizabeth však pokračovala sama, protože bydlela nedaleko. K rodinnému domu už nedošla. Z porostu vystoupil muž oblečený v maskáčových kalhotách a zelené košili, ukázal jí falešný policejní odznak a představil se jako člen místního úřadu šerifa. Tvrdil, že na pozemku její rodiny byla nalezena marihuana a že její mladší bratr už skončil ve vazbě. Elizabeth chtěla vědět, co se s bratrem stalo, a zprvu muže poslechla. Vinson Filyaw jí nasadil pouta a odvedl ji mezi stromy. Záměrně s ní chodil lesem tak dlouho, aby ztratila orientaci. Teprve hluboko v porostu pochopila, že před ní nestojí skutečný policista a že se domů jen tak nevrátí. Později se ukázalo, že od rodinného domu nebyla vzdálena ani jednu míli. Přesto ji v hustém lese nikdo neviděl.

Vinson Filyaw byl v době únosu nezaměstnaný stavební dělník a policie po něm už několik měsíců pátrala kvůli jinému případu sexuálního napadení dvanáctileté dívky. Místní lesy dobře znal a dokázal se v nich pohybovat tak, že unikal i zkušeným policistům. V okolí si vybudoval několik podzemních úkrytů a tunelů. Jeden z nich dokonce vedl z prostoru pod jeho postelí směrem k přístřešku u domu. Když se jej policisté pokusili zadržet, právě touto cestou jim zmizel. Pro Elizabeth měl připravený jiný úkryt. Šlo o ručně vykopaný bunkr ukrytý ve svahu, jehož vchod zakrývala dřevěná deska a vrstva listí. Podzemní prostor měl dva vstupy a byl dostatečně velký, aby se v něm dospělý muž mohl postavit. Filyaw dovnitř přinesl vařič, provizorní toaletu, police z větví, zásoby a malou televizi napájenou bateriemi. Připravil také systém, kterým při vaření odváděl kouř ven. Vstup byl podle vyšetřovatelů chráněn nástražným zařízením a únosce dívku zastrašoval falešnými nebo podomácku vyrobenými výbušninami, světlicovou pistolí a tvrzením, že ji může kdykoliv zabít. Úkryt tak nepůsobil jako místo vzniklé náhodou. Jeho vybudování muselo zabrat značné množství času a práce.

Po příchodu do bunkru Filyaw Elizabeth připoutal řetězem k jednomu z nosných trámů. Během následujících deseti dní ji opakovaně sexuálně napadal, vyhrožoval jí smrtí a přesvědčoval ji, že útěk není možný. Podzemní prostor přitom ležel tak blízko jejího domova, že dívka někdy slyšela pohyb pátracích týmů a techniky nad sebou. Policisté prohledávali les se psy a terénními vozidly, ale zakrytý vstup do úkrytu přehlédli. Elizabeth později popsala, že uvnitř sledovala televizní záběry své rodiny. Viděla rodiče, jak prosí o její návrat, zatímco nemohla dát najevo, že je stále naživu. Policie zpočátku neměla žádného svědka únosu, popis podezřelého ani informace o vozidle. Proto nebyla vyhlášena výstraha Amber Alert, která se ve Spojených státech používá při podezření na únos dítěte. Úřady vysvětlovaly, že pro její aktivaci chyběly potřebné údaje a důkaz, že je dívka v bezprostředním nebezpečí. Část rodiny však měla pocit, že byla Elizabeth příliš rychle považována za možnou uprchlici. Její příbuzní od počátku trvali na tom, že by bez vysvětlení nezmizela. Každý další den proto zvyšoval obavy, že ji už nenajdou živou.

Elizabeth brzy pochopila, že přímý odpor by mohl vyvolat další násilí. Místo pokusu o nepromyšlený útěk proto zvolila pomalejší a mnohem náročnější strategii. Začala se s Filyawem bavit o věcech, které ho zajímaly, poslouchala jeho vyprávění a postupně v něm vytvářela dojem, že ho nepovažuje za nepřítele. Dokonce předstírala náklonnost a tvrdila, že by s ním mohla odejít a začít nový život. Nešlo o skutečnou důvěru ani cit, ale o způsob, jak zmírnit jeho ostražitost. Taktika postupně fungovala. Filyaw přestal dívku neustále držet na řetězu, dovoloval jí pohybovat se po bunkru a někdy ji vzal ven do lesa. Elizabeth přitom dál sledovala okolí a hledala jakoukoliv možnost, jak někoho upozornit. Její chování nebylo projevem smíření s únosem. Šlo o promyšlenou snahu přežít v situaci, kdy fyzicky silnější násilník ovládal každý její pohyb. Sama po letech vysvětlovala, že se snažila únosce přesvědčit, že chce být s ním, protože pak nebyl tak agresivní a přestal ji hlídat každou minutu. Když jí začal půjčovat mobilní telefon, údajně proto, aby na něm hrála hry, dostala příležitost, na kterou čekala.

Signál v lese byl velmi slabý a Elizabeth nemohla riskovat, že ji Filyaw při psaní přistihne. K telefonu se dostala v době, kdy spal, a pokusila se odeslat několik zpráv. Většina z nich se kvůli špatnému spojení nedoručila. Jedna však prošla až k její matce Madeline. Elizabeth v ní napsala, že se nachází v díře poblíž Charm Hill, kde projíždějí velké nákladní vozy. Dodala také, že na místě je bomba, a žádala, aby rodina zavolala policii. Matka okamžitě poznala, že zprávu poslala její dcera. Telefonní číslo patřilo Filyawovi a vyšetřovatelé začali využívat údaje z vysílačů mobilní sítě, aby zúžili oblast pátrání. Přesné místo však zpočátku určit nedokázali. Zásadní pomoc poskytly také informace od ženy, která Filyawa znala a věděla o jeho dřívějších podzemních úkrytech. Teprve díky ní policisté pochopili, že nehledají běžnou chatu nebo stan, ale otvor skrytý přímo v zemi. O případu se mezitím začalo ve velkém mluvit v televizi. Zprávy informovaly o přijaté SMS i o muži, kterého policie podezírala. Filyaw sledoval reportáž přímo v bunkru a zjistil, že se pátrání dostalo až k němu. Netušil, že právě dívka vedle něj poskytla policii první skutečnou stopu.

Když Filyaw zjistil, že policie zná jeho jméno a hledá ho v okolních lesích, začal panikařit. Elizabeth se ho nepokusila zastavit ani mu neprozradila, co udělala. Naopak pokračovala ve své hře a poradila mu, aby z bunkru uprchl, protože při dopadení skončí ve vězení. Filyaw její radu poslechl a odešel. Elizabeth zůstala sama v podzemním prostoru, který mohl být chráněn výbušnou pastí. Když se přiblížili členové pátracího týmu, vyšla ke vchodu a začala volat o pomoc. Policisté ji našli při vědomí a bez pout. Po deseti dnech zajetí byla převezena do zdravotnického zařízení na vyšetření. Filyaw prchal pěšky a podle policie se později pokusil přepadnout ženu u restaurace. Zadržen byl následujícího dne poblíž dálnice v sousedním okrese Richland. U sebe měl paralyzér, vzduchovou pistoli a dlouhý lovecký nůž. Policii se vzdal bez delšího odporu. Záchrana Elizabeth byla výsledkem práce vyšetřovatelů i její mimořádné schopnosti přizpůsobit se únosci, získat jeho důvěru a ve správný okamžik použít jeho vlastní telefon. Tehdejší šerif později připustil, že dívka pro svou záchranu udělala přinejmenším stejnou část práce jako policie.

Vinson Filyaw se v září 2007, krátce před zahájením procesu, přiznal k únosu a deseti případům sexuálního násilí, jednomu za každý den, kdy Elizabeth držel v bunkru. Soudce G. Thomas Cooper označil jeho činy za jedny z nejodpornějších zločinů hned po vraždě a uložil mu maximální trest 421 let vězení. Jednotlivé tresty se sčítaly a Filyaw neměl reálnou možnost podmínečného propuštění. Elizabeth tehdy uvedla, že jí v zajetí pomáhala naděje a myšlenky na rodinu a přátele. Její matka před soudem připomněla, že dcera přežila především díky vlastní odvaze a odhodlání vrátit se domů. Filyaw se později pokusil proti délce trestu odvolat s argumentem, že jde o krutý a nepřiměřený postih. Odvolací soud však v roce 2010 jeho námitku zamítl. Ve vězení zůstal až do 3. května 2021, kdy ve věku 51 let zemřel v nápravném zařízení McCormick Correctional Institution. Elizabeth se po návratu snažila žít běžný život, pracovala jako zubní asistentka, učila se sebeobraně a veřejně mluvila o přežití sexuálního násilí. Její příběh byl zpracován v dokumentárních pořadech a v roce 2018 také v televizním filmu Girl in the Bunker. Sama své vystupování nevnímala jako návrat k únosci, ale jako možnost ukázat dalším obětem, že život po podobném traumatu nemusí skončit.

zdroje k textu:

All That's Interesting, Crime Museum, People, CBS News, WIRED