Článek
Vladimíru Remkovi bylo devětadvacet let, když usedl do kabiny kosmické lodi Sojuz 28. Vedle něj byl sovětský velitel Alexej Gubarev. Start z kosmodromu Bajkonur trval jen několik minut, ale pro Československo znamenal událost, která se už nikdy neopakovala. Země se díky Remkovi zařadila mezi státy, jejichž občan se dostal na oběžnou dráhu.
Nebyl to přitom jen osobní úspěch jednoho pilota. Remek se stal symbolem programu Interkosmos, v jehož rámci Sovětský svaz umožnil vybraným spojeneckým státům podílet se na pilotovaných kosmických letech. Z dnešního pohledu je zřejmé, že šlo o vědecký projekt i politické gesto. Právě tahle dvojznačnost provází Remkovo jméno dodnes.
Sám kosmonaut později přiznával, že před startem člověku hlavou proběhnou i nepříjemné myšlenky. Věděl, že vesmírné lety už měly své oběti. Přesto zdůrazňoval, že nejde podlehnout panice. Krátce to vystihl slovy: „Nebál jsem se o svůj život.“ Strach podle něj nesměl přerůst v něco, co by člověku zabránilo dělat práci, na kterou se dlouho připravoval.
„Nebál jsem se o svůj život, ale samozřejmě mi šlo něco hlavou – i to, že před námi byli lidé, kteří zahynuli. Předstartovní horečka ale nemůže přerůst ve strach, který by vám bránil ve vykonávání smysluplné činnosti, pro kterou jsem byl určen,“ řekl v jednom ze svých rozhovorů pro ČTK.
Cesta k letu nebyla náhoda
Remek vyrůstal v prostředí, které ho k letectví přirozeně vedlo. Jeho otec Jozef Remek byl vojenský pilot a později významný představitel letectva. Syn tak měl k letadlům blízko od mládí. Po studiích zamířil k armádnímu letectvu a létal mimo jiné na stíhacích letounech MiG-21. Vojenská disciplína, fyzická odolnost a výborné výsledky mu otevřely cestu k náročnému výběru do kosmického programu.
V polovině sedmdesátých let prošly desítky pilotů lékařskými a odbornými testy. Síto bylo mimořádně přísné. Nakonec vznikly dvě posádky: hlavní dvojici tvořili Vladimír Remek a Alexej Gubarev, záložní posádku Oldřich Pelčák a Nikolaj Rukavišnikov. Remkův výběr měl i symbolickou rovinu. Narodil se české matce a slovenskému otci, což se dobře hodilo do obrazu společného československého úspěchu.
Když se loď dostala na oběžnou dráhu, Remek si mohl říct, že se stal kosmonautem. Později popisoval okamžik, kdy po silném přetížení najednou přišel stav beztíže. Tělo i hlava musely během chvíle přijmout něco, co na Zemi člověk nezažije.
Saljut 6, Švejk a práce ve stavu beztíže
Hlavním cílem mise bylo spojení s orbitální stanicí Saljut 6. Na její palubě už pracovali sovětští kosmonauti Jurij Romaněnko a Georgij Grečko. Remek s Gubarevem se ke stanici připojili po náročném manévru, který byl komplikovanější, než posádky původně čekaly. Přesto se spojení podařilo s mimořádnou přesností.
Mise měla i svou lidskou stránku. Před letem absolvovali Remek a Gubarev krátké zdravotnické školení, protože posádka stanice měla potíže se zuby. Představa zubního zákroku ve vesmíru ale nakonec zůstala spíš historkou než skutečným výkonem. Remek si na palubu vezl také figurku dobrého vojáka Švejka. Tu nakonec daroval Romaněnkovi, který měl Haškovo dílo velmi rád.
Vedle podobných drobností probíhala na stanici seriózní vědecká práce. Remek se podílel na experimentech připravených československými odborníky a sledoval mimo jiné působení beztíže na lidský organismus. Ve vesmíru strávil celkem sedm dní, 22 hodin a 17 minut. Krátká mise, která by se dnes mohla zdát nenápadná, tehdy znamenala průlom. Remek se stal 87. člověkem ve vesmíru.
„Celou dobu, zhruba devět minut, vás tlačí přetížení různou silou do sedačky. Najednou utnete motor a subjektivně vnímáte, že vás to vrhne proti palubní desce. Když jsme byli v beztížném stavu, tak jsem to vyhodnotil tak, že teď jsem kosmonaut – dostali jsme se do stavu, že i kdybychom spadli na zem, tak jsem tam byl,“ řekl pro CNN Prima NEWS.
Úspěch, který si přivlastnila politika
Po návratu na Zemi přišla sláva. Remka vítaly delegace, závody, oficiální setkání i politické špičky. Společně s Gubarevem získal vysoká vyznamenání a stal se tváří úspěchu, který režim potřeboval ukazovat veřejnosti. Let měl silný propagandistický význam. Přišel deset let po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a měl působit jako důkaz přátelství se Sovětským svazem.
To je část Remkova příběhu, kterou nelze obejít. Vesmírný let byl skutečný výkon, ale zároveň byl využit jako politický obraz. Remek sám propagandistický rozměr nikdy úplně nepopíral. Současně si ale hájil vlastní práci pilota a kosmonauta. V jedné ze svých vzpomínek řekl: „Člověk trochu musí pochybovat.“ Právě pochybnost podle něj člověka nutí k výkonu.
Jeho pozice byla složitá. Pro jedny zůstal hrdinou, který dostal Československo do vesmíru. Pro druhé byl člověkem těsně spojeným s komunistickým režimem a Sovětským svazem. Obě roviny k jeho životu patří.
Po armádě přišla politika i diplomacie
Po letu pokračoval Remek v armádní kariéře. Zastával velitelské funkce, studoval v Sovětském svazu a po roce 1989 se jeho pozice změnila. Komunistická minulost už nebyla výhodou, spíše zátěží. Později působil v Muzeu letectví a kosmonautiky v pražských Kbelích a v polovině devadesátých let armádu opustil v hodnosti plukovníka.
Úplně do ústraní ale nezmizel. Pracoval v obchodních a diplomatických strukturách spojených s Ruskem a poté vstoupil do politiky. V roce 2004 byl zvolen do Evropského parlamentu za KSČM a mandát později obhájil. V Bruselu se věnoval mimo jiné kosmické politice, systému Galileo a podpoře evropských vesmírných projektů. Právě tady se jeho minulost kosmonauta propojila s novou rolí politika.
Později se stal českým velvyslancem v Rusku. Funkce se ujal v roce 2014, tedy ve velmi citlivé době, kdy se česko-ruské vztahy prudce zhoršily po anexi Krymu. Pro člověka s jeho minulostí šlo o mimořádně složité diplomatické období. V Moskvě působil do roku 2018 a poté odešel z veřejných funkcí.
Dnes zůstává živou připomínkou jedné éry
Vladimír Remek je dnes v důchodu, ale jeho jméno se pravidelně vrací při výročích kosmického letu. Stále vystupuje na besedách, poskytuje rozhovory a připomíná dobu, kdy se Československo na několik dní dotklo vesmíru. O beztíži mluvil jako o mimořádném zážitku a popisoval ji jako „fantastickou věc“. Fascinoval ho především pohled na Zemi bez hranic, které si lidé kreslí na mapách.
Jeho odkaz je rozporuplný, ale silný. Byl špičkově připraveným pilotem, prvním člověkem z jiné země než USA a SSSR ve vesmíru, později politikem a diplomatem s vazbami, které část veřejnosti vnímala velmi kriticky. Zároveň zůstává jediným Čechem, který se dostal na oběžnou dráhu.
Česko na dalšího vlastního kosmonauta stále čeká. Remkův let tak není jen historická vzpomínka z učebnic. Je to příběh o odvaze, technickém výkonu, politice i době, která uměla z jednoho lidského snu udělat státní symbol. A právě proto se k němu veřejnost vrací i po téměř půl století.
