Článek
Pro Zdeňka Trošku nejsou Hoštice jen vesnicí, kterou proslavila trilogie Slunce, seno. Jsou především místem, ke kterému má hluboký osobní vztah a kam se během života pravidelně vracel. Přestože měl kvůli pracovním povinnostem k dispozici také malý byt v Praze, skutečný pocit domova spojoval především s jihem Čech. V rodinném domě v Hošticích si pro sebe upravil celé podkroví, zatímco další část domu využívala jeho rodina. Nejde přitom o okázalou rezidenci filmového režiséra, jakou by možná někdo očekával. Troška dával opakovaně najevo, že obrovské místnosti ani drahé vybavení k pohodlnému životu nepotřebuje. Mnohem důležitější jsou pro něj světlo, praktičnost a prostředí, ve kterém se dobře čte, přemýšlí a pracuje.
Ze staré půdy vzniklo Troškovo soukromé království
Dnešní podkroví přitom původně vypadalo úplně jinak. Šlo o klasickou půdu staršího rodinného domu, která byla rozdělena na několik malých prostor a sloužila především k ukládání věcí. Teprve rozsáhlejší rekonstrukce proměnila nepříliš využívanou část domu v otevřené obytné podkroví s mezonetem. Troška chtěl jednotlivé části co nejvíce propojit a vytvořit místo, kde nebude mít pocit stísněnosti. Výsledkem je prostor rozdělený podle různých činností. Jedna část slouží k posezení, další k práci a hudbě, nechybí místo určené pro čtení a odpočinek a stranou zůstalo také potřebné zázemí. Samostatná část s postelí se nachází výše a je přístupná po schodech. Přestože jde o podkroví staršího venkovského domu, právě díky množství oken nepůsobí tmavě ani těžkopádně.
A právě okna se stala jednou z nejzajímavějších charakteristik celého domu. Pokud se započítají všechna okna včetně těch podkrovních, je jich celkem dvaadvacet. Takové číslo nevzniklo náhodou. Troška má rád světlé interiéry a podle vlastních slov mu prosvětlené místnosti dělají dobře. Při úpravách podkroví se proto bránil myšlence, že by některá menší střešní okna měla zmizet. Světlo pro něj není pouze otázkou vzhledu interiéru. Je součástí atmosféry celého domova. Z podkroví navíc může sledovat okolní krajinu a právě rána patří k částem dne, které má rád. V minulosti dokonce naznačil, že kdyby to bylo možné, klidně by měl světla nad hlavou ještě více.
Luxus u něj znamená něco jiného
Překvapivá může být i Troškova představa o komfortním bydlení. Přestože za svou kariéru procestoval řadu zemí a pohyboval se ve světě filmu, na přepychové interiéry si podle vlastních slov nepotrpí. Velký dům nebo obrovský byt pro něj automaticky neznamená lepší bydlení. Člověk podle něj nakonec potřebuje poměrně málo. Místo na spaní, stůl, několik židlí a v jeho případě také piano a psací stůl. Rozsáhlé prostory navíc znamenají více času věnovaného úklidu a údržbě, což Trošku nikdy příliš nelákalo. Místo dlouhého gruntování si raději vezme knihu, píše nebo vyrazí do okolí Hoštic. Také pražské bydlení, které využíval především kvůli práci, proto mělo podle dřívějších informací pouze dispozici 1+1.
Pokud se ale v jeho domově něčeho nachází opravdu hodně, jsou to knihy. Troška je dlouholetým vášnivým čtenářem a knihovna se postupem času rozrůstala natolik, že si z jejího množství dělala legraci i jeho maminka Růženka. Právě knihy, klavír a pracovní kout vystihují jeho bydlení možná lépe než drahý nábytek nebo designové doplňky. Podkroví není výstavní prostor, ale místo přizpůsobené životu člověka, který potřebuje klid pro četbu, hudbu a psaní. I proto působí osobněji než řada dokonale naaranžovaných interiérů známých osobností.
Hoštice pro něj zůstaly skutečným domovem
Na celém bydlení je však možná nejpodstatnější něco, co s architekturou nesouvisí. Troška se nikdy netajil mimořádně silným vztahem k místu, kde vyrůstal. V Hošticích má rodinu, známé prostředí i vzpomínky na rodiče. Jeho maminka Růženka zde žila dlouhá léta a zemřela v roce 2017 ve věku 88 let. Rodinný dům následně zůstal pevnou součástí života celé rodiny a režisér v něm dál využívá své podkroví. V jednom ze starších rozhovorů připomněl také to, že z jeho oken vidí směrem ke kostelu a hřbitovu, kde jsou pochováni jeho rodiče. Je proto zřejmé, že největší hodnotou tohoto domu není počet oken ani povedená rekonstrukce. Je jí především místo samotné.
Hoštice se díky Troškovým filmům staly známé prakticky po celé republice. Pro jejich nejslavnějšího rodáka ale nikdy nebyly jen filmovou kulisou. Zatímco miliony diváků je mají spojené se scénami ze Slunce, seno, on se sem vrací jako člověk, který tu prožil dětství a dodnes zde nachází klid. Jeho podkrovní bydlení tak ukazuje, že i známá osobnost může dát před okázalostí přednost obyčejnému rodinnému domu, dostatku denního světla, knihám a krajině, kterou zná celý život.
zdroje: dumazahrada.cz, idnes.cz
