Článek
Večer se může objevit na okenním skle, zácloně nebo u rozsvícené lampy. Vypadá téměř jako drobný zelený přízrak, který omylem zabloudil z listů do lidského obydlí. Mnoho lidí zlatoočku rychle vyžene ven, případně ji zamění za obtížný hmyz. Ve skutečnosti jde o jednoho z nejužitečnějších návštěvníků zahrady. Zlatoočka obecná patří mezi přirozené nepřátele mšic a může pomoci udržet jejich množství pod kontrolou bez okamžitého použití chemických přípravků.
Samotný dospělec přitom nepůsobí nijak bojovně. Je lehký, pomalý a při neopatrném dotyku se jeho jemná křídla snadno poškodí. Úplně jinak však vypadají larvy, které se líhnou z drobných vajíček ukrytých mezi listy. Mají silná kusadla, rychle se pohybují a většinu svého mládí tráví hledáním kořisti. Právě díky nim se zlatoočky řadí mezi nejcennější pomocníky v sadech, sklenících, zeleninových záhonech i okrasných zahradách. Přesné určení jednotlivých druhů může být pro laika obtížné, protože několik zlatooček rodu Chrysoperla si je vzhledově velmi podobných. Pro zahrádkáře je však důležitější poznat, že tento jemný zelený hmyz není škůdce, ale vítaný spojenec.
Křehká křídla připomínají jemnou krajku
Dospělá zlatoočka měří přibližně jeden až dva centimetry. Má protáhlé světle zelené tělo, dlouhá nitkovitá tykadla a dvě dvojice velkých průsvitných křídel. Jejich povrch protíná hustá síť jemných žilek, díky které křídla připomínají krajku nebo velmi tenkou skleněnou mozaiku. Když zlatoočka odpočívá, skládá je šikmo nad tělem podobně jako střechu. Při dopadu světla mohou křídla získat lehce duhový lesk. Nejvýraznějším znakem jsou však velké složené oči se zlatým, měděným až načervenalým odleskem.
Právě podle nich získala tato skupina hmyzu své české jméno. Dospělci bývají aktivní hlavně večer a v noci, kdy je může přilákat světlo z oken, teras nebo zahradních lamp. Pokud zlatoočka vlétne do domu, není důvod ji zabíjet. Stačí ji opatrně přikrýt sklenicí, podsunout papír a vypustit ji ven do zeleně. U zlatoočky obecné se hlavní lov škůdců odehrává v larválním stadiu. Dospělci se živí především nektarem, pylem a sladkou medovicí, kterou produkují mšice. Tyto zdroje potravy potřebují také před kladením vajíček. Zahrada plná květů jim proto nabízí mnohem lepší podmínky než dokonale uklizený prostor tvořený pouze trávníkem a několika okrasnými keři.
Vajíčka na stopkách vypadají jako rostlinné vlásky
Kdo si pečlivě prohlíží spodní strany listů, může narazit na podivný útvar. Z povrchu rostliny vyrůstá tenké vlákno a na jeho konci se drží drobné oválné vajíčko. Někdy stojí osamoceně, jindy se na jednom místě objeví několik podobných stopek. Lidé je často považují za plíseň, části rostliny nebo vajíčka škůdce a ze strachu je setřou. Ve skutečnosti jde o jeden z nejzajímavějších způsobů kladení vajíček v hmyzí říši. Samička nejprve přitiskne konec zadečku k listu, vytvoří kapku rychle tuhnoucího výměšku a pohybem těla ji vytáhne do tenkého vlákna. Na jeho špičku poté umístí vajíčko.
Stopka není pouhou zvláštností. Pomáhá vajíčko oddělit od povrchu listu, ztěžuje přístup některým drobným predátorům a především omezuje nebezpečí, že čerstvě vylíhlá larva okamžitě napadne nevylíhlé sourozence. Larvy zlatooček jsou totiž od prvních chvil dravé a při nedostatku potravy se mohou obrátit i proti sobě. Vajíčka bývají po nakladení světlá, nazelenalá nebo bělavá. Před líhnutím postupně tmavnou a získávají šedší odstín. Samička je často umísťuje poblíž kolonie mšic nebo jiného vhodného zdroje potravy. Nově vylíhlá larva tak nemusí kořist hledat daleko. Pokud zahrádkář objeví na listu vajíčka na jemných stopkách, měl by je ponechat na místě. Každé z nich může znamenat dalšího malého lovce, který začne během krátké doby pročesávat rostlinu.
Larva připomíná miniaturního krokodýla
Podoba larvy může člověka překvapit. S elegantním dospělcem nemá na první pohled téměř nic společného. Je protáhlá, zploštělá a směrem k zadní části se zužuje. Na těle mívá světlejší a tmavší kresbu, drobné výběžky a nápadná zahnutá kusadla. Při zvětšení připomíná miniaturního krokodýla nebo tvora z pravěku. Právě larva je hlavní zbraní zlatoočky proti zahradním škůdcům. Pohybuje se po listech, stoncích i poupatech a hledá měkkou, dostatečně malou kořist. Jakmile ji zachytí, sevře ji srpovitými čelistmi. Do těla kořisti uvolní trávicí sekret, který začne rozkládat její vnitřní tkáně. Poté tekutý obsah vysaje. Po napadené mšici často zůstane pouze prázdná schránka.
Nejčastější kořistí jsou mšice, ale jídelníček je mnohem pestřejší. Larvy loví také roztoče, třásněnky, molice, červce, drobná vajíčka hmyzu a malé housenky. Zaměřují se především na měkké vývojové fáze, které se nedokážou účinně bránit. Díky tomu mohou působit na více druhů škůdců současně. Jejich přínos bývá nejvíce vidět na mladých výhonech, růžích, ovocných dřevinách, paprikách, rajčatech a dalších rostlinách, kde se mšice shromažďují ve velkých koloniích. Larva nemusí působit přívětivě, ale pro rostlinu představuje mnohem menší problém než hmyz, který vysává její šťávy. Nález podobného tvora mezi mšicemi proto není důvodem k zásahu. Naopak ukazuje, že přirozená obrana zahrady už začala pracovat.
Největší chuť k lovu má před zakuklením
Larva během vývoje několikrát svlékne pokožku a prochází třemi růstovými stadii. V teplém počasí tráví lovem přibližně dva až tři týdny, přičemž rychlost vývoje závisí na teplotě, vlhkosti a dostupnosti potravy. S každým dalším stadiem roste její velikost i schopnost ulovit větší kořist. Když je vývoj dokončený, přestane lovit a vyhledá chráněné místo na spodní straně listu, pod kůrou nebo mezi suchými částmi rostlin. Z hedvábného vlákna si vytvoří malý kulovitý kokon, ve kterém se zakuklí. Z něj se později vylíhne jemný okřídlený dospělec.
Za příznivých podmínek může celý vývoj od vajíčka po dospělce trvat přibližně čtyři až šest týdnů a během roku se může vystřídat několik generací. Právě rychlé množení a široký výběr kořisti vedly k tomu, že se zlatoočky využívají také v biologické ochraně rostlin. Jejich vajíčka nebo larvy lze nasadit například ve sklenících, kde se používají proti mšicím a dalším drobným škůdcům. V běžné venkovní zahradě však není vždy nutné užitečný hmyz kupovat. Mnohem udržitelnější bývá vytvořit podmínky pro místní populace, které se v okolí přirozeně vyskytují. Zlatoočka navíc není stroj zaměřený výhradně na mšice. Jako všeobecný predátor může ulovit i jiné drobné živočichy, pokud odpovídají její velikosti. Její přítomnost proto neznamená naprosté vyhubení škůdců, ale pomáhá udržovat jejich množství v rovnováze.
Zahrada bez života jí nabídne jen málo
Nejjednodušší způsob, jak zlatoočky na zahradě podpořit, spočívá v dostatku potravy a bezpečných úkrytů. Dospělci potřebují nektar, pyl a medovici, proto jim prospívá pestrá výsadba rostlin kvetoucích v různých částech sezony. Vhodné jsou zejména květy, ke kterým se drobný hmyz snadno dostane. Pomoci mohou bylinky ponechané vykvést, řebříček, kopr, koriandr, fenykl, svazenka nebo další rostliny s množstvím menších květů. Důležitá je také určitá tolerance k několika mšicím. Pokud zahrádkář zlikviduje každou první mšici okamžitě silným postřikem, připraví přirozené predátory o potravu dříve, než se stihnou rozmnožit.
Zvlášť problematické jsou plošné a dlouhodobě působící insekticidy, které nerozlišují mezi škůdcem a jeho nepřítelem. Mohou zahubit nejen mšice, ale také larvy zlatooček, slunéčka, pestřenky a další užitečný hmyz. Při menším napadení je často lepší nejprve část mšic smýt proudem vody, odstranit silně napadený výhon a několik dnů sledovat, zda se neobjeví predátoři. Pozornost si zaslouží také mravenci. Ti mšice často chrání kvůli sladké medovici a mohou jejich přirozené nepřátele odhánět. Zlatoočkám pomohou i méně uklizené kouty, živé ploty, vrstva listí, kůra a další místa, kde mohou jednotlivá vývojová stadia najít úkryt. Když se večer na okně objeví zelený hmyz se zlatýma očima, není to vetřelec. Je to nenápadný důkaz, že zahrada stále funguje jako živý celek a má vlastní obranný systém.
zdroje:
